Po obědě jsem chtěla jít na dvě besedy do Librexu. S divadlem Sklep a Jiřím X. Doležalem. Nic z toho nebylo, protože jsme se kolem poledního teprve vrátili z výletu do Vítkovic, a než jsme se naobědvali (palačinky ve francouzský restauraci...), padla na nás taková lenora, že se nám chtělo akorát tak jít domů a spát.
Besídku divadla Sklep jsem odpískala předem, protože jsem se dozvěděla, že divadelní scéna pojme jenom 120 diváků, a to velmi nekompromisně. Po naplnění kapacity se dá dovnitř dostat jenom tehdy, když někdo odejde. Tak nic. (Večer Jan Budař jakožto moderátor hlavního pódia oznámil, že je na festivalu zcela vyprodáno, což se prý nikdy dříve nepodařilo - tož by mě zajímalo, jaký smysl má potom pořádat divadelní představení v sále s podobnou kapacitou...)
Třetí dne Colours pro nás tedy začal až po devátý večer, kdy hrála Morcheeba. Jako uspávanka je tahle muzika ideální, ale jako headliner to byla opravdu slabota. Snad jediná písnička, která trochu rozproudila dav, byla první písnička ze dvou přidávaných. Dost pozdě, řekla bych. I jakýkoli pokusy zapojit publikum vyšly vniveč, protože jejich písničky na to prostě nejsou stavěný. Takže nejsvětlejší okamžik vystoupení pro mě byl úvodní pozdrav zpěvačky (české Dobrý večer zvládla s bravurou) a konzumace alkoholu členů kapely během hraní, která se stala vděčným objektem kamer přenášejících dění na pódiu na velkoplošné obrazovky.
Morcheeba nás tedy důkladně utlumila a my zvažovali, jestli zůstat na Nohavicu, nebo jít radši domů spát. Já jsem se dožadovala koncertu. Kocourek svolil, že teda jednu písničku a jdem domů. Cha chá. Zůstali jsem do konce. Koncert byl úžasný, navíc v kontextu předchozího vystoupení Morcheeby člověk nemohl než žasnout, jak jeden jediný člověk s kytarou a heligonkou na obrovitánském pódiu může dostat do varu takovou masu lidí. Prostě paráda a vážný konkurent Načevy v mé soukromé soutěži o největší zážitek toho ročníku.
Další zakroužkované položky, N.O.H.A. a Stereo MC's, jsme opět vypustili. Představa zaplněného, vydýchaného a zakouřeného Tentu se mi moc nezamlouvala a čekat další hodinu před hlavním pódiem se mi nechtělo. Asi se ze mě stává Le Nornique.
Nemám jedinou fotku, focení ve tmě kompaktem s maximálním ohniskem 72 mm opravdu nemá moc smysl. :-)
P.S. Zítra si poslechněte „karlovarskou“ virtuálku Jarka Nohavici zde!
Stereo MC´s udělalo z betonové plochy před hlavní stagí obrovskou taneční párty. domů jsem dorazil po čtvrté hodině ranní.
OdpovědětVymazat