• Home
  • O mně
    • Rozhovor Generace 21
    • Rozhovor Fler Mag
    • Ona Dnes
    • Rozhovor na blogu Lenky Veverkové
  • Recepty
    • Sladká jídla
    • Slaná jídla
  • Kurzy

inspiromat banalit

Jsem to ale pechfógl, posteskla jsem si v neděli při pohledu na předpověď počasí. Ve Frankfurtu bude zase zima, déšť, ba možná i sníh. A to nám zase budou tvrdit, že obvykle tam bývá hezky. Hmm. Nastavím vám zrcadlo, milí Frankfurťané: ve vašem městě je touhle dobou hnusně každý druhý rok, zrovna když tam jedu na služební cestu!

Já znám Frankfurt převážně jako ponuré, studené město, kde fičí vítr. A protože jsem před svou první frankfurtskou procházkou tento rok viděla z hotelového pokoje mraky, vzala jsem si s sebou místo zrcadlovky jen kompakt a všechno nafotila hezky makabrózně. 

Cestou zpátky na hotel jsem pochopitelně zmokla.

Níže uvidíte: mrakodrapy (včetně jednoho právě rozebíraného), horrorové platany, mrakodrapy, cyklisty, mrakodrapy, Mohan, mrakodrapy, velikonoční zajíce a pochopitelně i nějaké ty mrakodrapy.


Sofa
Co to je: těžko říct; na visačce je napsáno "skákající králík", ale prodává se pod názvem "baby kuře"
Kde to mají: v Bille
Co to dělá: skáče to; když to udržíte na místě, kýve se to dopředu a dozadu (v zásadě to napodobuje zobání zrní)

Těsto:
300 g hladké mouky
100 g másla
3 žloutky
sůl

Náplň:
3 vejce
125 g kysané smetany
šunka, sýr nakrájený na kostičky, pórek
sůl
muškátový oříšek   

Vypracujte těsto a nechte ho nejméně hodinu odpočívat v chladu.
Následně jím vyložte formu. Dno vyložte pečicím papírem  a nasypte na něj fazole jako závaží. Dejte předpéct asi na 15-20 minut do trouby vyhřáté na 200°C.
Papír s fazolemi odstraňte a na dno naskládejte šunku, pórek a sýr, zalijte vejci rozšlehanými s kysanou smetanou a ochucenými solí a muškátovým oříškem. Pečte dalších 20 minut. 

RECEPT K VYTIŠTĚNÍ

(Těsto není nutné předpékat, v tom případě ale dno propíchejte vidličkou, aby se při pečení nezvedalo. 

Z uvedeného množství jsem udělala šest tartaletek - možná jsem neměla šetřit těstem a měla udělat raději jen čtyři, protože jsem potom měla málo vaječné směsi a náplň nebyla dost vysoká... Poučení pro příště.)
Vysočany  - Libeň
Inspirace Camillou Engman.

Možná to tak nebude vypadat, ale i tentokrát jsem háčkovala takřka free. Pokud si totiž přečtete Camillin návod na háčkování zviřátek, záhy zjistíte, že je naprosto vágní. V podstatě jediné, čeho se dá chytnout, je úvodní pokyn, že se spojí tři řetízková oka a dál se háčkuje pevným okem podle chuti a fantazie. Někde je třeba přidávat hodně, někde méně, po chvíli se začne ubírat, zpočátku víc, potom jen tak trochu. Abych to shrnula: Na obrázku vidíte sice jednoho Ingmara, ale já uháčkovala nejméně tři. Co jsem uháčkovala, to jsem po chvíli vypárala a metodou pokus omyl jsem se dopracovala až k tomu, co je níže na fotkách. Nejhorší byly ruce a nohy, protože zvládnout tímto postupem dva co nejpodobnější páry končetin je fakt makačka.

P.S. Ingmar se pochopitelně jmenuje po Ingmarovi Bergmanovi. Chtěla jsem na Camillinu počest něco švédského a Ingmar bylo to první švédské jméno, které mě napadlo.


Nejsem zrovna ten typ, co si doma peče vlastní chleba a z celého srdce touží stloukat nefalšované, nešizené domácí máslo. Když mi ale tuhle psal můj skorosyn Tomáš, že se mu konečně podařilo sehnat na Slovensku jogurt Hollandia, vnuklo mi to jistou myšlenku. Respektive mi to vnuklo myšlenku vnuknout jemu tuto myšlenku: vyrob si jogurt doma. Sprachsprostě jsem ho použila jako pokusného králíka. Když jsem od něj dostala zprávu, že se experiment zdařil, vrhla jsem se na výrobu domácího jogurtu taky.
1 litr čerstvého mléka (NE krabicového!)
1 kelímek živého jogurtu (např. Hollandia)
3-5 lžic sušeného mléka

Mléko dejte ohřát na přibližně 40° C - vyšší teplota by zničila živé kultury.  V mléce rozmíchejte jogurt a sušené mléko. Nalijte do důkladně vymytých sklenic. Zavřete a dejte na 6 hodin na topení (mimo topnou sezónu zabalte do deky). Hotový jogurt uskladněte v lednici.

(Použila jsem sklenice od marmelády, celkem jich bylo pět. Pokud vám domácí jogurt zachutná, odložte si z každé várky jednu sklenici a tu pak použijte jako startér. Stačí pak kupovat už jen mléko.

Pokud rádi jogurt ochucený, přidejte do něj sladkou složku až těsně před konzumací. Cukr již při výrobě prý nemá rád a má tendenci se zkazit. 

Sušené mléko lze úplně vynechat, ale jogurt pak bude řidší s větším podílem syrovátky.)
Člověk má vyzkoušet všechno, řekla jsem si, když mi zavolala Klára Mandausová begin_of_the_skype_highlighting     end_of_the_skype_highlighting z Marianne s tím, že by se jí hodil můj a Kocourkův blogoláskopříběh do připravovaného článku o lidech, co se seznámili na internetu. Podobné žurnály se se mnou sice jinak zcela míjejí, ale zase to bude zkušenost. Koneckonců, kdy nás asi tak bude znovu fotit profesionální fotograf, že?

Tak nějak jsem počítala s tím, že vlastní oblečení nám neprojde. Bez mrknutí oka jsem poslala produkční naši výšku, velikost oblečení i bot, ba i společnou fotku (celé postavy!) jsem vyštrachala a nádavkem přidala jednu aktuální portrétní, aby nám stylistka a vizážistka mohly vybrat ty správné barvy a střihy. Hlavou mi sice proletělo, jaké oblečení se v současné době nabízí v obchodech, ty super střihy, ve kterých vypadám tak, jako bych měla každou chvílí slehnout, ale rozum mi zavelel, že přece nevyberou nic tak nelichotivého, a i kdyby – můžu se snad proti tomu ohradit.

Při dalším telefonátu s produkční mi zamrznul úsměv na rtech. Žádné focení v ateliéru. Chceme fotit u vás doma. Budete se cítit uvolněně. Domácí pohoda. (Proč se podobné nabídky VŽDYCKY formulují jako bůhvíjaká výhra?). Vybavila jsem si náš příbytek, který i po půl roce stále připomíná holobyt, protože při životě z jednoho příjmu a při pražském tržím nájemném zatím na nábytek nezbývá. A DOMÁCÍ POHODA? To si jako představují, že po večerech sedíme v křeslech u krbu, popíjíme whisky a probíráme události uplynulého dne? V naší verzi bychom mohli tak maximálně koukat do zapnuté trouby, popíjet rum, co mi zbyl od smažení koblih, a střídat se v sezení na našem jediném křesle.

Focení doma jsem k nelibosti produkční odmítla. I začala vyzvídat. Chodíte na procházky? Kam? Park Podvinní (ano, plurál procházky je v pořádku, byli jsme tam dvakrát). Chodíte do restaurací, na kafe? Kam? Připadala jsem si jako blbec. Jak vysvětlit neznámý ženský, že do restaurací a na kafe chodíme, tedy chodili jsme, dokud jsme na to měli. Za současné situace prostě podobné postradatelné věci jako hledání oblíbené restaurace a kavárny se odsouvají do období solventnosti. A tak jsem tam stála s telefonem u ucha, mozek mi rotoval o sto šest a já blekotala cosi o tom, že si právě teď nemůžu vzpomenout, jak se naše oblíbené podniky jmenují.

Druhý den jsem dostala mail, že se bude fotit v Šárce. Že budeme jako na procházce, kde budeme fotit přírodu a sami sebe. V ŠÁRCE??? Příroda??? To snad ne. Krom toho znám Šárku nanejvýš z okénka autobusu 119 z Dejvické na letiště. Ani jeden z nás tam v životě nebyl. Tak sakra jaké focení v našem oblíbeném prostředí???

Konec dobrý, všechno dobré.

Přežila jsem výběr oblečení.

(Vizážistka mě pochválila, že jsem přišla nenalíčená. No, vždyť jsem už snad přečetla pár čísel Vogue, tak snad vím, jak to chodí v modelingu, ne?)

Přežila jsem nekonečné líčení, po kterém jsem měla strach se na sebe podívat do zrcadla, protože ta anabáze trvala snad půl hodiny, kdy mi bylo neustále cosi patláno na obličej (bezpečně jsem poznala pouze Touche Eclat od YSL), otvírala jsem a zavírala oči na povel jak robot a musela mít neskutečně tupý výraz při pokusu o uvolnění rtů při nanášení rtěnky. V jednu chvíli jsem se přistihla, jak zatínám v pěst levou ruku, což se mi předtím stávalo jen v zubařském křesle při vrtání v blízkosti nervu.

(Fotograf prohlásil cosi o mé porcelánové pleti. I zasmála jsem se, že já té barvě říkám mrtvolná.)

Přežila jsem pohled na zkušební snímky a nahlas odpřísáhla, že v další sérii už zatáhnu břicho. (Jste těhotná?, zeptal se mě fotograf.) Jenže pak jsem si uvědomila, že si musím hlídat ještě dvě brady. Tak tady přestává sranda. Břicho, brada, nenucené popocházení, blbnutí a předstírání, že se fotíme. Kdo si to má pamatovat???

Ale spoušť jsem statečně mačkala. Dokonce jsem nechtěně mačkala i jiné čudlíky, a tak jsem doma zjistila, že minimálně třetina fotek má vyvážení bílé na „žárovku“ a všechno je hezky do modra. Klasika.


Bumper sticker

Všimli jste si už někdy, že v Čechách není zvykem lepit si něco na nárazník auta...? Kdyby to nebylo jedno z témat Fun Scavenger Hunt, nejspíš bych to nezaregistrovala. Takhle jsem si už chvílemi připadala jako zloděj, který chodí opatrně kolem aut a tipuje si je. Jenže ti zatracení řidiči si na nárazník nic nelepí! Maximálně tak označení CZ nebo samolepku Rádia Beat. (Nebyla to nějaká soutěž nebo tak něco? Jinak si ten výskyt právě těchto samolepek neumím vysvětlit.) Až jednoho dne jsem našla tohle. Super vtipné nebo zajímavé mi to nepřijde, ale co už. I blbá samolepka se počítá!
Napadlo mě, proč si kazit oči jen u počítače a tím věčným čtením, a rozhodla jsem se zvýšit si počet dioptrií večerním háčkováním. Jenže se mnou a ručními pracemi to je asi takhle: ať začnu plést nebo háčkovat cokoli, je z toho nakonec šála. Třeba ta zelená, kterou jsem s úspěchem nosila celou letošní zimu, měla být původně svetr. Dostala jsem se celkem i daleko, měla jsem rukávy (s irským vzorem) a zadní díl, a když jsem měla plést ten přední, rozhodla jsem se všechno rozpárat a plést nanovo.

Tentokrát bylo vše ale jinak! Objevila jsem zvláštní disciplínu, které se říká free-style crocheting, tedy  jakési nespoutané háčkování. Zapomeňte na vzorečky, střihy a návody. Háčkuje se tak, jak člověka zrovna napadne. Jako moje nejnovější šála. Dekonstruovaná na jednotlivé řádky, které jsou navzájem propojené jen na určitých místech. Když se mi zachtělo, navzájem jsem je propletla. Každý je jinak dlouhý, ale všechny se na konci kroutí a vytvářejí chapadýlka. Při nošení se dají navzájem svázat. Je to prostě šála chobotnička. Octopussy.


Cassata je pravděpodobně nejtypičtější sicilský dezert - dort s náplní z ricotty a kousků kandovaného ovoce, který má navrchu marcipán s cukrovou polevou a kousky či plátky kandovaného ovoce. Jak jsem vypozorovala z různých receptů, vyrábí se buď tak, že se  marcipánem potáhne naplněný dort, nebo se do vypouklé formy naskládá marcipán a piškot s náplní a hotová cassata se vyklopí. Ať tak či onak mě oba způsoby přípravy odrazovaly. Nejsem zrovna dvakrát šikovná na zdobení a už jsem viděla v živých barvách, jak kleju jako dlaždič nad neposlušným marcipánem a snažím se nějak zamaskovat trhliny, dort je upatlaný, upatlaná jsem já a vše v dosahu. A tak jsem se rozhodla jít cestou nejmenšího odporu a udělat jistou variaci na cassatu - šizenou co do zpracování a (bohužel) i surovin.
Suroviny. Což o to - jistá vůle nakoupit vše originální tady byla. Šla jsem koupit ricottu - neměli. Kandované ovoce  - měli jen citrusy s jakýmsi zanedbatelným podílem papáji. A marcipán? Kupovat jsem ho nechtěla a na domácí výrobu nemám zařízení (ehm, mlýnek).
Takže jsem skončila u tvarohu, výše uvedené kandované kůry z citrusů a mléčné hmoty. Tu jsem dělala podruhé v životě a až na počáteční patlání, kdy se mi do ní podařilo nalít moc vody, jsem byla celkem překvapená, jak je to jednoduché a jak se s ní dá dobře pracovat, i když má člověk obě ruce levé (v mém případě spíš obě ruce pravé...).
První pokus byla minicassata. Dodržela jsem postup z výroby velké cassaty, jen jsem nepoužila mísu či kónickou nádobu, ale hrníček. Výsledek měl do dokonalosti daleko, protože naskládaná potravinová fólie vytvořila záhyby, které se otiskly do povrchu mléčné hmoty, ale možná kdybych se s tím chtěla patlat, šlo by vše vyrovnat navlhčenýma rukama. Já to nezkoušela, jen jsem dodatečně vykrájela tvořítkem na linecké cukroví kolečko s prázným středem a spoustu malých koleček, takže mi místo cassaty vzniklo UFO.
Druhý pokus byla dekonstruovaná cassata. Na plát piškotu jsem položila mléčnou hmotu a vykrájela kolečka. Do sklenic jsem vrstvila postupně tvarohovou náplň a piškot s marcipánem. A protože mi zbyl ještě malinkatý kousek falešného marcipánu, udělala jsem dvě kuličky, špejlí do nich udělala díru, zasadila do ní stopku, do které jsem zezadu přimáčkla list (vykrojený od oka nožem) a jablíčka byla na světě.


Piškot:
2 vejce
5 lžic cukru
5 lžic polohrubé mouky
špetka prášku do pečiva

Vyšlehejte sníh z bílků.
Žloutky utřete s cukrem, přidejte mouku s práškem do pečiva a jemně vmíchejte sníh z bílků.
Plech vyložte pečicím papírem a rozetřete na něj těsto. Pečte na 180°C asi 15 minut.

Náplň:
2 tvarohy
2 balení kandovaného ovoce
70 g nasekané čokolády

Smíchejte vše výše uvedené. (Cukr není potřeba, protože sladkou chuť dodává mléčná hmota, kandované ovoce a částečně i piškot.)

Mléčná hmota:
100 g sušeného polotučného mléka
100 g cukru moučka
pár kapek oleje
pár kapek mandlové esence
voda na spojení
potravinářská barva

Z výše uvedených ingrediencí vypracujte vláčnou hmotu. Vodu přidávejte opatrně, kdybyste náhodou přelili, přidávejte postupně po lžíci sušeného mléka a cukru, až se hmota přestane lepit na ruce a bude se dát zpracovat. Plát na potažení vyválejte mězi dvěma kusy fólie na potraviny - opravdu si ušetříte mnoho nervů.

RECEPT K VYTIŠTĚNÍ
  • Starší příspěvky →
  • ← Novější příspěvky

O mně

Anna Bednaříková
Pletu, šiju, vařím, peču, fotím.

Facebook

Archiv

  • ►  2018 (1)
    • ►  srpna (1)
  • ►  2015 (14)
    • ►  září (2)
    • ►  července (2)
    • ►  května (2)
    • ►  dubna (3)
    • ►  března (1)
    • ►  února (2)
    • ►  ledna (2)
  • ►  2014 (41)
    • ►  prosince (1)
    • ►  listopadu (1)
    • ►  října (11)
    • ►  září (4)
    • ►  srpna (3)
    • ►  července (3)
    • ►  června (3)
    • ►  května (3)
    • ►  dubna (5)
    • ►  března (2)
    • ►  února (2)
    • ►  ledna (3)
  • ►  2013 (34)
    • ►  prosince (2)
    • ►  listopadu (3)
    • ►  října (3)
    • ►  září (6)
    • ►  srpna (1)
    • ►  července (1)
    • ►  června (4)
    • ►  května (2)
    • ►  dubna (4)
    • ►  března (3)
    • ►  února (3)
    • ►  ledna (2)
  • ►  2012 (43)
    • ►  prosince (5)
    • ►  listopadu (4)
    • ►  října (4)
    • ►  září (2)
    • ►  srpna (10)
    • ►  července (2)
    • ►  června (3)
    • ►  května (2)
    • ►  dubna (2)
    • ►  března (6)
    • ►  února (1)
    • ►  ledna (2)
  • ►  2011 (132)
    • ►  prosince (1)
    • ►  listopadu (5)
    • ►  října (7)
    • ►  září (6)
    • ►  srpna (16)
    • ►  července (17)
    • ►  června (10)
    • ►  května (30)
    • ►  dubna (13)
    • ►  března (9)
    • ►  února (7)
    • ►  ledna (11)
  • ▼  2010 (157)
    • ►  prosince (18)
    • ►  listopadu (12)
    • ►  října (10)
    • ►  září (6)
    • ►  srpna (9)
    • ►  července (20)
    • ►  června (11)
    • ►  května (15)
    • ►  dubna (14)
    • ▼  března (15)
      • Ponurý Frankfurt
      • 58 - Něco koženého
      • Největší kýč letošních Velikonoc
      • Saltytoothday - slaný koláč
      • 4 - Strom
      • Ingmar
      • Sweettoothday/saltytoothday: jogurt
      • Jak jsme se fotili
      • 34 - Samolepka na nárazníku
      • Mám to na há(č)ku
      • Sweettoothday - variace na cassatu
      • Platýs
      • 61 - Ráno
      • Sweettoothday - perník
      • 39 - Zajímavé pole
    • ►  února (13)
    • ►  ledna (14)
  • ►  2009 (179)
    • ►  prosince (12)
    • ►  listopadu (15)
    • ►  října (11)
    • ►  září (11)
    • ►  srpna (14)
    • ►  července (23)
    • ►  června (21)
    • ►  května (20)
    • ►  dubna (14)
    • ►  března (12)
    • ►  února (11)
    • ►  ledna (15)
  • ►  2008 (109)
    • ►  prosince (18)
    • ►  listopadu (11)
    • ►  října (10)
    • ►  září (7)
    • ►  srpna (6)
    • ►  července (14)
    • ►  června (8)
    • ►  května (8)
    • ►  dubna (5)
    • ►  března (8)
    • ►  února (6)
    • ►  ledna (8)
  • ►  2007 (20)
    • ►  prosince (8)
    • ►  listopadu (5)
    • ►  října (7)

Rádi jste si přečetli

  • Sweettoothday - švestkový koláč s perníkem
    Tak jestli jsem si myslela, že jsem se pro letošek s čerstvými švestkami už rozloučila, hluboce jsem se mýlila. Nechala jsem se přemluvit a ...
  • Sweettoothday - melasový koláč
    Na Vánoce jsem pekla pepparkakor, zůstala mi po něm v lednici takřka plná láhev zlatého sirupu. Na štědrovečerního kapra mi zůstala památ...
  • Cena montáže kuchyně IKEA (Černý Most)
    Nechci z Inspiromatu dělat nějakou poradnu pro spotřebitele, ale jelikož posledních pár týdnů jsem měla co do činění s návrhem, dopravou a m...
  • Sweettoothday - pišingr
    Sweettoothday speciálně pro Yrenaisnu. Vždycky jsem si myslela, že pišingr je cosi jako piškot.  Z omylu mě vyvedla kamarádka, která Pischi...
  • Platýs
    V souvislosti s avizovanou stavbou domu podle návrhu Jana Kaplického se objevil zajímavý jazykový úkaz. Připomíná vila svým tvarem platýze ,...
  • Já sobě: svetr Sáry Lundové
    Pletení a detektivky. Jde to k sobě? Vezměte si takovou slečnu Marplovou, ta bez pletení nedá ani ránu a nejeden případ rozlouskává něk...
  • Sweettoothday - Pavlova
    Před lety jsem tlumočila jednomu Australanovi a doprovázela ho na schůzku na Praze 4. Když jsme se vraceli metrem zpátky do centra, na stani...
  • Sweettoothday: pěna z arašídového másla
    Dnes jen telegraficky - k rychlodezertu se to hodí.   Na začátku byl nalezený recept na koláč s pěnou z arašídového másla a čokoládo...
  • Řepánky
    Včera mi pokladní v Bille podstrčila k nákupu jakýsi firemní časopis. Na první pohled Vánoce v hlavní roli, cukroví "jinak" a ...
  • Sweettoothday: pudinkový koláč s jahodami
    Custard je jedním z anglických slov, pro které se hodně obtížně hledá český ekvivalent. V zásadě to je pudink. Zapomeňte ovšem na tu pod...
  • Domovská stránka
Created by ThemeXpose. All Rights Reserved.