To je tedy téma. Krása - něco tak subjektivního. Před časem mi na iDnes napsal k fotkám z Vítkovic jeden diskutér, že jestli je toto hezké, tak že už tedy neví, co je umění. Ten samý člověk se rozplývá nad nočními fotkami z Prahy, které jako by vypadly z oka socialistickým pohledům s pozdravy z hlavního města.
Jak splnit toto téma, aniž by člověk působil nabubřele, že ostatním vnucuje, že TOHLE je to hezké?
Jak splnit toto téma, aniž by člověk působil nabubřele, že ostatním vnucuje, že TOHLE je to hezké?
Vybrala jsem fotku, která možná nezobrazuje nic a priori krásného, ale ze které mám v poslední době velkou radost. Vyfoceno u mě doma v Poděbradech v lednu, kdy zase začal padat sníh, a to tak vydatně, že bylo až zaváté kuchyňské okno. (U nás, v Polabí! Neuvěřitelné.) Volala jsem si zrovna s Kocourkem, když jsem si všimla obrazce, který vytvářel pozvolna tající sníh na okenní tabulce. Rychle jsem vzala foťák, udělala dvě fotky a znovu se vrátila k přetržené niti rozhovoru... Tyhle fotky "jen tak mimoděk" mám nejraději.
0 komentářů