Fiktivní autobiografii Samka Táleho (fiktivní z toho důvodu, že skutečným autorem je Daniela Kapitáňová) jsem si koupila zcela náhodou v jednom knihkupectví v Levicích. Má kamarádka naléhala, že mi na památku něco koupí a ať si vyberu třeba nějakou knížku. No jo, jak mám ale vědět, která ze slovenských knih bude dobrá? Musím se zcela kajícně přiznat, že za výběrem Knihy o cintoríne byla lákavá obálka. Kniha o cintoríne, Kniha o cintoríne... to mi něco říká. Kniha o hřbitově, takovou nějakou recenzi jsem někdy četla.
Knihu jsem otevřela a už první strana byla fantastická! Vyprávění mentálně zaostalého Samka Táleho z Komárna mi svou naivitou připomnělo Forresta Gumpa. Jako Forrest ani Samko spoustu věcí kolem sebe zcela nechápe a líčí je způsobem, který nám, kteří „chápeme“, připadá roztomile humorný. Zejména pokud Samko popisuje realitu života v socialismu se všemi absurditami a tragikomickými situacemi.
Ja som napísal svoj Životospis, lebo mi to bolo povedané, aby som ho napísal, lebo to je povinné, aby každý spisovateľ mal svoj Životospis. Normálni ľudia ho nemusia mať, lebo to je povinné len pre spisovateľov a ja som teraz už veľmi spisovateľ, ohľadom toho, že som spisovateľ. Všetci ma obdivujú a vážia si ma.
Aj ja sa obdivujem a vážim si ma.
Lebo som spisovateľ.
Môj Životospis.
Narodil som sa v robotníckej rodine. Môj otec bol učiteľ. Moja mama nebola učiteľka, ale tiež učila. Nik iný v rodine už nebol učiteľ. Preto sme boli robotnícka rodina.
Mám dve sestry. Jedna sestra je taká, že je umelkyňa ohľadom klavíra. Druhá sestra nie je umelkyňa, ona je len normálna sestra.
Ja nie som sestra, lebo ja som brat. Mám veľa dobrých vlastností. Narodil som sa v Komárne. Komárno je jedno mesto. Tam som sa narodil. Narodil som sa 12. 11. To znamená, že 12. novembra. November bol vždy najkrajší mesiac v roku, lebo to bol vždy Mesiac ČSSP. To je taký mesiac, keď každý myslel na Sovietsky zväz.
Aj ja som myslel na Sovietsky zväz.
Teraz už nie je vôbec Sovietsky zväz a to je veľmi vážna vec, lebo potom už ani nie je Mesiac ČSSP, lebo to by bolo veľmi čudné, že už nie je Sovietsky zväz, ale je Mesiac ČSSP. Lebo keby bol ešte Mesiac ČSSP, tak by mohol byť popoťahovaný, že on je Mesiac ČSSP a pri tom už nie je ani Sovietsky zväz a aj Československo bolo zrušené, lebo ho už nik na svete nechcel, lebo nás veľmi utláčalo.
Aj mňa veľmi utláčalo.
Mne bolo povedané, že mám napísať Životospis na jednu stranu, a ona je už skončená, tak aj ja skončím ohľadom toho, že aj strana už je skončená.
Dovidenia.
Samko Tále. Spisovateľ. Komárno.
Ovšem čím déle budete tuto knihu číst, tím méně sympatií budete k Samkovi cítit. Ten nenápadný chlapík s kárkou naloženou kartonem, který celý den sleduje cvrkot kolem sebe a ví, kdo co a kdo s kým, sám na sebe ve vší prostotě prozradí, že za socialismu nosil informace tajemníkovi Gunárovi (většinou o lidech, kteří se Samkovi posmívali, ale klidně i o vlastní rodině) a v donášení nehodlá přestat ani po převratu. Stýská se mu po dobách minulých, protože vše bylo dobré a přehledné - povinné nebo zakázané. Má jasné názory: nemá rád ty, kdo vyprávějí vtipy proti komunistické straně, nemá rád homosexuály, nemá rád Čechy, nemá rád Cikány, nemá rád Maďary. A je jedno, že sám má maďarské předky. Správné je být Slovák. A Samko chce dělat, co je správné.
Se svými soudy je Samko při pozorování světa kolem sebe hotov raz dva – a je velice snadné sklouznout k tomu samému při hodnocení Samka. Prosťáček, primitiv, xenofob, rasista, nacionalista, udavač, patolízal, který umí jen papouškovat názory jiných... Ale není postava Samka jen vykrystalizovanou podobou či šaškovským zrcadlem obyvatele nejen slovenského maloměsta posledních čtyřiceti let? ;-)
Doporučuji vyhradit si na Knihu o cintoríne jedno odpoledne či večer a knihu přečíst na jeden zátah. Lépe si tak vychutnáte jedinečný styl vyprávění, střípkovitý, roztříštěný, bez souvisle probíhajícího děje, s mnoha opakujícími se motivy, který je ale díky použitému jazyku vysoce zábavný. A to i navzdory mrazení, které kniha chvílemi vyvolává.
A jedno nanejvýš vřelé doporučení na závěr: pokud zvládáte slovenštinu, přečtěte si knihu v originále. Nejen proto:
Lebo Slováci sú najlepší na svete a aj slovenský jazyk je na svete najkrajší.
To sme sa učili aj v škole a aj v televízore to hovorili, že slovenský jazyk je najkrajší na svete.
To sa vie ohľadom toho, že sloveský jazyk má ľ. Ľ je najkrašie písmeno na svete, lebo je veľmi pekné. Napríklad český jazyk nemá ľ. Preto je najkrajší na svete slovenský jazyk, lebo má ľ.
ale třeba i kvůli řadě Samkových hlášek, které jsou velice nakažlivé a ve slovenštině jednoduše neodolatelné.
No nie? No áno!
A iné.
0 komentářů