Dneska bych vám chtěla představit tetu Růžu. Tedy ne moji tetu, tetu mojí mámy. Je to ta dáma vpravo, s hůlkou a epesními brýlemi (vlevo je moje babička). Se strejdou Vendou neměli vlastní děti a já pro ně byla cosi jako vnučka. Když mi doktor v mých asi tak čtyřech letech kvůli chatrnému zdraví nedoporučil pobyt v kolektivu, trávila jsem pracovní dny právě u strejdy Vendy a tety Růži. Jasně si vybavuju, že jsem moc ráda kreslila princezny, koně a tetu Růžu o berlích. :-)
Teta Růža byla ze staré školy. Než se vdala, dělala v Praze služku. Před válkou. Druhou světovou. Pochopitelně. A co je pro Sweettoothday nejrelevantnější - teta Růža měla kuchařskou knihu. Předválečnou. Tím myslím tu první válku. Vydali ji v Brně v roce 1914. Je to skutečný poklad. Jsou v ní recepty na nejrozmanitější pokrmy. Třeba makronky. A taky žabí knedlíčky do rybí polévky. A tak.
Po Růžině smrti jsem si její kuchařku vzala. Drze, bez ohledu na výsledky dědického řízení.
Moc podle ní nevařím, ale ráda si v ní čtu a prohlížím obrázky. Dneska jsem udělala výjimku a vybrala jeden z nejprimitivnějších receptů. Má číslo 2272 a stojí za to si ho alespoň přečíst. A abych zůstala věrná stylu, pekla jsem v prastaré formě na srnčí hřbet a servírovala na porcelánu po babičce.
(Dělala jsem z poloviční dávky a při pečení s napětím sledovala, jestli těsto vyběhne mimo formu, nebo ne. Cukru jsem dávala mnohem méně, protože jsem místo mandlí přidala nakrájené kandované třešně. A taky jsem použila elektrický šlehač - zas tak autentická být nemusím!)
biskupsky chlebicek neni zrovna muj favorit, ale ty fotky jsou tak krasne, ze bych si stejne kousla :-)
OdpovědětVymazatAch...
OdpovědětVymazatVypadá to náramně. Já vlastně nikdy biskupský chlebíček neměla, my děláme jen bílkový o Vánocích a ten ani moc nemusím.
OdpovědětVymazatDíky, díky, díky... :-)
OdpovědětVymazatPrekrasne fotky...
OdpovědětVymazatEva
Ahoj, úžasné fotografie, čím fotíte.
OdpovědětVymazatDěkuji
Jakub
Canon 400D, objektiv Canon 50/1.8. :-)
OdpovědětVymazatfotky aj recept su fantasticke...a nehovorim o tom ze mat taky knizny poklad ako je ta kucharka, tak paaani, co by som za to dala...rozmyslam, ci u nas nebude prebiehat nejake dedicke konanie :))))) ale nie...nadherne pisete, som rada, ze som nasla vas blog ;)
OdpovědětVymazatDíky za pochvalu a přidání mezi sledované blogy!
OdpovědětVymazatJá jsem byla celý život nešťastná, že se u nás doma nic nevyhodí, k čemu jsou člověku servisy po babičce, když se z nich nikdy nejí (aby se třeba nedejbože něco nerozbilo...) - a jak se mi teď všechno hodí jako rekvizity při focení! :-)
vypadá tak jemně :) že bych vyzkoušela srnčí hřbet po babičce?
OdpovědětVymazat