Včera jsem se v diskusi na blogu iDnes rozohnila. „Kluk od lopaty“ tam odpublikoval článek obhajující jmenování slovensky hovořícího ministra, ve kterém nadělal tolik hrubek, až jsem si řekla: Hochu, sice tvrdíš, jak je pro nás slovenština přirozená a jak jí všichni rozumíme, ale měl by ses nejdřív naučit pořádně česky. V diskusi jsem na něj byla hnusná, jak jen Štíři umí být.
Nicméně mě to přimělo se zamyslet nad tím, nakolik je pro nás opravdu slovenština přirozená a co to vlastně znamená, když člověk řekne, že ji umí.
Jmenování slovensky hovořícího ministra mi připadá nanejvýš nešťastné (jen si z hlediska své práce představím, jaké komplikace to může způsobit tlumočníkům a překladatelům...). Ukazuje ale, jak vysoká je u nás míra tolerance vůči Slovensku, Slovákům a slovenštině. Tipla bych si, že kdyby byl jmenován ministrem dopravy třeba Polák a na své první tiskovce oznámil, že ještě neumí pořádně česky, a proto bude mluvit polsky, asi by se na jeho podporu podobné blogy nepsaly. Prostě slovenština má v našich očích zvláštní postavení.
Je tady ovšem velké ALE. Pokud napíšu „v našich očích“, myslím tím oči lidí, kteří vyrostli ve federaci, slovenštinu slyšeli z televize i rádia, slovenština k nim pronikala z filmu i hudby. Prostě nás všech, kteří jsme alespoň tak staří, abychom si pamatovali, že jsme spolu s Tublatankou zpívali, že to skúsime cez vesmír a že jsme dieťa plameňov. A taky si nikdy nespletem Ďurindu s Dzurindou.
Řekla bych, že všichni, kdo patří k mladší generaci (tak do dvaceti pětadvaceti let), se slovenštinou mít problémy budou. Nebudou ji považovat za svůj druhý jazyk, ale za jazyk, kterému celkem rozumějí, ale možná jen o krapet víc než třeba polštině. Kdo nevěří, ať běží například do některého obchodu s módou patřícího do řetězce, jehož personál budou z jisté části tvořit právě mladí Slováci. Sledujte, jak mladí Češi reagují u pokladny na jejich otázky ve slovenštině: zaražený pohled a „Cožeee?“.
Ono to tedy není se znalostí slovenštiny horké ani u nás, kdo na konverzaci se Slovákem reagujeme bryskněji a inteligentněji. Jezdím na Slovensko od svých šesti let, od patnácti víceméně pravidelně každý rok (i několikrát do roka). Slovensky rozumím, ve slovenštině čtu prakticky tak rychle jako v češtině, psát neumím. V jedné větě bych udělala stejně hrubek jako „kluk od lopaty". Nebyla bych teda schopná do slovenštiny překládat, ještě mám příliš živě v paměti historku jedné své známé, jejíž český známý v evropských strukturách tvrdil, že kromě své mateřštiny zvládá i slovenštinu a následně v právním textu slovo řád přeložil jako riad. Proč ne, že? Zní to podobně a čeština je slovenštině přece tak podobná. Až na to, že řád se řekne poriadok a riad znamená nádobí.
Ona není ani sranda ze slovenštiny tlumočit. Další příběh další známé, která tlumočila na plynárenské konferenci; až na místě jí řekli, že jedna z přednášek bude ve slovenštině, ale to přece nebude problém, protože slovensky umí každý Čech, ne? Má známá prožila velmi pernou chvilku, když se v oné slovenské přednášce hovořilo o lieviku, nějak to zašumlovala a o přestávce se zeptala, co to proboha ten lievik je. Trychtýř.
Já jakožto škodolibý Štír mám takový svůj malý osobní test. Když se někdo holedbá, jak skvěle ovládá slovenštinu, zeptám se ho na význam tří slov. Když je zná, pokývám uznala hlavou, když ne, pošlu ho koupit si slovník. Ona tři slova zní: kôstka, orgován a kiahne.
Tak co, jak byste dopadli v mém testu vy? A žádné googlování!
Nicméně mě to přimělo se zamyslet nad tím, nakolik je pro nás opravdu slovenština přirozená a co to vlastně znamená, když člověk řekne, že ji umí.
Jmenování slovensky hovořícího ministra mi připadá nanejvýš nešťastné (jen si z hlediska své práce představím, jaké komplikace to může způsobit tlumočníkům a překladatelům...). Ukazuje ale, jak vysoká je u nás míra tolerance vůči Slovensku, Slovákům a slovenštině. Tipla bych si, že kdyby byl jmenován ministrem dopravy třeba Polák a na své první tiskovce oznámil, že ještě neumí pořádně česky, a proto bude mluvit polsky, asi by se na jeho podporu podobné blogy nepsaly. Prostě slovenština má v našich očích zvláštní postavení.
Je tady ovšem velké ALE. Pokud napíšu „v našich očích“, myslím tím oči lidí, kteří vyrostli ve federaci, slovenštinu slyšeli z televize i rádia, slovenština k nim pronikala z filmu i hudby. Prostě nás všech, kteří jsme alespoň tak staří, abychom si pamatovali, že jsme spolu s Tublatankou zpívali, že to skúsime cez vesmír a že jsme dieťa plameňov. A taky si nikdy nespletem Ďurindu s Dzurindou.
Řekla bych, že všichni, kdo patří k mladší generaci (tak do dvaceti pětadvaceti let), se slovenštinou mít problémy budou. Nebudou ji považovat za svůj druhý jazyk, ale za jazyk, kterému celkem rozumějí, ale možná jen o krapet víc než třeba polštině. Kdo nevěří, ať běží například do některého obchodu s módou patřícího do řetězce, jehož personál budou z jisté části tvořit právě mladí Slováci. Sledujte, jak mladí Češi reagují u pokladny na jejich otázky ve slovenštině: zaražený pohled a „Cožeee?“.
Ono to tedy není se znalostí slovenštiny horké ani u nás, kdo na konverzaci se Slovákem reagujeme bryskněji a inteligentněji. Jezdím na Slovensko od svých šesti let, od patnácti víceméně pravidelně každý rok (i několikrát do roka). Slovensky rozumím, ve slovenštině čtu prakticky tak rychle jako v češtině, psát neumím. V jedné větě bych udělala stejně hrubek jako „kluk od lopaty". Nebyla bych teda schopná do slovenštiny překládat, ještě mám příliš živě v paměti historku jedné své známé, jejíž český známý v evropských strukturách tvrdil, že kromě své mateřštiny zvládá i slovenštinu a následně v právním textu slovo řád přeložil jako riad. Proč ne, že? Zní to podobně a čeština je slovenštině přece tak podobná. Až na to, že řád se řekne poriadok a riad znamená nádobí.
Ona není ani sranda ze slovenštiny tlumočit. Další příběh další známé, která tlumočila na plynárenské konferenci; až na místě jí řekli, že jedna z přednášek bude ve slovenštině, ale to přece nebude problém, protože slovensky umí každý Čech, ne? Má známá prožila velmi pernou chvilku, když se v oné slovenské přednášce hovořilo o lieviku, nějak to zašumlovala a o přestávce se zeptala, co to proboha ten lievik je. Trychtýř.
Já jakožto škodolibý Štír mám takový svůj malý osobní test. Když se někdo holedbá, jak skvěle ovládá slovenštinu, zeptám se ho na význam tří slov. Když je zná, pokývám uznala hlavou, když ne, pošlu ho koupit si slovník. Ona tři slova zní: kôstka, orgován a kiahne.
Tak co, jak byste dopadli v mém testu vy? A žádné googlování!
dopadl bych blbě :)
OdpovědětVymazatale to nic nemění na tom, že slovensky hovořící ministr mi nevadí... možná proto, že politiky stejně neposlouchám? :-)
a jinak - jaká je pravděpodobnost, že by ministr použil ve veřejném projevu právě tyto výrazy? :-)
btw. - tomuhle se říká bulvární titulek jak z praku! :-) (tohle je zase střelčí rýpnutí ;) )
Myslím, že i v dopravě (nebo čeho je to vlastně ministr) se najde pár hezkých specifických slovenských výrazů, při kterých se tlumočníkovi objeví pot na zádech...
OdpovědětVymazatA hele, taky v závětří na Inspiromatu můžu mít titulky sebebulvárnější, žádný vliv na čtenost to mít nebude. Kdybych ten samý text odpublikovala na iDnes, nazvala bych ho jinak. Nejsem jako kluk.od.lopaty. ;-)
No samozrejme spatne. Ale takovahle slova Ti napisu v anglictine, francouzstine atd. taky. Tlumoceni neni otazka 100% znalosti terminologie, ale poradne pripravy - v cemz byl take zakopany pes u toho trychtyre. Cili, tlumocnice mela proste odmitnout, nebo se pri tlumoceni omluvit. Predpokladam, ze ministr stejne nebude nejake zaludne dopravni vyrazy pouzivat v SK, ale v CS (jazyce, ve kterem pracuje). Ja taky vetsinu terminologie v auditu umim jen anglicky a chabe francouzsky, ackoli je to muj pracovni jazyk, a v podstate vubec cesky.
OdpovědětVymazatTak ten můj "test" je samozřejmě potřeba brát s rezervou - to je jen takový moje kladivo na sebevědomí lidí, který si myslej, že slovensky uměj excelentně, protože přeci v osmdesátých letech sledovali pondělní slovenský inscenace a poslouchali Elán... ;-)
OdpovědětVymazat