To je tedy téma. Krása - něco tak subjektivního. Před časem mi na iDnes napsal k fotkám z Vítkovic jeden diskutér, že jestli je toto hezké, tak že už tedy neví, co je umění. Ten samý člověk se rozplývá nad nočními fotkami z Prahy, které jako by vypadly z oka socialistickým pohledům s pozdravy z hlavního města.
Jak splnit toto téma, aniž by člověk působil nabubřele, že ostatním vnucuje, že TOHLE je to hezké?

Vybrala jsem fotku, která možná nezobrazuje nic a priori krásného, ale ze které mám v poslední době velkou radost. Vyfoceno u mě doma v Poděbradech v lednu, kdy zase začal padat sníh, a to tak vydatně, že bylo až zaváté kuchyňské okno. (U nás, v Polabí! Neuvěřitelné.) Volala jsem si zrovna s Kocourkem, když jsem si všimla obrazce, který vytvářel pozvolna tající sníh na okenní tabulce. Rychle jsem vzala foťák, udělala dvě fotky a znovu se vrátila k přetržené niti rozhovoru... Tyhle fotky "jen tak mimoděk" mám nejraději.