Dnešní díl se zkomoleninami v hlavní roli.
Pamatuji se, jak jsem byla svého času nadšena z rádia Limonádový Joe a z přístupu moderátorů k češtině. Přišlo mi nesmírně vtipné, jak internetu říkali interfernet a tak vůbec komolili, co se dalo. Ovšem jen do doby, kdy interfernet říkal každý druhý, ba co víc, někteří už snad zapomněli slovo internet a říkali interfernet v jednom kuse.
To je myslím hlavní úskalí zkomolenin. Hranice mezi tím, co je vtipné, nápadité a novátorské, a tím, co je trapné a ohrané, je v jejich případě velice tenká.
Je pak ale neštěstí, když se ve vašem okolí nachází osoba, která není schopná posoudit, že tuto hranici již překročila. Pro mě tak byla noční můrou moje bývalá šéfová, která nedomlouvala termíny, ale termity, a k obědu měla zásadně poblivku. Což o to, poblivce by se možná dalo i vyhnout, ale pokud člověk pracoval jako překladatel a tlumočník, byl termitům šéfové vystaven při každém kroku.
Z podobného soudku je i přidávání přípony -oš ke zcela nevinně znějícím slovům. Nejznámější je asi ve variantě dobroš místo dobrá, ale mnozí kreativci ji jsou schopni fláknout k jakémukoli slovu. Párkrát mě napadlo, jestli za tím není jakási podvědomá touha oněch osob mluvit portugalsky, ale to by se museli nejdřív naučit, že výslovnost by v tomto případě byla -uš! :-)
Dobroš taky nesnáším!!!!
OdpovědětVymazatA to od doby, co můj kolega v kanclu ho začal masivně používat... ale fakt masivně - skoro v každé větě!!!
Poslouchat jeho telefonáty je na palici! ;-(