inspiromat banalit

Ve vysočanském Fénixu se teď konají každou sobotu farmářské trhy. Největší fronty bývají před stánkem s pečivem z Držkova. Dneska jsem si domů donesla dýňovo-mrkvový chleba a musím se přiznat, že focení bylo mimořádně obtížné, protože jsem na ten krajíc s máslem měla hroznou chuť! (A bohužel nezůstalo jen u jednoho - varování: tenhle chleba je děsně záludný!)

Dýně Hokkaidó jsem dlouho jen obcházela. Připadaly mi jako přerostlé dekorace do bytu. Navíc si od dýní držím raději odstup. Ne že bych je neměla ráda (jsem asi jediný člověk na světě, kterému chutná dýňový kompot!), ale představa loupání dýně a zpracovávání několik kilogramů dužiny z jednoho jediného plodu ve mně nevyvolává právě nadšení.

V tomto směru jsou dýně Hokkaidó pravé požehnání: jsou mnohem menší než ty dýně, které zahrádkaři pěstují na kompostu, a nemusí se loupat!

Část dužiny jsem použila na dýňový koláč. Dělala jsem ho už před lety, byl vynikající, ale loupání a strouhání dýně bylo natolik odporné, že mě to nepřimělo k repete. Tentokrát to bylo snazší, i když jsem i dýni Hokkaidó raději oloupala - nějak jsem nevěřila tomu, že by slupka tepelnou úpravou opravdu změkla... (Výsledek mnohem lépe chutná, než vypadá.)

Vaření s dýní má jednu obrovskou výhodu: opravdu se nemusíte bát, že jídlo bude mdlé barvy! Nepatrnější to je především u dýňové polévky - její barva je dána jen a jen dýní.
Recept je tak jednoduchý, že to snad ani jednodušeji nejde. Poměr náročnost-výsledek je v tomto případě natolik příznivý, že mám pocit, že tuto polévku budu vařit opravdu hodně často!

Dýni Hokkaidó nakrájejte na kostky.

Nakrájejte cibuli a osmahněte ji na oleji. Přidejte dýni, podlijte vodou a nechte dusit přibližně půl hodiny (dokud nebude dýně měkká). Nechte vychladnout a rozmixujte na kaši.

Dochuťte kořením, můžete zjemnit trochou smetany. Na talíři můžete lehce pokapat dýňovým olejem - dodá polévce zajímavou oříškovou chuť.

RECEPT K VYTIŠTĚNÍ

Se svatbou je spojených spousta tradic a pověr, my se ale rozhodli, že valnou většinu z nich budeme ignorovat. 

Proto si u nás v rozporu s tradicemi nevěsta všechno napekla sama. Určitou roli tedy hrálo i to, že nejsou ani lidi, kteří by to udělali za ni. :-) Naštěstí byla svatba jen se svědky, a tak se skutečně naveliko péct nemuselo.

A tak jsme se s Kocourkem vzali. V tichosti, bez svatebního veselí a ohňostrojů. Bez krajkové róby s vlečkou a bez kytice. Bez holubic a rozbíjení talířů. A bylo to fajn.

Musíš tam dostat světlo, zní mi v hlavě slova MJ. 

Ale jak...? Celý den je pošmourno a prší. Jak mám z toho vytřískat světlo? Zkusila jsem místo pracného laborování s jasem v GIMPu poštelovat nastavení fotoaparátu - onen zázrak se jmenuje automatická optimalizace jasu. Jedna z věcí, které jsem si hned ze začátku vypnula, protože se mi to zdálo zbytečné. A teď jsem s pokorou funkci opět zapnula: na podzim a v zimě se při focení dortíků určitě bude hodit! 

Při výběru fotek jsem se ale nakonec stejně potrápila. Pevná padesátka je skvělá (co by člověk za ty peníze chtěl... hovořím pochopitelně o 1.8...), ale má svá omezení. Velkou zaostřovací vzdálenost. Při focení drobnějších věcí je problém, nemůžu se dostat blízko. Vyhazuju spoustu fotek, protože nejsou dobře zaostřené. Budu s tím muset něco udělat. Uvidíte za dva týdny.

Na slavnostní příležitosti můžete brownies nakrájet na miničtverečky a vložit do barevných papírových košíčků. Vypadá to celkem efektně a je to hodně muziky za málo peněz. :-)

RECEPT K VYTIŠTĚNÍ

To počasí! Jak má člověk fotit jídlo, když je pošmourno a prší? Začíná období, kdy bude potřeba pracovat hodně rychle. Ráno rychle něco upéct a kolem poledne, nejpozději v jednu hodinu musí být vše nafoceno. 

Trochu jsem na to zapomněla, když jsem se tentokrát chystala udělat v jednom dni dezert panna cotta a zároveň s tím upéct tvarohový koláč. A vše nafotit, pochopitelně. Koláč bylo potřeba vychladit, aby šel nakrájet, jenže než se tak stalo, bylo i tak mizerné světlo už pryč.

Takže je zvěčněná jen panna cotta, koláč bude mít repete někdy příště.

Red Velvet Cake je jedním z nejznámějších amerických dortů a byl to také jeden ze soutěžících v jarní anketě o nejoblíbenější dort nebo koláč na blogu Jezebel. Chtěla jsem si ho vyzkoušet (a ochutnat), ale také jsem chtěla něco extra. Udělala jsem ho ve formě sušenek s krémem, což  nebylo dvakrát moudré.

Ze všeho nejdřív mě zarazila barva. Dort je proslulý svou červenou barvou. Nevím, jak to ti Američané dělají, ale i když jsem dávkovala kakao a barvu podle receptu, těsto bylo zajímavě načervenalé, ale během pečení se červeň vytratila a zůstal jen nádech rezavohnědé. Možná je třeba ubrat kakaa a přidat víc barvy? Jak moc hnědé je vlastně kakao ve Spojených státech...? Fakt nevím. (Jak jsem tak koukala na internetu, lidé ten dort pečou dost často z prášku - a čert ví, co v té směsi vlastně všechno je.)

Nápad, udělat jakési sušenky z třeného těsta, byla taky ptákovina. Nejméně do doby, než zjistím, jak se dá docílit rovnoměrných tvarů, pokud možno kulatých. Nejdřív jsem zkusila lžičku - těsto se přeci musí roztéct a upečou se hezké kulaté sušenky. Po pvních dvou plechách byla jasné, že se upečou maximálně tak šišenky, každá jinak velká. 

Tak by to nešlo.

Nastoupil cukrářský sáček, ale výsledek zrovna omračující nebyl.

Má rada proto zní: pokud budete chtít udělat cokoli na způsob Red Velvet Cake pro návštěvu, zůstaňte při zdi a udělejte klasický dort. Nebo jestli jste přes piplačky, udělejte sušenky větší a po naplnění krémem vezměte vykrajovátka a udělejte z nich třeba srdíčka.

Kdo četl můj článek o focení jídla, jistě si vzpomene na mou radu: foťte jen to povedené, i kdyby to měly být tři sušenky.

Co já bych tentokrát dala za TŘI povedené sušenky! Šest stejně velkých a kulatých sušenek, které by šlo naplnit krémem.

Nakonec jsem kvůli focení udělala devět kousků, ale každý je jinak velký a jinak zprohýbaný, prostě krááása. A ke všemu jsem při tom všem rozrušení zapomněla nastavit Picture Style na Faithful, takže jsou tentokrát fotky mnohem barevnější a a s větším kontrastem.

Cukrářským sáčkem naneste na plech s pečicím papírem těsto - nepříliš blízko u sebe, aby se jednotlivé sušenky nepospojovaly. Pečte na 180° C asi 10 minut.

Tvaroh, cukr a máslo vymíchejte do hladka. Krém naneste v silnější vrstvě na sušenku, navrch položte druhou a lehce přitiskněte, aby se krém dostal do stran.

Poznámka:  Nemohu si pomoct, ale chuťově mi Red Velvet Cake připomíná řezy Míša.  

RECEPT K VYTIŠTĚNÍ