Při pohledu na vysoké pece v Dolních Vítkovicích se vám nezastaví dech a nerozbuší srdce nad tou krásou. Železo, rez a špína. Hlava se vám zamotá tak maximálně při pohledu do hloubi jímek na písek. Přesto mají svou syrovou poetiku. Kolik jen odstínů může mít rez...? A barvy. Modrá, červená, žlutá. Oprýskané a loupající se. Stínohra nýtů. Geometrie konstrukcí narušená divokou zelení. To vše jsou vítkovické pece.
(Poznámka: Na první fotce je onen průvodce, na kterého jsem pěla ódy v předešlém článku.)
(Poznámka: Na první fotce je onen průvodce, na kterého jsem pěla ódy v předešlém článku.)
0 komentářů