• Home
  • O mně
    • Rozhovor Generace 21
    • Rozhovor Fler Mag
    • Ona Dnes
    • Rozhovor na blogu Lenky Veverkové
  • Recepty
    • Sladká jídla
    • Slaná jídla
  • Kurzy

inspiromat banalit


Už pátým rokem se koná ve Velké Británii pod patronací prince Charlese týden vlny (Wool  Week). V jeho rámci probíhá řada aktivit, které mají zvýšit informovanost veřejnosti a ukázat vlnu jako skvělý materiál pro módní tvorbu a interiérový design. Shetlandský týden vlny se zaměřuje na oslavu ovcí žijících v této nejsevernější části Velké Británie a jejich vlny, která se používá na pletení pestrobarevných vzorovaných svetrů a komplikovaných krajek. Letos připadal na termín 4.-12. října a já jsem byla údajně první účastnicí z České republiky.
 
Na svůj poslední den na Shetlandách jsem měla mnoho plánů. Udělat si výlet do Brae, kde mají druhý nejlepší podnik fish and chips v Británii, podívat se konečně pořádně po obchodech v Lerwicku, protože den předtím jsem kupovala hlavně dárky, a taky bych mohla líp vidět ovce a poníky, které jsem doteď zahlédla jenom z autobusu.

Nakonec bylo všechno jinak.

Středeční podvečerní procházka mě natolik navnadila, že jsem se rozhodla projít se opět po pobřeží, tentokrát ale v opačném směru než k Tesku. Ta část Lerwicku se jmenuje The Knab a je to první místo, které uvidí cestující na trajektu při příjezdu do města.
I když se jde kolem pobřeží moře a vysokých skal, je vše zcela bezpečné a pohodlné. Cesta je vyasfaltovaná a chráněná zídkou, a kdo cítí únavu nebo se chce kochat výhledem, může si sednout na některou z laviček.
Po celou cestu je vidět ostrov Bressay i s majákem.

Hejno kachniček právě přede mnou prchá... na hřbitov.
Typické shetlandské domky vypadají sympaticky a trochu i rozverně díky komínům umístěným na obou koncích budovy. V pozadí je vidět trajekt z Lerwicku na ostrov Bressay. Jezdí v zásadě kyvadlově a cesta trvá deset minut.
Zpět ve městě. U autobusové zastávky v přístavu jsem objevila yarnbombing.
Na skok v muzeu textilu. No, na skok... Muzeum je stranou centra Lerwicku - kdybych věděla, že to je několik kilometrů a cestou potkám přístav pro velké trajekty, sklady a elektrárnu, asi bych se tam ani nevydala. Průběžně jsem kontrolovala mapy Google, abych se ujistila, že jdu opravdu správně, protože mezi těmi všemi plechovými halami se mi nezdálo úplně pravděpodobné, že by se tam někde mohlo nacházet muzeum čehokoli. Ve chvíli, kdy jsem už byla důkladně profoukaná od větru, který tam na vidrholci za městem vanul, a rozhodnutá uznat prohru a obrátit to zpátky do města, vynořila se přede mnou chaloupka jako z pohádky a transparent, z něhož jsem měla velkou radost.
Čekal by někdo muzeum textilu v tomto prostředí...?
Muzeum se nachází v památkově chráněné budově z 18. století, která sloužila původně jako rybářský domek. Nečekejte proto veleexpozici, celé muzeum tvoří jen pár malých místností - ale zase o to autentičtější zážitek z návštěvy máte.

Shetlandský svetr na uvítanou. Ten dřevěný rám, na kterém je natažený, není žádný aranžérský artefakt. Anglicky se mu říká jumper board a používá se k sušení svetrů. Je to celkem chytrá věc, umožňuje důkladné vytvarování svetru a jsou i důmyslné konstrukce, díky kterým můžete např. poněkud krátký svetr natáhnout na požadovanou délku. S vlnou se dají dělat věci! (Pravda, jen do dalšího vyprání...)

Nepředpokládala jsem, že budu uvnitř fotit, ale když jsem se opakovaně vracela do pokojíku, kde byl vystavený tento svetr (a já jím byla uhranuta), povídají mi dvě paní, které uvnitř pletly a předly: "Klidně si to vyfoťte!" Tak tady to je.
Nejsem žádný velký fanoušek krajky, vlastně ani nevím, jak se dá v dnešní době nějak smysluplně nosit, ale tyhle šátky a svatební závoje jsou neskutečné.
Vlastně nechápu, že na jejich výrobu bylo potřeba jen nějakých 100 hodin. Vzhledem k tomu, že 100 hodin může zabrat komplikovanější svetr z tenké příze, u takového závoje bych čekala spíš několik měsíců práce.
Odpoledne mě čekala návštěva svatyně neboli společnosti Jamieson and Smith. Jak jsem psala už dříve, J&S je jednou ze dvou velkých firem vyrábějících shelandskou vlnu. Na rozdíl od svého konkurenta Jamieson's of Shetland ale J&S nemá vlastní přádelnu a nakoupenou vlnu (rouno) posílá na zpracování do Yorkshiru. Každý rok vykoupí 80% vlny vyprodukované na Shetlandách.
Během Týdne vlny v J&S ukazovali zájemcům, jak se rouno třídí a jak se určuje, na co bude později zpracováno.
Průvodcem nebyl nikdo jiný než Oliver Henry, místní hvězda, kterou neopomene jediný televizní štáb natáčející na Shetlandách. Zaprvé protože své práci opravdu rozumí ("Víte, proč mě nemůžou vyhodit? Protože nikoho jinýho takovýho nemaj'!") a zadruhé protože má neskutečné charisma a vy máte pocit, že třídit vlnu na Shetlandách je ta neúžasnější práce na světě.

Oliver Henry a Felicity "Felix" Ford, s níž jsem měla svou úplně první hodinu Quotidian Colourwork.
Venku bylo tak dvanáct stupňů, já měla polozmrzlý uši od větru a podívejte se, v čem Felicity venku chodila... Nikdo mi nevymluví, že Angličani nejsou mimozemšťani! (Poznámka: znám rozdíl Brit x Angličan - Felix je opravdu z Anglie!)
Rouno horší kvality se zpracovává třeba na koberce nebo, jak tady ukazuje Oliver Henry, na teplé podložky pod sedlo pro poníky. Jen jak poznamenal, není to moc praktické, protože poníci jsou otužilí a zahřívat nepotřebují. Ale náš zákazník, náš pán.
Nejkvalitnější rouno se používá na nejjemnější přízi, ze které se pletou krajky.
Vlněná rohožka se symbolem označujícím shetlandský původ výrobku a luxusní postel s ručně vyráběnou vlněnou matrací za 40 000 liber.
Poslední pohled do útrob třídírny...
... a vzhůru do vedle ležící prodejny! Musím se přiznat, že to pro mě bylo docela zvláštní. J&S má dost dobře zvládnutou komunikaci na sociálních sítích, a tak člověk zná na dálku interiér prodejny i prodavačky Sandru a Ellu. Ale vidět vše takhle naživo je přece jen jiné.

Nápad zaskočit po exkurzi do prodejny mělo víc lidí, a tak za chvíli byl každý volný kousek odkládací plochy zavalen klubíčky nejrůznějších barev. Vše pěkně rozložené, aby byly pořádně vidět barevné kombinace, klubka se přehazovala sem a tam, a když si už člověk nevěděl rady, povolal si na pomoc Ellu nebo Sandru, protože ty mají mnohem vytrénovanější oči.
Všechny stěny jsou obložené přízí.
Na věšáku si můžete prohlédnout hotové modely a následně si koupit návod na pletení i veškerý potřebný materiál. Během týdne vlny se přímo v prodejně konají i workshopy - účastnice jednoho z nich jsou vidět v odrazu v zrcadle.
Ovce se dostanou všude!
A na památku autoportrét v okně prodejny, s taškou plnou vlny v ruce. Jak jinak.
Původně mělo být posledním bodem mého programu na Shetlandách setkání s Kate Davies. Moc jsem se na ni těšila, slyšela jsem o ní jen to nejlepší a koneckonců mi přišlo symbolické vidět na vlastní oči během Týdne vlny osobu, díky které jsem se vrátila k pletení. Bohužel nemohla nakonec přijet, a tak jsem se vydala do Shetlandského muzea a archivu na dvojpřednášku se Stellou Ruhe, autorkou knihy o námořnických svetrech, a Hazel Tindall, letošní patronkou Shetlandského týdne vlny (v první řadě zcela vpravo).

Publikum byla jedna velká přehlídka úpletů a nejedna účastnice si s sebou vzala i pletení.
Dva obří quilty na stěnách symbolizují kosmopolitní charakter Shetland - byly vyrobeny z látek získaných od zástupců nejrůznějších národností, které na ostrovech žijí.

A co přednášky? Ve zkratce asi takto: mám chuť pustit se do pletení námořnického svetru a Hazel Tindall je nesmírně kultivovaná dáma, které s lehkostí a úsměvem na rtech vyprávěla o nesmírně tvrdém životě profesionálních pletařek na Shetlandách v šedesátých letech minulého století, jak ho zaznamenala ve svých denících její matka. Kdyby tyto vzpomínky vyšly knižně, hned si je koupím!
A pak tady byl najednou už pátek. Ráno jsem děkovala Bohu, že jsem si s sebou vzala kufr, jehož objem se dá zvětšit, a pak cesta na letiště, snídaně (celozrnná bulka s dvěma plátky slaniny, dvěma nožičkami párku a volským okem - zní to děsivě, ale nakonec to bylo mé poslední jídlo na mnoho hodin) a pozorování majáku Sumburgh Head z gatu.
Bylo tady fajn. I když čtyři dny byly setsakramentsky málo na Wool Week i Shetlandy jako takové. Nejela jsem na Bressay, abych se podívala na maják, zbývá mi ještě ochutnat ty proslulé fish and chips v Bray, nebo třeba podniknout cestu až úplně na sever, na ostrov Unst. A taky Fair Isle, kam se dá dojet trajektem nebo letět deset minut pidiletadýlkem pro šest osob. Neochutnala jsem v Lerwicku všechny ty úžasné koláče, o kterých jsem četla na internetu. Nemluvě o polární záři, která se neobjevila ani na minutu. Vlastně jsem ani dost dlouho necivěla na moře a nenechala jen tak plynout čas.

Tak snad příště?
P.S. Zamáčkněte slzu, cesta zpět domů byla pekelná. Určitě za to může couvající Merkur!

V Aberdeenu jsem zjistila, že má moje letadlo do Londýna dvě hodiny zpoždění (respektive anoncovanou hodinu pětapadesát minut - asi aby se o cestující nemuseli nijak postarat), což znamenalo, že mi ulétne spoj do Prahy. Další volný let z Londýna do Prahy byl až další den večer.

Měla jsem před sebou volbu: buď zůstanu v Aberdeenu přes noc a v sobotu poletím během dne do Londýna a večer do Prahy, nebo odletím ještě dnes zpožděným letadlem do Londýna a budu doufat, že na poslední let do Prahy někdo nepřijde a já se dostanu do letadla. V opačném případě strávím den v Londýně a opět poletím posledním spojem do Prahy.

Zariskovala jsem a odletěla (nakonec mělo letadlo z Aberdeenu do Londýna přes tři hodiny zpoždění a od British Airways jsme za celou dobu dostali deci vody. Nekecám!). V Londýně jsem musela vystát frontu na přebookování - když jsem přišla na řadu, mělo ono poslední letadlo odlétat asi za deset minut. "Máte štěstí, madam," povídá mí mladík u přepážky, "letadlo má zpoždění. Mohla byste to stihnout." Připadala jsem si jako Lola, co běží o život. Utíkala jsem v pleteném svetru, se zimní bundou v ruce, přes rameno tašku těžkou jako kráva (zrcadlovka!!!) a v druhé ruce ještě igelitku s nákupem z aberdeenského duty free. Běžela jsem přes Terminál 5, autobusem na trojku, běžela jsem k bezpečnostní kontrole, běžela jsem do gatu, který byl nekonečně daleko. Doběhla a stihla! Zchvácená, uřícená, zpocená. Tímto se omlouvám všem, kdo kolem mě seděli, musel to být zážitek.

Ovšem dobrodružství neskončilo, protože můj kufr evidentně tak fit jako já není a letadlo nestihl. Vlastně ho, rošťáka, podezřívám, že se mu v Londýně moc zalíbilo, protože se do Prahy vrátil až za dva dny. A v pondělí jsme se konečně po třech dnech shledali. Konec dobrý, všechno dobré!

Víte, že je Inspiromat banalit na Facebooku?

Už pátým rokem se koná ve Velké Británii pod patronací prince Charlese týden vlny (Wool  Week). V jeho rámci probíhá řada aktivit, které mají zvýšit informovanost veřejnosti a ukázat vlnu jako skvělý materiál pro módní tvorbu a interiérový design. Shetlandský týden vlny se zaměřuje na oslavu ovcí žijících v této nejsevernější části Velké Británie a jejich vlny, která se používá na pletení pestrobarevných vzorovaných svetrů a komplikovaných krajek. Letos připadal na termín 4.-12. října a já jsem byla údajně první účastnicí z České republiky.

Poznámka k výslovnosti: Lerwick se vyslovuje jako [lerik]. 

Po dvou dnech, kdy jen lilo a fičel vítr (tak moc, že v úterý ani nejel trajekt), se ve středu počasí smilovalo a ukázalo, jak to v Lerwicku vypadá, když neprší a dokonce vysvitne i slunce.

Jakožto suchozemskou krysu mě to vždycky táhne k moři, a tak moje první kroky vedly z hostelu do kopce na pevnost Charlotte z 18. století, odkud je výhled na přístav.
Shetlandy jsou proslulé jako hnízdiště najrůznějších druhů ptáků, z nichž nejznámější a nejfotogeničtější jsou papuchalkové. V říjnu je ale doba hnízdění dávno pryč a člověk musí vzít ve městě zavděk i obyč rackem.
Podle mých fotek to může vypadat, že je Lerwick cosi jako město duchů, nikde ani živáčka. Je pravda, že před otevřením obchodů (kdy jsem fotila) a po zavírací době se ulice vyprázdní, ale přes den působí město živě. Dokonce bych řekla i živěji, než by naznačoval počet obyvatel (cca 7500), což může být způsobeno ruchem v přístavu a možná i tím, že jsou obchody soustředěny hlavně na Commercial Street, takže při nákupech potkáte opravdu hodně lidí.

Commercial Street Týdnem vlny skutečně žila. Vlna, ovce a připomínky této události se objevovaly ve výlohách i těch obchodů, které jinak nemají s pletením vůbec nic společného (toto neplatí pro první fotku, výlohu oděvní firmy Ninian, která se snaží tradiční vzory přizpůsobit moderní době, a podle mého letmého pohledu se jí to i daří!).

Můj malý soukromý objev: firma Shetland Soap Company vyrábějící mýdlo, šampóny a pěny do koupele s vůněmi evokujícími Shetlandy. Netestuje na zvířatech a v patře nad obchodem provozuje chráněnou dílnu. Dárková balení mýdel v pletených obalech jsou k sežrání - a když jste nerozhodní jako já, dostanete druhou šanci k nákupu ještě na letišti!
Z českého pohledu dost nevysvětlitelný úkaz: v sedmitisícovém Lerwicku funguje x charitativních obchodů (já sama jsem byla ve čtyřech), které všechny očividně prosperují a jsou zajímavé i pro turisty, protože se v nich vždy dá objevit něco ručně pleteného za směšnou cenu. Nedovedu si představit, že by se třeba u nás v Poděbradech dokázal uživit byť jen jeden podobný obchod.

A pak ještě jedna zajímavost: všimla jsem si u mnoha ulic v centru Lerwicku, že mají na cedulce napsané jméno a pod tím stojí jméno dřívější. Zapomněla jsem se zeptat, proč došlo k přejmenování i proč se ono historické jméno stále uvádí.
Lerwick má kopcovitý terém, ulice jsou vytvořené především po vrstevnicích a spojovací ulice, respektive schody, mezi nimi mohou vypadat třeba i takto.
Přístav je momentálně plný hotelových lodí, na kterých bydlí pracovníci společností těžících ropu v blízkosti Shetland. Tahle zebrovitá je určitě jednou z nejfotografovanějších.
A pak to kolem poledního přišlo. Slunce, zatím ještě se zataženou oblohou.


Měla jsem sraz v muzeu se svou shetlandskou spojkou Míšou, která mě vzala na oběd do místní kavárny Hay's Dock Café, která kromě výhledu na moře nabízela i speciální menu připravené jen pro Týden vlny. Tady je vidět předkrm, smažené kuličky haggisu v curry omáčce. A jak vidíte, tady se stoluje na krajce!
V rámci Shetlandského muzea a archivu byl vyčleněn jeden sál jako základna pro Týden vlny. Po registraci si člověk mohl připíchnout špendlík na mapu světa...
... nebo si sem jen tak skočit na pokec s ostatními či pro nejnovější organizační informace. Prostor snímala po celu dobu trvání akce webkamera, takže se kdokoli odkudkoli mohl podívat, co zajímavého se právě v hubu děje. Případně jste se mohli domluvit s domovem a zamávat v domluvený okamžik do kamery. Hi-tech!
Pohled shora na hub.
Jak jsem zaznamenala v hostelu, návštěvníci Týdne vlny bohužel většinou ignorovali expozici muzea, což byla velká škoda. Zajímavá je už budova, která je nejenže moderní, velká a vzdušná, ale nabízí i zajímavé průhledy ven.
Stálá expozice je nesmírně zábavná. Někdo si dal velkou práci, aby to tady bavilo malé i velké. Mně se třeba strašně líbilo otvírat nejrůznější šuplíky, šuplíčky a skovky, ve kterých se skrývaly další exponáty. S nadšením jsem si pouštěla audionahrávky popisující v místním dialektu nejrůznější aspekty života na Shetlandách v minulosti a asi hned tak nezapomenu na repliku typického domku z 18. století, kde se dalo vidět doslova do kuchyně (a pořád mi vrtá hlavou, jak v tom lidé mohli bydlet...)
V části věnované textilu jsem si zkusila navrhnout na interaktivní obrazovce vlastní shetlandský svetr.
Vitrína s historickými vzorníky tvídů a vlny.
Když už jsem byla v muzeu, zvěčnila jsem jeden historický okamžik. Toto jsou mé martensky, které jsem si koupila před třinácti lety. Prožily toho se mnou, holky, hodně, což bylo už dost vidět na podrážce, která skoro ztratila vzor, i na popraskané kůži, kterou se i přes usilovnou péči nedalo zachránit. Nebyla jsem ale schopná je doma vyhodit, a tak jsem jim ještě dopřála poslední velkou cestu...
Když jsem vyšla odpoledne z muzea, venku byla azůro a takřka kýčovité výhledy. Kdo by si vzpomněl na včerejší vichřici?


Shetlandská vlajka v celé své kráse!
Po celodenním chození a pobíhání jsem se zařekla, že už mě nikdo ven nevytáhne. Jenže když je tak hezky... Co si zajít po západu slunce na maličkou procházku podél pobřeží...? Jen tak, s foťákem...?
V dálce přede mnou je Tesco, kde jsem hodlala utratit za něco malého dobrého oněch pět liber, které jsem si narychlo strčila do kalhot.
Dámy a pánové, představuji vám nástupce svých tmavomodrých martensek. Zatím jím říkám mrchy nepoddajný, protože u nich fáze rozšlápnutí trvá poněkud déle, než jsem zvyklá (stále doufám, že levá bota mi konečně přestaně škrtit krevní oběh).
A pak jsem cestou do Teska potkala tuleně. Nefalšovaný, pravý tuleně! (Kolonku s názvem pozorovnání divoké přírody si tedy mohu odškrtnout. Jen jsem netušila, že se tak stane cestou do sámošky.)
Váleli se u móře a vypadali naprosto spokojeně.

Původně jsme si myslela, že to v moři jsou kameny na kamenech, ale oni to byli další tuleni. V pozadí Tesco.
V úterý byla přerušená lodní doprava a do obchodů nedorazily čerstvé potraviny. Místo ovoce, zeleniny a čerstvých mléčných výrobků zely prázdné regály. Dost mě překvapilo, že prázdné byly i police se sušenkami...
Cesta zpátky už za tmy. V dálce svítí - vlastně bliká - zhruba uprostřed obrázku maják v Bressay, jehož autorem je stejně jako v případě majáku Sumburgh Head Robert Stevenson.
Na závěr jeden rozzářený Lerwick. Místo stativu posloužila zídka a dálkovou spoušť nahradil roztřesený prst. A povedlo se!
Víte, že je Inspiromat banalit na Facebooku?
  • Starší příspěvky →
  • ← Novější příspěvky

O mně

Anna Bednaříková
Pletu, šiju, vařím, peču, fotím.

Facebook

Archiv

  • ►  2018 (1)
    • ►  srpna (1)
  • ►  2015 (14)
    • ►  září (2)
    • ►  července (2)
    • ►  května (2)
    • ►  dubna (3)
    • ►  března (1)
    • ►  února (2)
    • ►  ledna (2)
  • ▼  2014 (41)
    • ►  prosince (1)
    • ►  listopadu (1)
    • ▼  října (11)
      • Shetland Wool Week 2014 - Lerwick II.
      • Shetland Wool Week 2014 - Lerwick
      • Shetland Wool Week 2014 - Jak mi kapalo na maják
      • Shetland Wool Week 2014 - továrna Jamieson's
      • Shetland Wool Week 2014 - Jak jsem pletla plavky
      • Shetland Wool Week 2014 - Islesburgh House Hostel
      • Shetland Wool Week 2014 - nervy před odletem
      • Výlet do Carlisle
      • Leeds & Bradford
      • Shipley & Saltaire
      • Yarndale 2014
    • ►  září (4)
    • ►  srpna (3)
    • ►  července (3)
    • ►  června (3)
    • ►  května (3)
    • ►  dubna (5)
    • ►  března (2)
    • ►  února (2)
    • ►  ledna (3)
  • ►  2013 (34)
    • ►  prosince (2)
    • ►  listopadu (3)
    • ►  října (3)
    • ►  září (6)
    • ►  srpna (1)
    • ►  července (1)
    • ►  června (4)
    • ►  května (2)
    • ►  dubna (4)
    • ►  března (3)
    • ►  února (3)
    • ►  ledna (2)
  • ►  2012 (43)
    • ►  prosince (5)
    • ►  listopadu (4)
    • ►  října (4)
    • ►  září (2)
    • ►  srpna (10)
    • ►  července (2)
    • ►  června (3)
    • ►  května (2)
    • ►  dubna (2)
    • ►  března (6)
    • ►  února (1)
    • ►  ledna (2)
  • ►  2011 (132)
    • ►  prosince (1)
    • ►  listopadu (5)
    • ►  října (7)
    • ►  září (6)
    • ►  srpna (16)
    • ►  července (17)
    • ►  června (10)
    • ►  května (30)
    • ►  dubna (13)
    • ►  března (9)
    • ►  února (7)
    • ►  ledna (11)
  • ►  2010 (157)
    • ►  prosince (18)
    • ►  listopadu (12)
    • ►  října (10)
    • ►  září (6)
    • ►  srpna (9)
    • ►  července (20)
    • ►  června (11)
    • ►  května (15)
    • ►  dubna (14)
    • ►  března (15)
    • ►  února (13)
    • ►  ledna (14)
  • ►  2009 (179)
    • ►  prosince (12)
    • ►  listopadu (15)
    • ►  října (11)
    • ►  září (11)
    • ►  srpna (14)
    • ►  července (23)
    • ►  června (21)
    • ►  května (20)
    • ►  dubna (14)
    • ►  března (12)
    • ►  února (11)
    • ►  ledna (15)
  • ►  2008 (109)
    • ►  prosince (18)
    • ►  listopadu (11)
    • ►  října (10)
    • ►  září (7)
    • ►  srpna (6)
    • ►  července (14)
    • ►  června (8)
    • ►  května (8)
    • ►  dubna (5)
    • ►  března (8)
    • ►  února (6)
    • ►  ledna (8)
  • ►  2007 (20)
    • ►  prosince (8)
    • ►  listopadu (5)
    • ►  října (7)

Rádi jste si přečetli

  • Sweettoothday - pišingr
    Sweettoothday speciálně pro Yrenaisnu. Vždycky jsem si myslela, že pišingr je cosi jako piškot.  Z omylu mě vyvedla kamarádka, která Pischi...
  • Cena montáže kuchyně IKEA (Černý Most)
    Nechci z Inspiromatu dělat nějakou poradnu pro spotřebitele, ale jelikož posledních pár týdnů jsem měla co do činění s návrhem, dopravou a m...
  • Seznam receptů - slaná jídla
    Bramboračka  Bramborový salát s křenem Cizrna na paprice Cuketový salát s lískovými ořechy  Červená čočka s tamarindem Dýňová polévka ...
  • Sweettoothday - melasový koláč
    Na Vánoce jsem pekla pepparkakor, zůstala mi po něm v lednici takřka plná láhev zlatého sirupu. Na štědrovečerního kapra mi zůstala památ...
  • Seznam receptů - sladká jídla
    Bábovka Banánové brownies Banketletter Berliner Luft (dort) Berliner Luft (pěna) Bezinkové želé Biskupský chlebíček Bolas de Berlim...
  • Sweettoothday - pasteis de nata
    Pasteis de nata (jednotné číslo je pastel de nata) jsou košíčky z listového těsta plněné žloutkovým krémem ne nepodobným pudinku. Pocházejí ...
  • Smalt Art 2011 - Jitka Svobodová
    Kouř IV (62 xx 62 cm)
  • Řepánky
    Včera mi pokladní v Bille podstrčila k nákupu jakýsi firemní časopis. Na první pohled Vánoce v hlavní roli, cukroví "jinak" a ...
  • Sweettoothday: pudinkový koláč s jahodami
    Custard je jedním z anglických slov, pro které se hodně obtížně hledá český ekvivalent. V zásadě to je pudink. Zapomeňte ovšem na tu pod...
  • 47 - Schody
    Fotka schodů ve Vítkovicích byla původně pořízená z tramvaje cestou do IKEA. Nebyla nijak pozoruhodná, ale nesmazala jsem ji, co kdyby se ...
  • Domovská stránka
Created by ThemeXpose. All Rights Reserved.