inspiromat banalit

Před pár lety jsem viděla ve Varech krátký film o muži, který si takto dokumentoval svůj život kompaktem. Každý den přibližně ve stejnou dobu zmáčkl spoušť. Je tak pro radost. Jednoho dne se celý natěšený rozhodl složit si fotky z jednotlivých dnů vedle sebe. Ovšem místo rozmanitých záběrů, které by ukazovaly, co všechno ve všední den prožil, měl prakticky identické fotky. Každý jeho den byl stejný jako ten předešlý.

Hm.

Mám pocit, že kdybych se rozhodla pustit do něčeho podobného jako "365", dopadla bych jako onen muž z filmu. Rutina naplnila můj všední den. Vstávám ve stejnou dobu, na nádraží chodím ve stejnou dobu, do práce jezdím stejným vlakem, na oběd chodím kolem poledne, domů zase jedním a tím samým vlakem (no, převážně), po večerech doháním resty v domácnosti nebo něco překládám. Když se mě zeptáte, co budu dělat v pátek odpoledne, mohu vám odpovědět, že skoro se stoprocentní jistotou budu sedět ve vlaku. Z mého všednodenního života se vytratil moment překvapení.

Mohla bych si dát pozdně novoroční předsevzetí - narušit tu odpornou rutinu! Začít chodit do práce jinudy a koukat se kolem sebe. Až bude odpoledne zase světlo, začít znovu fotit. Udělat si jednou za čas víkend jinde než v Poděbradech, Praze nebo Ostravě.

Koneckonců první pokus o skoncování s rutinou je vidět už v názvu blogu. Skoročtvrtečník až příliš připomínal pravidelnost, i když s příslibem občasného narušení. Ne, ne. Odteď to bude Inspiromat banalit... ;-)