Čas od času se ozvou hlasy, že úroveň školství je fakt otřesná, vždyť podívejte se na to, vysokoškolák, a dělá chyby v češtině! V mateřštině! Fuj! Lecjaký cizinec studující u nás ho strčí do kapsy. Hmm. Ruku na srdce, milí čtenáři, kdy jste VY psali naposledy kupříkladu takový diktát?
Krátce a stručně: co se kdo nenaučí v českém jazyce na základní škole, později už nedožene. Samozřejmě jsou tady pořád knihy. Kdo čte, absorbuje pravopis jaksi mimoděk. Zrakem vnímá správné gramatické tvary, a když pak někde vidí hrubku, tuší, že tady něco nehraje. Ale: všimli jste si, kolik chyb se v knihách v posledních letech vyskytuje? Není to jen tím, že mnohá nakladatelství jednoduše přestala zaměstnávat korektory. I tam, kde byla korektura údajně provedena, se mohou objevit například následující perly, za které by člověk poslal korektora nejraději „do korekce“:
Moje druhá a jediná další vzpomínka na Llandaffskou katedrální školu je neobyčejně bizardní.
Potřebovali jsme nějaké vhodné místo, kde jsme si mohli hrát na mělčině, protože nejmladší sestře byl pouhý rok, další sestře tři a mě čtyři.
"Ne, abys je ještě někdy jedl."
(Roald Dahl: Kluk, Volvox Globator 2009, jazyková redakce Tereza Houšková).
Tuhle jsem překládala třicetistránkový článek, jehož autory byli vysokoškolsky vzdělaní odborníci, a měla jsem zvláště silný pocit, že jestli uvidím podvacáté než-li a zda-li, začnu řvát.
A pak mě to napadlo.
Proč se vlastně nedělají na vysokých školách kurzy češtiny pro studenty?
Třeba v doktorských programech. Ty mají připravovat odborníky, kteří mají bádat a své výsledky publikovat, že ano? Co takhle zbavit doktorandy noční můry v podobě zkoušky z druhého cizího jazyka a místo toho pro ně udělat povinný kurz češtiny? Co si budeme povídat, ten druhý cizí jazyk je stejně taková Potěmkinova vesnice, baroko na oko. Kolik studentů se ho učí jen a jen na zkoušku...? Navíc využitelnost je diskutabilní - zahraniční odborné články vycházejí povětšinou v angličtině (která bývá pro studenty cizím jazykem č. 1) a opravdu pochybuji, že by někdo psal své vlastní texty v jazyce, který je u něj až na druhém místě.
Oproti tomu je zde poměrně vysoká šance, že čas od času budou nuceni sepsat něco v češtině, ve které ale mají často hokej. (Není divu, od základní školy uběhlo nejméně dvanáct let.) Kurz českého jazyka by přitom nemusel obsahovat nic moc složitého: psaní i/y, interpunkci (zde bych prosila zvýšenou hodinovou dotaci a velký důraz na překvapivé odhalení, že čeština nepoužívá čárky tam, kde angličtina, a že existuje cosi jako pomlčka a mezerník), použití a psaní předložek a spojek, způsob psaní číselných údajů. Možná i něco málo stylistiky, například doporučení, že není dobré používat výraz resp. třikrát ve větě.
Podle mého průzkumu se zdá, že v současné době mají studenti* možnost navštěvovat podobné kurzy pouze na Masarykově univerzitě. Pro studenty filozofické fakulty jsou dokonce povinné. Chválím tě, má alma mater. Budou následovat i další univezity?
* Sem nepočítám studenty překladatelství a pedagogických oborů.
Původně publikováno na blogu iDnes.
0 komentářů