inspiromat banalit

Ve vysočanském Fénixu se teď konají každou sobotu farmářské trhy. Největší fronty bývají před stánkem s pečivem z Držkova. Dneska jsem si domů donesla dýňovo-mrkvový chleba a musím se přiznat, že focení bylo mimořádně obtížné, protože jsem na ten krajíc s máslem měla hroznou chuť! (A bohužel nezůstalo jen u jednoho - varování: tenhle chleba je děsně záludný!)

Dýně Hokkaidó jsem dlouho jen obcházela. Připadaly mi jako přerostlé dekorace do bytu. Navíc si od dýní držím raději odstup. Ne že bych je neměla ráda (jsem asi jediný člověk na světě, kterému chutná dýňový kompot!), ale představa loupání dýně a zpracovávání několik kilogramů dužiny z jednoho jediného plodu ve mně nevyvolává právě nadšení.

V tomto směru jsou dýně Hokkaidó pravé požehnání: jsou mnohem menší než ty dýně, které zahrádkaři pěstují na kompostu, a nemusí se loupat!

Část dužiny jsem použila na dýňový koláč. Dělala jsem ho už před lety, byl vynikající, ale loupání a strouhání dýně bylo natolik odporné, že mě to nepřimělo k repete. Tentokrát to bylo snazší, i když jsem i dýni Hokkaidó raději oloupala - nějak jsem nevěřila tomu, že by slupka tepelnou úpravou opravdu změkla... (Výsledek mnohem lépe chutná, než vypadá.)

Vaření s dýní má jednu obrovskou výhodu: opravdu se nemusíte bát, že jídlo bude mdlé barvy! Nepatrnější to je především u dýňové polévky - její barva je dána jen a jen dýní.
Recept je tak jednoduchý, že to snad ani jednodušeji nejde. Poměr náročnost-výsledek je v tomto případě natolik příznivý, že mám pocit, že tuto polévku budu vařit opravdu hodně často!

Dýni Hokkaidó nakrájejte na kostky.

Nakrájejte cibuli a osmahněte ji na oleji. Přidejte dýni, podlijte vodou a nechte dusit přibližně půl hodiny (dokud nebude dýně měkká). Nechte vychladnout a rozmixujte na kaši.

Dochuťte kořením, můžete zjemnit trochou smetany. Na talíři můžete lehce pokapat dýňovým olejem - dodá polévce zajímavou oříškovou chuť.

RECEPT K VYTIŠTĚNÍ

Se svatbou je spojených spousta tradic a pověr, my se ale rozhodli, že valnou většinu z nich budeme ignorovat. 

Proto si u nás v rozporu s tradicemi nevěsta všechno napekla sama. Určitou roli tedy hrálo i to, že nejsou ani lidi, kteří by to udělali za ni. :-) Naštěstí byla svatba jen se svědky, a tak se skutečně naveliko péct nemuselo.

A tak jsme se s Kocourkem vzali. V tichosti, bez svatebního veselí a ohňostrojů. Bez krajkové róby s vlečkou a bez kytice. Bez holubic a rozbíjení talířů. A bylo to fajn.