Když je člověk ve Skotsku, má koukat, aby taky skotsky jedl. Někdy stačí skočit do Markse a Spencera a koupit vše, co má v názvu slovo "Scottish". Třeba skotskou vodu. Nebo skotské snowballs, sněhové koule (piškot s malinovou marmeládou obalený v marcipánu a kokosu)...
... nebo třeba skotské ananasové košíčky s marcipánem.
Cenné rady ohledně laciného stravování se dají najít třeba v průvodcích Lonely Planet - jedinou nevýhodou je to, že přesně ty samé podniky chtějí navštívit i další lidé, kteří se o nich dočetli tamtéž... Naštěstí tip na restauraci Monster Mash vyšel. Kolem oběda moc návštěvníků nebylo.
Podnik je ve stylu padesátých let a jídla, která nabízí, jsou jednoduchá. Vše se točí kolem bramborové kaše, párků, masových pájů a haggisu. Denní nabídka je napsaná křídou na tabuli nad barem.
V sobotu jsem si ještě na haggis netroufla, ale byla jsem zvědavá na párky (sausages). Dala jsem si hovězí s pórkem a bramborovou kaší, to vše zalité omáčkou (gravy). Kocourek si dal Shepherd's Pie, tedy mleté maso s hráškem a mrkví, zapečené společně s bramborovou kaší. I když tato jídla dvakrát atraktivně nevypadají, jsou moc mňaaam.
Další turistické lákadlo, kde se ale nezruinujete. Hospoda Sheep Heid je údajně nejstarší v Edinburku, má licenci už od 14. století. Pokud se vydáte na výlet na Arthur's Seat, je vysoce pravděpodobné, že v ní skončíte, protože to je jediný podnik široko daleko. Je to tam ale hezké. V přízemí se pouze pije, mají dokonce i zahrádku ve dvoře. Jídlo se podává v patře, kde je i malá terasa pro čtyři stoly. Když máte štěstí na počasí jako my, je to tam jednoduše skvělé.
Kocourek zůstává věrný Shepherd's Pie, já zkouším experimentovat a objednávám si haggis. Vegetariánský. Je to ale dobrota. Spíš než náplň do jitrnic mi to chuťově připomíná slovenské hurky - směs je notně opepřená a obsahuje kromě tradičních vloček i například červenou čočku. Jako příloha je bramborová kaše a kaše z tuřínu. Fakt vynikající - a to myslím bez ironie.
Zalit slunečním světlem je světlý bod našich večeří: fast food Carlos v Portobellu.
Bylo jasné, že jsme museli vyzkoušet místní fish and chips. Velmi dobré a velmi mastné a bylo toho velice, velice moc. 
Další den jsem si dala homemade steak pie s hranolky (nezadokumentováno) a poslední večer jsem po úspěchu s vegetariánským haggisem zkusila haggis řádný (osmažený v těstíčku). Opět ta povědomá chuť slovenských hurek, tentokrát v kombinaci s (...překvapivě...) hranolky.
Jak se takové jídlo fotí? Se zaujetím a klidně v parku na lavičce!
0 komentářů