Bloger, který své exhibování bere smrtelně vážně, ví, jak důležité je si co nejdříve po založení blogu dát na stránku počítadlo. Počítadlo je grunt.
Díky němu víte, že si vaše články čte více lidí, než je počet vašich příbuzných a známých, což znamená, že k vám chodí veřejnost a vy máte zaděláno na virtuální slávu. Čestný bloger si ale taky hned na začátku zakáže započítávání své IP adresy, aby se mu počet návštěv nezvyšoval s každým jeho dychtivým nakouknutím, jestli číslo na počítadle od rána (přes noc) náhodou nenarostlo.
Počítadla jsou ale mnohem mazanější, než aby sdělovala jen prosté a sprosté číslo.
Zjistíte, odkud k vám čtenáři chodí. To vzrušení, když zjistíte, že i na Tchaj-wanu o vás vědí, ba co víc, že na vašem blogu strávili plné dvě minuty třicet čtyři vteřin, což znamená, že to byl někdo, kdo si vás opravdu PŘEČETLl! Ten adrenalin! Ten závazek vůči čtenářům! Když mě čtou i na Tchaj-wanu, to se musím setsakra snažit.
Jednoho dne zjistíte, že se vaši čtenáři vracejí. No není to bezva? Mám štamgasty! Někoho zajímá mý psaní, mý fotky, můj banální život. Někoho můžu inspirovat. O la la.
Díky počítadlu také vím, odkud ke mně mí návštěvníci vůbec přijdou. Je jasné, že valná většina si mě našla přes blog na iDnes (můj i Kocourkův). Někdo jen tak nakoukne a hned peláší o blog dál, někdo zůstane, počte si a třeba se časem i vrátí.
Pak se ke mně dostanou lidé, kteří něco hledají a pan Google je dovede ke mně. Z tohoto pohledu to vypadá, že největším hitem je můj článek o francouzské restauraci v Ostravě, špatně si nevedou ani korálky (tady je vidět, jak je Google zákeřný, protože ti nebožáci určitě hledají něco rukodělného, zatímco můj článek je o charitě) a streetart (což mě motivuje, abych tomuto tématu zase někdy věnovala fotoblog s novými úlovky). Na druhou stranu zase docela nechápu, jak mohl Google odkázat na můj blog někoho, kdo hledal třeba frázi Švýcarsko záchodky... :-)
Prostě počítadla jsou fajn.
Není to tak dlouho, co jsem si všimla, že u mě někdo hledal výraz Elendbachl, což je název zaniklé šumavské vesnice, odkud pocházela má praprababička. A ejhle! V úterý jsem dostala mail od pana Pokorného, že i jeho praprababička odtamtud pocházela, a v následné konverzaci jsem zjistila, že existuje elektronická verze matriční knihy, kde se dají dohledat další předci. Tomu říkám něco! Blog buď požehnán! A aktivní čtenáři dvojnásob!
Díky němu víte, že si vaše články čte více lidí, než je počet vašich příbuzných a známých, což znamená, že k vám chodí veřejnost a vy máte zaděláno na virtuální slávu. Čestný bloger si ale taky hned na začátku zakáže započítávání své IP adresy, aby se mu počet návštěv nezvyšoval s každým jeho dychtivým nakouknutím, jestli číslo na počítadle od rána (přes noc) náhodou nenarostlo.
Počítadla jsou ale mnohem mazanější, než aby sdělovala jen prosté a sprosté číslo.
Zjistíte, odkud k vám čtenáři chodí. To vzrušení, když zjistíte, že i na Tchaj-wanu o vás vědí, ba co víc, že na vašem blogu strávili plné dvě minuty třicet čtyři vteřin, což znamená, že to byl někdo, kdo si vás opravdu PŘEČETLl! Ten adrenalin! Ten závazek vůči čtenářům! Když mě čtou i na Tchaj-wanu, to se musím setsakra snažit.
Jednoho dne zjistíte, že se vaši čtenáři vracejí. No není to bezva? Mám štamgasty! Někoho zajímá mý psaní, mý fotky, můj banální život. Někoho můžu inspirovat. O la la.
Díky počítadlu také vím, odkud ke mně mí návštěvníci vůbec přijdou. Je jasné, že valná většina si mě našla přes blog na iDnes (můj i Kocourkův). Někdo jen tak nakoukne a hned peláší o blog dál, někdo zůstane, počte si a třeba se časem i vrátí.
Pak se ke mně dostanou lidé, kteří něco hledají a pan Google je dovede ke mně. Z tohoto pohledu to vypadá, že největším hitem je můj článek o francouzské restauraci v Ostravě, špatně si nevedou ani korálky (tady je vidět, jak je Google zákeřný, protože ti nebožáci určitě hledají něco rukodělného, zatímco můj článek je o charitě) a streetart (což mě motivuje, abych tomuto tématu zase někdy věnovala fotoblog s novými úlovky). Na druhou stranu zase docela nechápu, jak mohl Google odkázat na můj blog někoho, kdo hledal třeba frázi Švýcarsko záchodky... :-)
Prostě počítadla jsou fajn.
Není to tak dlouho, co jsem si všimla, že u mě někdo hledal výraz Elendbachl, což je název zaniklé šumavské vesnice, odkud pocházela má praprababička. A ejhle! V úterý jsem dostala mail od pana Pokorného, že i jeho praprababička odtamtud pocházela, a v následné konverzaci jsem zjistila, že existuje elektronická verze matriční knihy, kde se dají dohledat další předci. Tomu říkám něco! Blog buď požehnán! A aktivní čtenáři dvojnásob!
tak banální život, jo?
OdpovědětVymazatno - budu ti ho teda muset trochu zpestřit!!!
;-) :-D