„The Thin Blue Line“ neboli „Tenká modrá linie“ je výraz, který se používá pro označení policie – tedy těch, kteří chrání tu tenkou hranici mezi civilizovanou společností a anarchií.
V roce 1988 natočil americký dokumentarista Errol Morris film o vraždě dallaského policisty Roberta Wooda z roku 1976. Obžalován z ní byl osmadvacetiletý Randall Adams. Stalo se tak na základě svědectví šestnáctiletého Davida Harrise, který vypověděl, že Adams Wooda zastřelil poté, co Adamsovi došel v autě benzín, zastavil Harrise, jehož auto (kradené) poté zastavila policejní hlídka. Harris také policii dovedl k autu, které se na místě činu vyskytlo, a k vražedné zbrani. Oproti tomu Adams tvrdil, že o vraždě nic neví, protože ho Harris vysadil doma dvě hodiny před tím, než k vraždě došlo. Soud se později přiklonil k Harrisově verzi a poslal Adamse na smrt (v roce 1980 byl trest změněn na doživotí). Spokojeni mohli být všichni – veřejnost, policie i soudy.
Errol Morris natočil film, který je fascinující, nikoli však senzacechtivý. Na kameru nechává vypovídat hlavní aktéry příběhu, Adamse, Harrise (tou dobou též ve vězení za jinou vraždu), policisty, soudce. Každý líčí případ ze svého pohledu a čím déle je posloucháme, tím méně pravděpodobné se zdá, že by Adams mohl být opravdu vrahem. Spíše je člověkem, který byl ve špatnou dobu na špatném místě a stal se obětním beránkem těch, kteří volali po spravedlnosti. Randall Adams jedenáct let prohlašuje, že je nevinný, a jedenáct let myslí na ten jeden večer, který mu změnil život.
I když soud rozhodl, že vrahem byl Adams, mnozí jsou předsvědčení, že vraždil Harris. Z úst Adamsových obhájců dokonce zazní, že navzdory přesvědčivějším důkazům proti Harrisovi byl odsouzen Adams, protože Harris jako nezletilý nemohl být odsouzen k smrti. A byla to také Harrisova slova v závěru filmu (viz video), která přiměla texaský odvolací soud, aby případ vrátil k dallaskému okresnímu soudu, který nakonec v roce 1989 rozhodl o Adamsově propuštění.
Randall Adams byl tedy po jedenácti letech na svobodě – bez omluvy nebo odškodnění. Po propuštění zažaloval režiséra Morrise, že ve filmu využil jeho životní příběh.
David Harris nebyl nikdy v souvislosti s případem vraždy Roberta Wooda obžalován. V roce 2004 byl popraven za vraždu spáchanou v roce 1985.
Morrisův dokument se v době svého vzniku považoval za novátorský, protože se snažil nabídnout několik pohledů na jednu událost. K tomu přispěla i hraná část – rekonstrukce výpovědí a událostí inkriminovaného večera. Za tento postup byl režisér také kritizován a zazněly hlasy, že jeho film vlastně není vůbec dokument, což byl i důvod, proč nebyl (k velkému překvapení kritiků) nominován na Oskara za nejlepší dokumentární film.
Původně publikováno na blogu iDnes.
0 komentářů