inspiromat banalit

Úkol na dopoledne zní jasně: koupit kalhoty, dlouho sukni nebo dlouhý šaty, abych zakryla vyrážku po sluneční alergii. To se lehko řekne. Doteď jsem ani nezaregistrovala, že letos dlouhý věci nefrčí. Všechno nad kolena, ke kolenům nebo maximálně do poloviny lýtek. I ty nechutný turecký kalhoty nic neřešej – obepínají kotník a bolí to jak blázen. Nakonec beru jedny kalhoty z mačkaný bavlny, mezi odloženými věcmi u zkušebních kabinek mi padne oko na košili. Je to šestatřicítka, za normálních okolností bych do ní nenasoukala ani ramena, ale je volná, moc volná, a navíc výrazně zlevněná. Jen blázen by to nebral. Ještě se skočím převléknout do obchodního domu Ahlens, čert vem těch deset korun za toalety, mám dlouhý kalhoty a můžu chodit venku, aniž bych si připadala jako Malá mořská víla.

Marnivá poznámka na okraj: všimla jsem si, že ve stockholmském H&M nemají velikost 34. Možná to byla náhoda, možná bude tím, že místní ženy mohou mít odhadem něco mezi velikostí 38 a 42. A taky vůbec neřeší sem tam nějakej ten špek na břiše. Tady se mi líbí!!!

Jsem turista-ignorant. Vynechávám muzea, vynechávám galerie, vynechávám pamětihodnosti. Přečetla jsem si o nich v průvodci a důkladně je prozkoumala na obrázcích. Místo toho se flákám po nábřeží a okukuju lidi. 

Můj základní poznatek: ve Stockholmu se jezdí na kole.

Kolostavy mají dokonce i na nádvoří královského zámku.