inspiromat banalit

Připadá mi, že mi minulý týden jen tak protekl mezi prsty.

V práci byla spousta práce, denně jsem jela tak kolem osmi devíti stran. Večer jsem si připadala jako vygumovaná. Měla jsem pocit, že kdyby se mě někdo večer zeptal, jestli chci jablko, nebo hrušku, asi bych se rozplakala z toho, že nejsem schopná zapojit mozek a tuto poměrně jednoduchou volbu udělat.

Moje kamarádka po mně v této situaci chtěla seznam věcí, které bych chtěla pod stromeček. Byla jsem tak vyflusaná, že jsem se zmohla pouze na požadavek hrnce z IKEA. Ale ta úleva, že nemusím na stránku IKEA a tam něco hledat a vstřebávat informace...

Poprvé se mi stalo, že mi agentura neproplatila fakturu. A jak jsem pochopila, i ta další bude mít zpoždění.

Proti tomu se zase pochlapil soud a poslal mi peníze s pouhým jedenapůlměsíčním zpožděním.

Začala jsem kupovat dárky na vánoce. V mém případě to je poněkud složitější, protože kromě vánoc musím vyřešit i dárky k trojím narozeninám. Po skončení sedmiletého vztahu se Střelcem jsem si říkala, fajn, aspoň se už nebudu muset nervovat a vymýšlet další dárek, jenže bingo! Kocourek je Střelec taky. Holt mi jsou asi souzený. Což ale znamená, že opět nakoupím hromadu dárků a teprve při balení se budu rozhodovat, jestli ten který je k Ježíšku, nebo k narozeninám. Takže je jasný, že se jen musím usmívat, když si někdo stěžuje, jak je těžký vymyslet dárky k vánocům. Měl by si to vyměnit se mnou, já v období kolem vánoc musím nápadama přímo hýřit! A když je člověk na účtu v mínusu, tak to teprve jede fantazie na plné obrátky.

A jelikož je tento článek o ničem, nebudu se zmiňovat o svém kocourkovi nádherném, protože tím by byl rázem o NĚČEM, a já bych pak musela vymýšlet nový nadpis. A to teda ne!