Bramboračka je jedna z mála polévek, které vařím častěji než jednou za rok. Mně prostě polévky obecně nejedou, hlavně všechny ty vývary s nudlemi. Trauma z dětství, kdy jsem byla nucená jíst poctivou domácí stravu. Trauma pro mé okolí, které se do mě ty nudle snažilo nacpat. Mámina teta takhle dokonce přišla o talíř - mou vzpurnost už nevydržela, nervózně klepla lžící o okraj talíře, který se přímo ukázkově rozpadl vejpůl.
Ale bramboračku mám ráda. Možná i proto, že to je kromě řízků a bramborové kaše jediné jídlo, které mě stačila naučit moje máma.
Recept jsem sem nechtěla dávat, je prostinký a obyč, ale na požádání mého "skorosyna" TZ ho najdete pod fotkou. Jen mi nezazlívejte, že míry jsou přibližné, dělám ji naprosto od oka.
3 hrsti nastrouhané kořenové zeleniny (mrkev, petržel, celer)
2 hrsti namočených sušených hub
přibližně 4 lžíce mouky
asi 50 g másla
sůl
pepř
majoránka
přibližně 1,5 l vody
Z mouka a másla udělejte jíšku (do zlatova) a zalijte vodou. Ze začátku dejte vody klidně méně, rozředit se dá vždycky...
Přidejte brambory. Když jsou poloměkké, přisypte kořenovou zeleninu a houby i s vodou, v níž byly namočené.
Na závěr podle chuti osolte, lehce opepřete a přidejte majoránku.
(Milci česneku si do bramboračky prolisují nějaký ten stroužek - já ne, protože česnek tuze nerada.
Pokud nechcete zeleninu strouhat, ale krájet, přidejte ji společně s bramborami.
A v případě nouze můžete sušené - či čerstvé - houby z lesa nahradit hlívou ze sámošky. )
0 komentářů