Těžko říct, co mě vždycky tak táhlo do Švédska. V zásadě znám jenom IKEA, Děti z Bullerbynu a pár švédských filmů. Líbí se mi zvuk švédštiny. Vždycky jsem si říkala, že kdybych se měla učit další germánský jazyk, byla by to ona. Taky si mě se Švédkou už několikrát pletli angličtí rodilí mluvčí. Ale spíš si myslím, že nemohli pořádně určit můj přízvuk, tak to vzali přes můj vzhled.
Tak jako tak jsme měli letět do Stockholmu už loni touto dobou. Vymyšlený to bylo skvěle – levný let z Vratislavi, odkud jsme měli následně zamířit na Colours do Ostravy – jenže přišly povodně a nebylo jistý, že se do Vratislavi vůbec dostaneme. Všechno jsme nakonec strornovali a letenky nechali propadnout.
Letos druhý pokus. Všechno šlo jak po másle. Jen byl problém vejít se s věcmi pro dva lidi do patnáctikilovýho limitu zavazadla (e-e, Ryanair...). Vyhodily se džíny, kondicionér, tělový mlíko a už to šlo. Letiště Skavsta. Jako kdyby lety do Prahy přistávaly v Pardubicích. Naštěstí po deseti minutách v dopravním prostředku usínám – reflex vybudovanej sedmi rokama dojíždění do Prahy.
Stockholm. Jak Alenka v říši divů. Ničemu nerozumím, a přece mi jsou nápisy povědomý. Všechno si slabikuju jak prvňák, potutelně usmívám se a snažím se odhadovat. Byli jsme nakoupit v Konzumu a Kocourek mě musel odtrhovat od zboží, jak jsem si chtěla všechno číst.
Bydlíme na lodi. Výmysl suchozemskejch krys. Při každým kroku si připadám jak v lehký opilosti. Sedím v křesle u notebooku a všechno se se mnou houpe. Někdo vkročí na můstek a já udělám jen: „Jééééžiš!“ Všechno je prťavý. Wifina je jen kolem recepce. Sedím na barový židličce u okna, dívám se na Gamla Stan a čtu maily. Občas hodím očkem na kolem projíždějící loď. Hází kolem sebe vlny. Zhoupnutí. „Jééééžiš!“
fotografie z kulatého okéna je nádherná, dýchá z ní krásná atmosféra
OdpovědětVymazat