Co člověk objeví, když si čistí paměť(ovou kartu).
Cestou na svatbu v Bratislavě jsem si někde za Českou Třebovou uvědomila, že nemám kartáček na zuby. Co teď? Původní plán zněl, že dojedu do Bratislavy a počkám tam hodinu, až dorazí Kocourek z Ostravy. Tato vidina mě štěstím nenaplňovala. Kdo byl kdy v Bratislavě na nádraží, jistě ví proč. A teď ten chybějící kartáček. Budu si moct kolem osmý večer koupit v Bratislavě na nádraží náhradní, když tam je i problém koupit si něco k jídlu (nebo alespoň něco v takovém stavu, který nebude vstupenkou na infekční oddělení nemocnice...)?
Jsem žena flexibilní a organizačně schopná. I přes vypadávající telefonní signál v okolí České Třebové jsem informovala Kocourka, že došlo ke změně plánu a počkám na něj v Břeclavi. Tam by snad měli mít nějaký Pont a v něm kartáčky.
Nádraží v Břeclavi mě překvapilo. Pamatovala jsem si ho jako jakousi díru, ve který by člověk nevystoupil ani za boha a jen se dušoval, aby tam do vlaku nevlezli nějaký hajzlíci, který ho okradou ještě před slovenskejma hranicema. To je už naštěstí pryč. Nádraží je po rekonstrukci a dá se v něm v pohodě strávit hodina do příjezdu přípojnýho vlaku.
Ale byla by škoda nevyjít před budovu nádraží a nevydat se do blízkého okolí.
Před nedalekým gymnáziem mají na chodníku hlavouna od Daniela Talavery. Jen doufám, že nevyjadřuje pocity studentů ústavu.
Kousek od hlavouna je fontána s čínskou rybkou.
A další kašna s koňskými hlavami.
V Břeclavi mají evidentně slabost pro vodní hrátky. Další kašna.
Hodina mi v Břeclavi utekla, ani nevím jak. A kartáček jsem taky koupila. Hezkej, zelenej.
Včera jsem měla na blogu výjimečnou návštěvnost. Jeden z přístupů byl i z Budapešti. Byla jsem pochopitelně zvědavá, jestli se ke mně díval Čech pobývající právě v maďarské metropoli, nebo jestli se sem dostal někdo jen tak náhodou. Klikla jsem na odkaz vstupu na stránku. To, co jsem uviděla, mi fakt vyrazilo dech. Můj blog v maďarštině. Povšimněte si trefného překladu slova Inspiromat. INTERESTING. Oh yes, highly interesting!!! (Větší obrázek po kliknutí.)
Můj včerejší článek se týkal ceny montáže nábytku z IKEA. Automatický překladač přeložil i jednotky. V maďarštině tedy montáž stála 7 728 liber, nábytek se spotřebiči měl hodnotu 42 216 eur a celková cena montáže byla 9 300 liber. Nezasvěcení si musí myslet, že je ten nábytek snad pozlacený.
To jsem z toho fakt Maďar!
Nechci z Inspiromatu dělat nějakou poradnu pro spotřebitele, ale jelikož posledních pár týdnů jsem měla co do činění s návrhem, dopravou a montáží kuchyně IKEA, možná by nebylo od věci podělit se se svými zkušenostmi, co se týče ceny za montáž nábytku a instalaci spotřebičů. Svého času jsem přesně tyto informace hledala, ale nenašla nic smysluplného, tak třeba tyhle informace někomu k něčemu budou.
Takže: u firmy Seegmuller (ano, přesně oné firmy Seegmuller z posledního příspěvku) jsem objednala montáž kuchyně. Jelikož se nejednalo o mou kuchyni, zvolila jsem tuto cestu – koneckonců přece se nebudu mořit s montáží kuchyně, která mi neříká pane.
Předem mi nebyli schopni říct, na kolik montáž bajlamvoko přijde.
Hledala jsem tedy na internetu, ale zdá se, že si všichni věci z IKEA montují sami.
Spolehla jsem se tedy na ceník na stránkách obchodního domu. Počítala jsem montáž čtyř spodních skříněk, jedné vysoké (pouze na lednici, takže spíše polovysoké než vysoké...), jeden spoj na pracovní desce, plus instalace dřezu, varné desky, trouby a digestoře. Započítala jsem nějakou tu hodinu na extra práce, jako je vyříznutí otvorů v zadní stěně skříňky na zásuvky. Ještě jsem chtěla namontovat tři poličky, v ceníku je uvedeno, že to má stát 9 % z ceny nábytku. Jelikož některé věci jsem opravdu odhadovala (kolik hodin může trvat vyříznutí otvorů?), cenu jsem neměla přesnou, ale vypadalo to tak na maximálně šest tisíc včetně instalace spotřebičů.
Realita byla taková, že montáž nábytku vyšla na 7728 Kč. Pánové si totiž celých šest hodin montáže počítali jako extra práci, zřejmě celých šest hodin něco řezali a upravovali. Ale to není všechno. Instalace spotřebičů (zapojení desky a trouby a napojení dřezu) byla montéry odhadnuta na 1250 Kč, v reálu to stálo 1560, protože jakýsi trubičky byly moc krátký a musely se použít jiný. Takže suma sumárum montáž lineární kuchyně délky 3,20 m (bez horních skříněk) se spotřebiči v celkové hodnotě 42 216 Kč stála přibližně 9300 Kč.
Co z toho vyplývá? Jestli se budete chtít při předběžném výpočtu nákladů spolehnout na ceník na stránkách IKEA, doporučuji k výsledné cifře přičíst tak padesát procent a budete zhruba na konečné reálné ceně.
České poště se neustále vytýká nepružnost, když doporučené zásilky a balíky tvrdošíjně doručuje v dopoledních hodinách, kdy jsou doma tam maximálně důchodci, lidé na rodičovské a nezaměstnaní. Vzhledem k tomu, že pošta u nás zavírá v šest, nemám během pracovního týdne ani šanci si vyzvednout zásilku či balík uložený na poště. Naštěstí si jde objednat službu doručování mimo úřední hodiny, sice se za to musí zaplatit, ale pořád lepší než nic.
Bohužel existují firmy, které jsou ještě méně pružné než Česká pošta.
Kupříkladu takový Seegmuller, který přepravuje zboží zakoupené v obchodním domě IKEA. Za poslední dva týdny jsem si u nich dopravu objednávala dvakrát a pokaždé mi byl nabídnut čas doručení mezi desátou a druhou hodinou. Neexistuje snad debilnější interval. Kdyby to bylo jen dopoledne (nebo odpoledne), člověk si vezme půl dne dovolené a hotovo. Ale s tímhle super časem nezbývá než si vzít volno celý den a čekat. Když jsem se zeptala, jestli by to nešlo dopravit třeba až odpoledne, dočkala jsem se jenom zavrtění hlavou. Ber, nebo nech být. Takže člověk zaplatí třináct set za dopravu a ani si nemůže vybrat termín.
Nebo PPL. Měli mi doručit modem. Předpokládala jsem, že se mi předem ozvou a domluvíme se na hodině doručení, případně místu. Při objednávce modemu nešlo bohužel poznamenat, že chci modem doručit během pracovní doby na jinou adresu, než je adresa aktivace služby. Takže mi v pracovní den v deset dopoledne volá chlapík z PPL, že je před barákem a že si mám jít pro ten modem. Nesmírně se divil, že jsem v práci. Tak nevím, jsou to naprostí mimoni, nebo jsou jejich zákazníky jenom nezaměstnaní...?
Sezóna nejrůznějších druhů ovoce je už zase tady a já trpím. Máme totiž zahradu. Podle mého otce mají plody velikou hodnotu, a tudíž se musí zpracovat, protože jinak shnijou a to by byla náramná škoda. Dalo by se o tom s ním polemizovat, což ale nemění nic na tom, že čas od času je můj otec jak čvrtodenní zimnice a pořád se ptá, jestli má už přinést ten který druh ovoce, až já rezignuju a řeknu, ať to přinese.
Zpracování ovoce je otrava, člověk se máchá ve vodě a vypeckovává, očišťuje a otrhává, kolikrát i několik hodin. Tentokrát jsem si tu monotónní činnost zpestřila a vzala si k ruce foťák, nacvakala pár fotek, když jsem si všimla hezkého stínu, jako by ty višně vytvářely karikaturu smějícího se obličeje s čapkou. A fotka na téma Úroda byla hotová.
Nedělní odpoledne.
Ahoj, Ostravo!!!
Poslední zhasne...
A další kašna s koňskými hlavami.
Můj včerejší článek se týkal ceny montáže nábytku z IKEA. Automatický překladač přeložil i jednotky. V maďarštině tedy montáž stála 7 728 liber, nábytek se spotřebiči měl hodnotu 42 216 eur a celková cena montáže byla 9 300 liber. Nezasvěcení si musí myslet, že je ten nábytek snad pozlacený.
To jsem z toho fakt Maďar!
Rok 1999: Modelka nadměrných velikostí Sophie Dahl. (Dnes je k nepoznání od jiných modelek, ba dokonce tvrdí, že nikdy neměla větší velikost než britskou čtrnáctku a její fotky byly počítačově upraveny, aby jí přidávaly kila navíc.)
Novomanžel Robin si připravil slavnostní řeč. Je poznat, že je skutečným mistrem slova. Nejenže ji bravurně zvládl ve své mateřštině i slovenštině, ale podařilo se mu přítomné rozesmát až k slzám.
Love is all around.
Sólo pro novomanžele.
Králi parketu byli pro tento večer sestra a svědkyně nevěsty Klára se svým přítelem Lukášem a také Robinův nevlastní otec. K tanci hrál DJ a vskutku ďábelské Zlaté husle.
Půlnoční krájení dortu.
A to je všechno.
