Už pátým rokem se koná ve Velké Británii pod patronací prince Charlese týden vlny (Wool Week). V jeho rámci probíhá řada aktivit, které mají zvýšit informovanost veřejnosti a ukázat vlnu jako skvělý materiál pro módní tvorbu a interiérový design. Shetlandský týden vlny se zaměřuje na oslavu ovcí žijících v této nejsevernější části Velké Británie a jejich vlny, která se používá na pletení pestrobarevných vzorovaných svetrů a komplikovaných krajek. Letos připadal na termín 4.-12. října a já jsem byla údajně první účastnicí z České republiky.
Tento článek je určen především těm, kdo se snažili najít nějaké informace o hostelu v Lerwicku a nebyli jako já moc úspěšní.
Když mi bylo jasné, že na Shetlandy pojedu sama, nerozmýšlela jsem se dvakrát, jaký typ ubytování si vyberu: hostel. Nedokázala jsem si představit, že budu někde sama a večer se vrátím na hotel nebo do penzionu, kde budu zase... sama. V hostelu se tohle nestane!
I při velice krátké návštěvě Británie zjistíte, že Britové zbožňují hlasování a žebříčky. A tak se na dveřích každé druhé restaurace dočtete, že byla zvolena ve své kategorii jako nejlepší v Británii, ve městě nebo v ulici. Proto když jsem našla, že Islesburgh House Hostel v Lerwicku byl dvakrát zvolen nejlepším hostelem na světě, byla jsem značně zdrženlivá. No jasně. A kategorie nejspíš zněla: hostel na ostrovech ve městě do 7500 obyvatel.
Po pěti nocích v Iselsburgh House Hostel mi je jasné, proč se lidem tady tolik líbí. Hezká budova, všude čisto, spousta prostoru, obří, plně vybavená kuchyně, společenská místnost, herna a k zázemí patří kromě pokojů, sprch a záchodů i prádelna, což se může při delším pobytu hodit. Všude je samozřejmě wi-fi (v tomto ohledu se na Shetlandách bát nemusíte, vzhledem k odlehlosti ostrovů se zde zaváděly bezdrátové technologie mnohem dříve než na Jihu) a celkový přístup zaměstnanců je velice milý a vzácně osobní: když jsem odcházela, oslovil mě recepční jménem a zeptal se, jak se mi u nich líbilo. Je to možná maličkost a hloupost, ale mě naprosto dostala.
Samozřejmě vše není jen růžové. Pokud necestujete ve čtyřech, abyste si mohli zarezervovat celý čtyřlůžkový pokoj, nezbyde vám než si zaplatit postel ve společné ložnici. Ta je sice zvlášť pro ženy a muže, pojme ale v obou případech dvanáct osob, což je trochu zu viel. Nulový odkládací prostor na věci, s příruční taškou nakonec spíte v posteli a občas potřebujete takřka akrobatické schopnosti, abyste se dostali ke svému kufru zašoupnutému pod palandou, k němuž je přístup jen z úzké uličky mezi postelemi. A garantuju vám, že určitě jedna osoba z těch dvanácti bude chrápat jako pařez. (Zároveň se můžete třeba spřátelit s osobou, s níž si omylem vyměníte takřka identické bundy visící na jediném věšáku těsně vedle sebe, a zjistíte to až pozdě odpoledne, když se potkáte na exkurzi do přádelny.)
Valná většina osazenstva "mého" pokoje přijela právě na týden vlny. Snad nikdy jsem nezažila v hostelu takovou věkovou rozmanitost, odhadem byly všechny dámy tak mezi pětadvaceti a osmdesáti. Každý večer byly společné prostory doslova obsypány pletařkami, které si sdělovaly zážitky uplynulého dne a věnovaly se svým projektům. Sledovaly se novinky na sociálních sítích a paradoxně nebýt mých spolubydlících v důchodovém věku, nevěděla bych, že můj výcvak z jednoho workshopu se sdílel na Facebooku ani že se můj svetr objevil jako inspirace na Instagramu.
V Islesburgh House Hostelu jste nejen uprostřed společnosti, ale i v těsné blízkosti kulturního centra Islesburgh (ano, ten tvoří s hostelem jeden komplex), kde se konají některé workshopy týdne vlny a v kavárně v přízemí si můžete dát čaj (s mlékem, pochopitelně!) či rovnou celou vařenou snídani. V pokladně se dají vyzvednout vstupenky na akce, a když dorazíte do hostelu mimo otvírací dobu recepce, klíč dostanete právě tady.
 |
| Pohled ze společenské místnosti hostelu na Islesburgh Community Centre |
Hned před hostelem najdete dětské hřiště a park, který vás přesvědčí, že na Shetlandách se nedaří jen trávě a vřesům. Kdyby mi to nebylo trapné, vyfotila bych si předzahrádky rodinných domků, které byly většinou opečovávané a doslova přetékající rostlinami (nemluvě o foliovnících za domem). Zahradničení se v Lerwicku daří!
Víte, že je Inspiromat banalit na Facebooku?
0 komentářů