Už
pátým rokem se koná ve Velké Británii pod patronací prince Charlese
týden vlny (Wool Week). V jeho rámci probíhá řada aktivit, které mají
zvýšit informovanost veřejnosti a ukázat vlnu jako skvělý materiál pro
módní tvorbu a interiérový design. Shetlandský týden vlny se zaměřuje na
oslavu ovcí žijících v této nejsevernější části Velké Británie a jejich
vlny, která se používá na pletení pestrobarevných vzorovaných svetrů a
komplikovaných krajek. Letos připadal na termín 4.-12. října a já jsem
byla údajně první účastnicí z České republiky.
Základními dopravními prostředky na Shetlandských ostrovech jsou auto, autobus, trajekt a letadlo. Pokud by měl člověk ambice stihnout co nejvíce akcí Týdne vlny, nejspíš mnohé z nich využije, protože workshopy a výstavy se konají na nejrůznějších místech. Někdy je důvod historický: například krajkářky zamíří především na nejsevernější místo Shetland (a Velké Británie), tedy ostrov Unst, které bylo a je centrem krajkářství. V jiných případech se snažili organizátoři workshopy ozvláštnit nezvyklým místem konání. A tak jsem se ocitla v majáku v Sumburghu zcela na jihu hlavního ostrova, kde jsem měla kurz práce s barvami s Vivian Høxbro.
Velké přiznání: na kurz bych se asi nepřihlásila, kdyby se konal jinde. Maják Sumburgh Head byl pro mě ale obrovským lákadlem. Je to totiž pozoruhodná stavba. Stejně jako další majáky na Shetlandách je dílem Roberta Stevensona, shodou okolností dědečka spisovatele Roberta Louise Stevensona (který se Shetlandami více než inspiroval například při psaní Ostrova pokladů, kdy mu za vzor onoho ostrova posloužil výše jemnovaný Unst). Poznávacím znamením je použití žluté barvy na budově - kde uvidíte na Shetlandách žlutý maják, je od Roberta Stevensona.
Po několikaleté nákladné rekonstrukci byl maják znovu otevřen letos v květnu. Kromě skvělého výhledu na moře (na jedné straně Severní moře, na druhé Atlantik) nabízí prohlídku technického zázemí a výstavu o mořském světě. Ne nezajímovou je i možnost ubytování přímo v majáku (stejně tak se dá bydlet i v majáku Bressay a Eshaness). Pro veřejnost je ale bohužel otevřen jen v hlavní turistické sezóně od května do září, a tak návštěva kurzu byla pro mě jedinou možností, jak se podívat dovnitř i v říjnu.
Velké přiznání: na kurz bych se asi nepřihlásila, kdyby se konal jinde. Maják Sumburgh Head byl pro mě ale obrovským lákadlem. Je to totiž pozoruhodná stavba. Stejně jako další majáky na Shetlandách je dílem Roberta Stevensona, shodou okolností dědečka spisovatele Roberta Louise Stevensona (který se Shetlandami více než inspiroval například při psaní Ostrova pokladů, kdy mu za vzor onoho ostrova posloužil výše jemnovaný Unst). Poznávacím znamením je použití žluté barvy na budově - kde uvidíte na Shetlandách žlutý maják, je od Roberta Stevensona.
Po několikaleté nákladné rekonstrukci byl maják znovu otevřen letos v květnu. Kromě skvělého výhledu na moře (na jedné straně Severní moře, na druhé Atlantik) nabízí prohlídku technického zázemí a výstavu o mořském světě. Ne nezajímovou je i možnost ubytování přímo v majáku (stejně tak se dá bydlet i v majáku Bressay a Eshaness). Pro veřejnost je ale bohužel otevřen jen v hlavní turistické sezóně od května do září, a tak návštěva kurzu byla pro mě jedinou možností, jak se podívat dovnitř i v říjnu.
Aby to z výše uvedeného popisu nevypadalo, že kurz práce s barvami byl pro mě jen nějakým vedlejším produktem výletu na Sumburgh Head, který jsem musela strpět - právě naopak. Odnesla jsem si z něj dva základní poznatky: dovedu s barvami pracovat lépe, než jsem si myslela, a naučit se můžete dost i od člověka, s nímž nejste ani náhodou na stejné vlně (slovní hříčka!).
Moc mě bavila praktická cvičení, kde jsme se snažili (měkké i je na místě, mezi účastníky byl i jeden muž!) trochu vyjet ze zaběhnutých kolejí. Měli jsme si vybrat tři barvy, které se nám líbí, a dvě, které se nám nelíbí ani trochu. Z nich pak nakombinovat dvě oblíbené a jednu neoblíbenou a uplést z nich zkušební vzorek. Z mého výběru nakonec vznikla zajímavá kombinace, a i když bych nikdy dobrovolně nepoužila onu posr... hnědozelenou, dohromady s korálovou a aqua (?) vytváří hezký efekt a vůbec bych se nebála všechny barvy použít třeba na dětský svetr. Tenhle zkušební vzorek mi přinesl nálepku "ta, co ráda retro".
Byla jsem tak zabraná do pletení, že mi na oběd a vlastně na celý den stačila jen tahle trocha jídla. :-)
Po obědě následovala prezentace Vivian Høxbro s ukázkami její vlastní tvorby a modely od návrhářů, kteří se nebojí barev. Už po ranním prohlášení Vivian, že bílá, šedá a černá nejsou barvy, a my je tudíž nebudeme používat, jsem věděla, že se tato žena mým guru opravdu nestane, a prezentace to jen potvrdila. Snad s výjimkou pár věcí od Kenza jsem se naprosto nemohla ztotožnit s názorem, že barvy jsou super a čím víc, tím líp. Pro mě osobně to byla jen přehlídka cirkusových modelů a zmatek nad zmatek.
Následovalo další cvičení "na vylezení z ulity". Opět výběr tří oblíbených barev a dvou neoblíbených a pak zákeřná výzva, ať svých pět klubíček předáme sousedovi vpravo. Kdyby pohled dámy sedící vedle mě (velké fanynky Vivian, demonstrující svou oddanost svetrem hrajícím barvami duhy) mohl zabíjet, už bych se domů nevrátila. Barvy, které jsem získala já, taky žádná velká výhra nebyly, ale naštěstí jsme si směli zvolit doplňkové barvy podle svého vkusu, a tak po kratším rozjezdu vznikl tenhle zkušební pruhovaný vzorek. Byla jsem za něj pochválena a můj cejch "fanynka retro" byl zpečetěn.
Poslední cvičení, taková volná jízda, požadovalo volbu vysoce kontrastních barev. Vybrala jsem si fialovou a žlutou, vždy ve dvou odstínech, ať to není taková nuda. Uznávám, že to je zase retro...Do odpoledne se celkem vyčasilo a cestou k autobusu šlo nafotit pár panorámáát.
Nicméně pořád foukalo a všechny tři vlajky, zprava britská, skotská a shetlandská, vlály o sto šest. Shetlandská není pořádně vidět, má barvy jako skotská, jen kříž není diagonálně.
Pohled na maják Sumburgh Head směrem od letiště.
Nejbizarnější okamžik celého dne: při cestě z majáku se přejíždí ranvej. Před křižovatkou je normálně závora a budka s pánem, který ji ovládá. Když má startovat letadlo, závora se jednoduše stáhne. Nevěřila jsem vlastním očím, tak jsem nezareagovala stopro pohotově, ale kousek přece jen vidět je! (A bystré oko si všimne, že za koncem ranveje je už rovnou moře.) Miluju Shetlandy!
Víte, že je Inspiromat banalit na Facebooku?
Dulique blog mám moc ráda. A reportáž o návštěvě Shetland to jen potvrdila. Přitom skoro nerozeznám jehlici od háčku.
OdpovědětVymazatMoc díky, že si uděláte čas, Aničko, a píšete veřejně.
veronika
Moc děkuju! Myslím, že by byla škoda, kdybych se o Shetlandách nezmínila takto veřejně - třeba se někdo další z Čech inspiruje a vyrazí tam. Zvlášť v letní sezóně tam musí být krásně!
Vymazat