V neděli Edinburkem probíhali účastníci charitativního běhu, a ani my dva s Kocourkem jsme nezaháleli. Vydali jsme se na horu. Na rozdíl od hrdinů Trainspottingu, kteří ten svůj výlet na horu odpískali už na železniční zastávce, my jsme vytrvali až do konce a Arthur's Seat úspěšně zdolali. A je úplně fuk, že měří jen 251 m. ;-)
Kocourek se směje, protože ví, že na rozdíl od soboty, kdy jsem ho utahala v edinburských ulicích, bude odplata v horském terénu sladká.
Tahle stezka ještě ujde. Poslední müsli tyčinku sním neprozřetelně už tady. 
Tohle je mnohem horší a proklínám se, proč jsem si pod tu koženou bundu brala ještě triko a svetr.
Hora zdolána!
Tady seděl, tady seděl, tady všude seděl...
Panorámata.
Češi a becherovka jsou všude.
I když to vypadá, že jsem na hoře, není tomu tak, jsme už skoro dole a já se těším na jídlo.
Tady seděl, tady seděl, tady všude seděl...
Panorámata.
Češi a becherovka jsou všude.
I když to vypadá, že jsem na hoře, není tomu tak, jsme už skoro dole a já se těším na jídlo.
stejně si myslím, že se ti to ve skrytu duše líbilo, ten výstup.... a že už se těšíš na další... ;-) ;-)... jenom musíme dokoupit ještě nějaké funkční oblečení a prádlo, ať seš komplet nachystaná... a nemusíš chodit na výšlap v koženém sáčku, svetru a mikině :-) :-P
OdpovědětVymazatFunkční oblečení? Bleeee.
OdpovědětVymazat