inspiromat banalit

V úterý jsem jsem vyrazila opět po roce na hodinu taeba. Vzala jsem si k srdci slova instruktorky, která při pohledu na hojnou účast pravila, že doufá, že se v takovém počtu sejdeme i poté, co vyprchají novoroční předsevzetí. Jak mi ksakru mohla vidět až do žaludku...?

Mé koketování s taebem začalo někdy před pěti lety. Strašně jsem toužila po pohybu, při němž bych mohla vyventilovat přetlak energie. No, vyložme si karty na stůl. Potřebovala jsem hlavně vyventilovat frustraci ze své práce, které mě naprosto neuspokojovala, má vedoucí mě štvala jen při pouhém pohledu na ni a veškeré snahy o změnu vyšly vniveč.

Chtělo to něco energického, hlavně ne aerobik, ještě jsem měla v příliš živé paměti tu parodii na aerobik v rámci povinného tělocviku na vysoký, kdy jsem se celou hodinu plácala a snažila se zapamatovat alespoň tu nejlehčí sestavu. Jestli existuje něco jako pohybová paměť, tak to rozhodně nemám. Jednotlivý kroky zvládnu, ale nedejbože je pospojovat do delšího celku, to se pak jen tak motám jak včela po postřiku.

Na internetu jsem si našla taebo, přišlo mi dostatečně atraktivní, dynamický, ale ne tak choreograficky složitý. Už jsem byla smířená s tím, že budu muset chodit v Praze, když jsem čirou náhodou objevila fitnes u nás, kde se taebo cvičilo.

Byl to skutečný balzám pro mé tělo i duši! Milovala jsem boxovací pasáže a ty kopy! Mé milované kopy! I když jsem už myslela, že vypustím duši, představila jsem si po svém boku svou šéfovou a noha letěla do výše sama od sebe. Ano, má kolegyně musí jet na tu služebku do Bruselu, protože má malé děti a potřebuje náhradní volno a diety. Side kick. Ano, kolegyně nemůže jít tlumočit večer na akci, protože má malé děti a nemá hlídání. Roundhouse kick.

Jenže. Po nějaké době pravidelného chození na hodiny přišly krize. V létě děsný vedro v tělocvičně. Pracovní zaneprázdnění. Neskutečný nával v prvních týdnech roku, kdy se člověk nemohl pomalu ani hnout a zrcadla se začala po půl hodině potit. Dám si pauzu a budu chodit od února. Tak dobře, od března. Pak přišlo léto a vedra... A nakonec přišla nová práce a má motivace spadla na nulu. Už nebylo koho kopat (a dosud není).

Nakonec jsem se musela zpátky na taebo dokopat sama. Rozhodla jsem se použít na sebe trik s motivací: loni jsem si koupila nový boty na cvičení. Hezký, drahý.

Na taebo jsem šla dvakrát.

Letos mě do tělocvičny vyštvalo to hnusný číslo na váze. Rok osmiček skončil a v roce devítek teda nejedu!!! A taky jsem se motivovala: koupila jsem si nový kalhoty na cvičení. Hezký, drahý.

Letos jsem byla už jednou a zítra se chystám znova. Vypadá to nadějně.

Snad.

www.zdravicko.info