Jsem čárkař. Asi to bude pracovní deformace, ale když čtu nějaký text, jehož autor má v čárkách evidentně hokej, a buď je pro jistotu seká, kam to jen jde, nebo píše jen tak nahodile, mám chuť vzít tužku nebo si otevřít v Acrobatu takovou tu červenou tužtičku a začít dělat korektury. A při tom se vztekám a úpím. Cožpak je tak těžké zapamatovat si, že se před vztažnými zájmeny píše čárka? Nebo že naopak slova jako „konečně", „například", „včera večer" a spol. se na začátku věty čárkou zpravidla neoddělují? Já vím, já vím, není vždy lehké se oprostit od angličtiny...
Zlé jazyky si teď pomyslí: Holka, ty teda machruješ. Si myslíš, že když umíš psát čárky a víš, co jsou vztažná zájmena, můžeš se teď tvářit, že jsi jako něco víc. Elitářko! Krom toho je důležitý obsah sdělení, a ne podružnosti typu interpunkce.
A na to já odpovím: Kdepak! V čárkách plavu jako všichni ostatní; sice jsem se už naučila pár vychytávek, třeba jaký je rozdíl v psaní či nepsaní čárky před slovním spojením „a tak", ale ještě pořád mi zbývá asi tak tisíc a jeden případ, kdy si vůbec nejsem jistá. Přesto si ale nemyslím, že by byly čárky jen pouhopouhý teror ze strany lidí z Ústavu pro jazyk český, a proto by bylo lepší se na ně úplně vykašlat (na čárky, ne na lidi z ÚJČ). Čárky mohou mít přece zásadní vliv na význam vět. Viz známý příklad dopisu panovníka o osudu zajatců, který zněl POPRAVIT NELZE PROPUSTIT. Měl panovník na mysli Popravit, nelze propustit? Nebo snad Popravit nelze, propustit? Jedna malá čárka a už jde o život. :-D Nemluvě o tom, že text bez čárek nebo s čárkami na nesprávném místě se setsakramentsky špatně čte. Jestli čtete také rychle jako já, tak určitě víte, o čem mluvím. Člověk text jen tak skenuje, oči letí po řádku a najednou se zastaví, vrátí se o kus zpátky a pomalu se prokousávají jednotlivými slovy, u nichž uniká smysl, a ejhle, ona za to může chybějící čárka v souvětí.
Na druhou stranu je ale pravda, že pokud má chyby v čárkách kupříkladu blogger, není to žádná tragédie. Pomyslím si svoje a jdu dál. Když se podobná hrubka objeví v novinách, řeknu si, že to je tedy ostuda, ale denní tisk má naštěstí život jepičí a zítra o tom už nikdo nebude vědět. Jestliže se ale interpunkční zvěrstva objevují v knihách nebo někde, kde visí dny, týdny a měsíce, a čtenáři tak dostanou chyby do oka, je to průšvih. Jako třeba ten obrovitánský billboard, který visí v centru Ostravy a kolem kterého den co den projdou stovky či tisíce lidí.
Je samozřejmě možné, že chybějící čárka v reklamním sloganu je jistou formou ozvláštnění, které má přitáhnout pozornost. V mém případě to vychází na jedničku s hvězdičkou, i když asi jinak, než by si firma přála. Propagovaný výrobek ignoruji, zato vytahuji imaginární červenou tužtičku a píši vzkaz tiskárně: VLOŽTE PROSÍM ČÁRKU.
Zároveň se ale nemohu zbavit přesvědčení, že chybějící čárka vůbec není sofistikovaným způsobem upoutání pozornosti potenciálního zákazníka, ale pouhou známkou toho, že si reklamní agentura, které byla zakázka zadána, prostě neumí najít dobrého jazykového korektora...
0 komentářů