Koukám na svý nohy. Hotovej chodící památník. Zbytky puchýřů na malíčcích - vzpomínka na Prahu a neuvážený nošení nerozšlápnutých bot naboso. Pěticentimetrový fleky na lýtkách – vzpomínka na poděbradský komáry. Potvory jsou letos opravdu přemnožený, když jim chutnám i já, na kterou obvykle kašlou. Opálený proužky sandálů a vyrážka – vzpomínka na stockholmské slunce. Krása nesmírná.
Mám spálený ramena. Vydatně je mažu panthenolem a venku nosím pašmínu. Na teploměru výtahu na Katharinahissen je pomalu třicet už v deset ráno.
Do přístavu připlula jachta Le Boreal. Je obrovská a září novotou. Lidi se vyloďujou a hraje jim k tomu hudba. Kolem lodi je zákaz vstupu. Jakýsi turistky si sednou na lavičku za řetězy a jsou nemilosrdně vylífrovaný pryč. Za okny v přízemí zachytím záblesk sklenic. Restaurace.
Kdyby alespoň vítr u vody zafoukal. Cesta do stínu u lodi af Chapman je nekonečná. Cítím, jak mi slunce řeže do kůže v dekoltu. Protahuju pašmínu pod uchem tašky, jinak to dneska nedopadne dobře.
Odpoledne sleduju z horní paluby super hurá akci, kdy u chodníku zastaví dodávka, během pár minut je postavenej stánek, zahřívá se gril a čeká se na první zákazníky dychtivé hot dogu. Je neděle a do přístavu připlouvá jedna obrovitánská loď za druhou. Všichni před odjezdem chtějí jíst a pít. Stojím s foťákem u zábradlí a čekám na loď. Ten pohled, kdy se vynoří zpoza ostrova Djurgarden, s vedoucí lodí v popředí, je fakt impozantní. Všude rackové. Chci fotku racka v letu! Když už mám ten rychlej foťák.
Chtěli jsme se jet koupat, ale moje pokožka se na to netváří. Navečer jdeme na krátkou pocházku do přístavu, zamáváme Le Boreál, která se zase vydala na trasu po Baltském moři, a já cítím, že moje nohy začínají být pěkný průser. Už se nedá mluvit o vyrážce, jsou celý červený, nateklý a pálí jak čert. Zasraná alergie. Nechci. Nechci.
Zachraňuje mě Kocourek tabletkou proti alergii, tak za hodinu se dá na nohy zase koukat, ale jsem unavená, tak unavená. Jdu spát asi v půl devátý, ale moc se to nedá, je vedro a hraje se fotbal. Ještě slyším, že někdo tedy vyhrál, lidi venku řvou a běhaj sem tam. Najednou je ticho, i teplota klesla, já pomalu usínám a ještě předtím mi proběhne hlavou, že si musím druhý den koupit nějaký kalhoty nebo dlouhou sukni, abych ty zbylý dva dny ve Stockholmu nějak přežila.
0 komentářů