Sezóna nejrůznějších druhů ovoce je už zase tady a já trpím. Máme totiž zahradu. Podle mého otce mají plody velikou hodnotu, a tudíž se musí zpracovat, protože jinak shnijou a to by byla náramná škoda. Dalo by se o tom s ním polemizovat, což ale nemění nic na tom, že čas od času je můj otec jak čvrtodenní zimnice a pořád se ptá, jestli má už přinést ten který druh ovoce, až já rezignuju a řeknu, ať to přinese.
Zpracování ovoce je otrava, člověk se máchá ve vodě a vypeckovává, očišťuje a otrhává, kolikrát i několik hodin. Tentokrát jsem si tu monotónní činnost zpestřila a vzala si k ruce foťák, nacvakala pár fotek, když jsem si všimla hezkého stínu, jako by ty višně vytvářely karikaturu smějícího se obličeje s čapkou. A fotka na téma Úroda byla hotová.
0 komentářů