Toto téma bylo asi původně zamýšleno vysoce ušlechtile - fotka, která ukazuje něčí původ či dědictví ve smyslu dědictví národa. Já jsem to pojalo mnohem přízemněji. Už před časem jsem se zmínila o receptáři, který nedlouho před svou smrtí sepsala moje máma. Svým způsobem to je takové moje dědictví, rodinné stříbro. Recepy sebrané generacemi přede mnou, případně recepty od máminých kolegyň a žáků. (Dneska se to už asi nenosí, ale před takovými pětadvaceti lety bylo celkem běžné, že maminky posílaly po dětech ochutnat pár kousků koláče, který pekly o víkendu. Máma si pak vyžádala recept a vedle názvu receptu si připsala jméno žáka, od něhož ho získala. Ta jména přežila v receptáři dodnes.) Když jsem se stěhovala, nevzala jsem si s sebou Kuchařku naší vesnice, kterou osobně považuji za naprostý základ, takovou bibli vaření, ale právě mámin rukou psaný receptář...
Překvapilo mě, když babička v létě vytáhla knížku, ve které měla rukou přepsané recepty. To už se dnes podle mě moc nedělá. Neustále přibývají nové a zkouší se, takže si nedovedu představit, jak by se to řadilo. A ten obal také vypadá... slova došla.
OdpovědětVymazat