Autoři textů často používají takovou fintu na čtenáře: použijí nějaký přitažlivý nadpis, který ale - jak se později ukáže - je vlastně zcela v rozporu s vyzněním těla textu. Například pokud jsem já použila odkaz na píseň Doors sdělující, že je konec, mohlo by se ukázat, že vůbec žádný konec není, ale naopak začátek.
Někdy jsou ale autoři až příliš průhlední. Napíší, že je konec, a on skutečně je.
Jako já dneska.
Za pár týdnů mi bude čtyřicet. Nejsem právě z těch, kdo si na začátku roku dávají slavnostně předsevzetí, aby si je pak průběžně vítězoslavně odškrtávali (nebo sklopili po několika týdnech uši, že to zase letos nevyšlo), ale blížící se kulatiny mě přece jen přiměly k určité rekapitulaci, ohlédnutí za minulostí a plánům do budoucna. Tohle všechno zní děsně vzletně - zkrátka jsem si na začátku roku sedla a sepsala si, co všechno bych chtěla do oněch narozenin zvládnout, zažít či vidět. Představovala jsem si, že ten seznam bude mít čtyřicet položek, aby to bylo takové pěkně symbolické, leč nepodařilo se. S vypětím všech sil jsem dala do kupy něco přes dvacet věcí, z nichž jen hrstka byly zásadní kroky a zbytek banality a ptákoviny.
Došlo i na úvahy ohledně tohoto blogu. Nakonec jsem si do seznamu napsala dva body: psát víc na blog a zrušit blog. Slušné extrémy, co? Vyjadřují ale přesně můj rozpolcený postoj.
Inspiromat banalit existuje skoro osm let. Za tu dobu se mnou prošel vším možným, sledoval moji cestu focení od kompaktu přes superzoom ke zrcadlovce a full-framu až zpátky ke kompaktu, zachytil, kam ráda cestuju, co ráda vařím a peču i jak jsem se vrátila k šití a pletení. Během té doby jsem se stihla rozejít s dlouhodobým boyfriendem, seznámit se s Kocourkem i si ho před pěti lety vzít. A poslední tři roky se stal součástí zápisků i Šmudla.
Na druhou stranu ve mně stále více sílí pocit, že jsou blogy už tak trochu za zenitem. Určitě fungují dobře jako marketingový nástroj, ale jako veřejné deníky nebo zápisky pro okruh fanoušků byly už dávno nahrazeny sociálními sítěmi.
Jednu věc ale přece jen udělám jinak, než jsem si zapsala do svých předsevzetí. Blog nebude zrušen, jen uložen k ledu. Občas je fajn podívat se zpátky.
Děkuji všem čtenářům, že se ode mě nechávali osm let inspirovat. Pokračujeme na Inspiromatu banalit na Facebooku!
Někdy jsou ale autoři až příliš průhlední. Napíší, že je konec, a on skutečně je.
Jako já dneska.
Za pár týdnů mi bude čtyřicet. Nejsem právě z těch, kdo si na začátku roku dávají slavnostně předsevzetí, aby si je pak průběžně vítězoslavně odškrtávali (nebo sklopili po několika týdnech uši, že to zase letos nevyšlo), ale blížící se kulatiny mě přece jen přiměly k určité rekapitulaci, ohlédnutí za minulostí a plánům do budoucna. Tohle všechno zní děsně vzletně - zkrátka jsem si na začátku roku sedla a sepsala si, co všechno bych chtěla do oněch narozenin zvládnout, zažít či vidět. Představovala jsem si, že ten seznam bude mít čtyřicet položek, aby to bylo takové pěkně symbolické, leč nepodařilo se. S vypětím všech sil jsem dala do kupy něco přes dvacet věcí, z nichž jen hrstka byly zásadní kroky a zbytek banality a ptákoviny.
Došlo i na úvahy ohledně tohoto blogu. Nakonec jsem si do seznamu napsala dva body: psát víc na blog a zrušit blog. Slušné extrémy, co? Vyjadřují ale přesně můj rozpolcený postoj.
Inspiromat banalit existuje skoro osm let. Za tu dobu se mnou prošel vším možným, sledoval moji cestu focení od kompaktu přes superzoom ke zrcadlovce a full-framu až zpátky ke kompaktu, zachytil, kam ráda cestuju, co ráda vařím a peču i jak jsem se vrátila k šití a pletení. Během té doby jsem se stihla rozejít s dlouhodobým boyfriendem, seznámit se s Kocourkem i si ho před pěti lety vzít. A poslední tři roky se stal součástí zápisků i Šmudla.
Na druhou stranu ve mně stále více sílí pocit, že jsou blogy už tak trochu za zenitem. Určitě fungují dobře jako marketingový nástroj, ale jako veřejné deníky nebo zápisky pro okruh fanoušků byly už dávno nahrazeny sociálními sítěmi.
Jednu věc ale přece jen udělám jinak, než jsem si zapsala do svých předsevzetí. Blog nebude zrušen, jen uložen k ledu. Občas je fajn podívat se zpátky.
Děkuji všem čtenářům, že se ode mě nechávali osm let inspirovat. Pokračujeme na Inspiromatu banalit na Facebooku!
