V Edinburku žije skoro půl milionu lidí. Tyhle lidi jsme potkali my.
Když jsem na pláži uviděla tuhle slečnu, myslela jsem si v první chvíli, že jde o zuhlenatělou mrtvolu. Celá v černém, v podivné schoulené pozici, bez pohybu. Drama queen. Není nad to, vybrat si pro exhibici svých pocitů frekventovanou pláž, na kterou chodí lidi venčit psy. :-) Když jsme se po pláži vraceli nazpět, slečna tam už nebyla. Celkem mě mrzí, že jsem neviděla, jak se po tomhle teatrálním vystoupení zvedla a šla domů.
U jednoho z domů na pláži. Slečna v ve fuchsiovém trikotu a tyrkysové krinolíně a návlecích vběhla dovnitř a za chvíli zase ven, nasedla do auta a odjela. Kam proboha chodí místní takhle oblečení???
Když jsem na pláži uviděla tuhle slečnu, myslela jsem si v první chvíli, že jde o zuhlenatělou mrtvolu. Celá v černém, v podivné schoulené pozici, bez pohybu. Drama queen. Není nad to, vybrat si pro exhibici svých pocitů frekventovanou pláž, na kterou chodí lidi venčit psy. :-) Když jsme se po pláži vraceli nazpět, slečna tam už nebyla. Celkem mě mrzí, že jsem neviděla, jak se po tomhle teatrálním vystoupení zvedla a šla domů.
U jednoho z domů na pláži. Slečna v ve fuchsiovém trikotu a tyrkysové krinolíně a návlecích vběhla dovnitř a za chvíli zase ven, nasedla do auta a odjela. Kam proboha chodí místní takhle oblečení???
Punk's not dead. Vyfoceno chvilku po fuchsiově-tyrkysové slečně. Začínám mít pocit, že obyvatelé Edinburku jsou ... zvláštní.
Pro svou cestu do Edinburku jsme si vybrali skvělý termín: Rugby Weekend. Město je plné fanoušků v dresech, s vlajkami a šálami. Pár kousků je i v našem penzionu. Stáli by za vyfocení, ale neodvážila jsem se. Tak alespoň slovy: jeden týpek jako by vypadl z Trainspottingu, klidně by mohl být Spudův mladší brácha, dready, přes ně nataženou pletenou čapku, dres, džíny a k nim naleštěné černé polobotky, příšerný akcent, v podstatě jen samohlásky přerušované glottal stops. U snídaně si moc rozumí s postarším manželským párem, tak kolem šedesátky, paní v dresu s nášivkami, náruživě diskutuje o rugby. Podle vzhledu má kromě rugby ráda i solárium... :-)
S oudoorovým oblečením si v Edinburku nikdo moc hlavu neláme. Pro lezení po skalách slečna zvolila tenisky, šortky, tričko a černou koženou kabelku, kterou lze nosit přes rameno i v ruce.
Tento pár zvolil pro svůj nedělní výlet na Arthur's Seat nedbalou eleganci. On sako a oprané džíny, ona tmavé džíny, krátkou koženou bundu, černé boty na podpatcích a černou koženou kabelku.
Počasí nám při naší cestě do Edinburku skutečně přálo, svítilo sluníčko a bylo hezky. Tak patnáct stupňů. Základem mého oblečení byla červená kožená bunda v kombinaci s tričkem a mikinou, džíny a martensky. V pátek jsme viděli v moři skupinu plavců v neoprénech. Nechápali jsem, jak v tom moři mohou vydržet.
V neděli jsme viděli tuto dámu, jak se koupe jen v tílku a kalhotkách. Nechápeme to dodnes.
Poslední procházka po pláži byla vskutku dramatická. Po koupající se ženě jsme o pár set metrů dál viděli, jak z moře vytahují auto... Nikdo mi už nevymluví, že Edinburk není městem excentriků!
Bonus ze hřbitova Greyfriars: nevzpomínám si, že bych kdy viděla náhrobní kámen věnovaný památce "drahého přítele". Prostě jen tak, bez jména...
0 komentářů