inspiromat banalit

Protože se dá jen těžko najít lepší vlna na zimní svetr než islandská Lópi, udělala jsem velkou objednávku v obchodě Aláfoss a pustila se rovnou do dvou. (Komu připadají mé příspěvky v poslední době příliš monotematické, vězte, že toto jsou na delší dobu poslední svetry, které jsem si vyrobila...)

Žlutý propínací svetr je z tenší vlny Lett Lópi a při jeho výrobě jsem zkombinovala několik různých svetrů. Začala jsem podle jednoho návodu, vzorek sedla vzala z dalšího a délku a kapsy "opsala" z třetího. Použila jsem opět metodu steeking - celý svetr je pletený do kruhu, následně se uprostřed rozstřihne a doplete se zapínání. Tentokrát jsem z toho neměla takové nervy jako při prvním pokusu - možná jsem se potřebovala přesvědčit na vlastní oči, že to opravdu funguje, nic se nerozpadá a nepáře a vlastně je to docela hračka.

Tmavě šedý svetr je ze silnější vlny Aláfoss Lópi a opět to je směska různých islandských svetrů. Zjistila jsem, že svetr s kapsami je ta nejšikovnější věc na světě, proto nechybějí ani tady, společně s prodlouženou délkou a mírným tvarováním v pase. I tady jsem použila metodu steeking (jinak se snad propínací svetry na severu nedělají),  i když tentokrát jsem nebyla až takový hrdina jako v případě žlutého svetru.

Z následující fotky je snad vidět, že Aláfoss Lópi je opravdu dost silná. Měla jsem strach, že když střed svetru zpevním jen háčkováním, ta tlustá vlna se učitě začne po rozstřižení párat. Podle návodu se měly okraje kolem budoucího rozstřižení nejdřív prošít na stroji. To bylo logické, protože drobné stehy vlnu důkladně zafixují na místě. Jenže jak pod patku stroje narvete válec dlouhý metr...? A tak jsem se vydala cestou "sichr je sichr": nejdřív jsem okraje steeku zpevnila háčkováním, svetr rozstřihla a poté prošila na stroji. Na každé straně dvakrát. Sichr je sichr.

Zároveň jsem se naučila dost zajímavý způsob začištění okrajů: knoflíková léga se vyrobí zvlášť a vždy po jedné straně se k pružnému vzoru přidá několik ok, která se pletou žerzejem. Potom se léga přišije k okraji svetru tak, že se žerzejová část dostane dovnitř svetru, kde zakryje steek. Tato metoda je sice poněkud pracnější a náročnější na čas, protože jsem légu přišila také na stroji (a předtím mohutně stehovala, aby šev nešel v tlustém materiálu šejdrem) a uvnitř svetru je zase přichycená ručně krokvičkou, ale celkový dojem je na jedničku. Vše je úhledné, nikde nelezou žádné cancoury a zapínání působí bytelně.

Pro srovnání fotka vnitřku žlutého svetru, kde je patrné rozstřižení svetru. To se dá začistit třeba textilní stuhou, která se našije navrch, nebo se nechá, jak je, a časem se samo připlstí k podkladu.