Poslední den Colours byl opět lážo plážo. Vlastně jsme viděli jediný celý koncert. Hradečtí Terne Čhave (s Máriem Bihárim jako hostem) byli podle očekávání skvělí, louka před pódiem se během vystoupení slušně zaplnila a celou hodinu se tančilo, skákalo a tleskalo. Hop hop hop hop hopá!
Při čekání na Terne Čhave jsme z vedlejšího pódia slyšeli konec jiného koncertu. Radek mi v jednu chvíli povídá, že to je snad nějakej revival, kterej hraje hity první poloviny devadesátejch let, a já na to, že to není žádnej revival, že to je originál Jan Kalousek sám.
Při zevlování areálem kolem hradu (v jehož průběhu jsem se nechala ostříhat) jsme zaslechli asi dvě písničky od Prouzy, což je svým způsobem taky nostalgie. Zato David Byrne byl pro mě osobně celkem nezáživný, do jeho hudby jsem se nedovedla ponořit ani po ginu s tonikem, tak jsem si dala na cestu langoš s kysanou smetanou a šli jsme domů. Maceo Parkera jsme si pak dali před usnutím...
Při čekání na Terne Čhave jsme z vedlejšího pódia slyšeli konec jiného koncertu. Radek mi v jednu chvíli povídá, že to je snad nějakej revival, kterej hraje hity první poloviny devadesátejch let, a já na to, že to není žádnej revival, že to je originál Jan Kalousek sám.
Při zevlování areálem kolem hradu (v jehož průběhu jsem se nechala ostříhat) jsme zaslechli asi dvě písničky od Prouzy, což je svým způsobem taky nostalgie. Zato David Byrne byl pro mě osobně celkem nezáživný, do jeho hudby jsem se nedovedla ponořit ani po ginu s tonikem, tak jsem si dala na cestu langoš s kysanou smetanou a šli jsme domů. Maceo Parkera jsme si pak dali před usnutím...
Konečně jsem se dostala k tomu, abych zadokumentovala výzdobu lávky spojující Černou louku a Slezskoostravský hrad.
Na břehu řeky se povaloval tento vzrušený panák, jehož vzrušenost byla v sobotu rozmotána, ale někdo ji do neděle zase zamotal. A zároveň mu nasadili trenky.

0 komentářů