11:13:
Sedím v Pendolinu a trpím. Ve vagónu je se mnou banda Němců, mají s sebou dvě bedny piv a kazeťák (či co) a cestu si evidentně užívaj. Ne tak já. Fakt mě nebaví poslouchat jejich dohadování, jestli jsou lepší Motörhead nebo Sepultura. Nedejbože když to největší a nejtlustší hovado z nich začne zpívat. Je to chudák, pánbůh mu nenadělil ani inteligenci, ani hudební sluch. Jooo, Helloween, tak to jsem už dlouho neslyšela. Asi tak patnáct let, a to už tenkrát byli za zenitem. A taky Paradise City od Guns’n’Roses.
Tak prej vystupujou v Olomouci, hurá! No já si hned říkala, že snad na Colours of Ostrava jet nemůžou, a oni do Vizovic na Masters of Rock. Jeden z cestujících udělal geniální věc – všem Germánům vnutil český koláče, ať prý ochutnají českou specialitu. Vypadalo to dost servilně, ale účel to splnilo. Cpou se = nezpívaj, ani neřvou.
Jinak cesta probíhá skvěle, dokonce se mi podařilo zaskočit do centra Pardubic, a tak se už nemusím stydět, že jsem tam do té doby nebyla. Sice jsem tam strávila asi tak čtvrt hodiny, ale i to se počítá.
Počasí se stále nemůže rozhodnout, jestli bude slunečno nebo černočerný nebe, tak to pro jistotu vyváženě střídá.
Prošla jsem si pěší zónu, propadla marnivosti a nakoupila něco padarů a teď se pomalu vrátím do hotelu a pak vyrazím na hrad. Každopádně na mě Ostrava působí úplně stejně jako před těmi skoro třemi lety – jako fajn město.
13. července 2007:
10:47:
Kdybych měla někdy opustit své rodné město, chci se přestěhovat do Ostravy! Jsem z ní nadšená, je tady spousta zeleně, dá se tady chodit pěšky, služby fungujou, lidi jsou milí, prostě paráda.
Počasí ráno vypadalo dost zachmuřeně, rozhodla jsem se změnit plány a jen se podívat na věž Nové radnice a pak jet domů (během cesty na nádraží se mraky protrhaly a samozřejmě začalo svítit slunce; předpokládám, že od té doby svítí nepřetržitě). Byla jsem poněkud aktivní a byla ve věži asi dvě minuty před otevírací dobou. Byli na mě hodní (Ostrava rulez!), vybavili mě průvodcem, který mě doprovodil nahoru a dokonce poskytl zevrubný výklad k tomu, co vlastně vidím. Mé okouzlení Ostravou se ještě prohloubilo, ba i ten oranžový kouř stoupající z továrny na obzoru mi připadal roztomilý, "urban decay" je holt "urban decay"!
Ještě ke včerejším Colours:
Odpoledne jsem se naladila na tak líné tempo, že jsem skoro nestihla Gipsy.cz. A to by bylo dost trapný, když jsem sem celou tu dálku jela kvůli nim. Nějak mě nenapadlo, že jsou jen dva vchody do areálu a že se tedy budou tvořit fronty. Dorazila jsem asi v 17:40 a začala propadat panice. Navíc nikde nebylo označený, že jednodenní pásky na ruku se vydávají jinde než pásky na celý festival a že ty jednodenní můžou valnou část fronty na pásky přeskočit. Takže jsem si poctivě vystála frontu, aby mě pak odeslali „támhle“. Každopádně jsem měla víc štěstí než rozumu, protože kdybych přišla na šestou, stála bych ve frontě pomalu hodinu. Kvůli frontě se posouval i začátek koncertu Bregoviče, protože venku stále čekalo hafo lidí.
Jinak co k tomu říct? Gipsy.cz byli výtečný, jak jinak! Jsou to prostě ťuťani. Přálo jim i počasí, tak jedna přeháňka nestojí snad ani za zmínku. Bregovič taky skvělý, akorát to počasí se moc nevyvedlo. Taky jsem zjistila, že jsem byla v areálu asi jediný člověk, který si vysvětlil deštník jako nebezpečný předmět. Sotva začalo pršet, otevřel se les deštníků a tím pádem nebylo skoro nic vidět. Každopádně za mě déšť vyřešil i dilema, jestli jít na Kryštof, nebo ne. Prchla jsem do sucha.
16:15:
Jsem v Kolíně na nádraží, totálně naštvaná na ČD. Nejdřív mě průvodčí ve vlaku přinutila zaplatit příplatek na EC, i když v rámci Colours se má podle informací na oficiální stránce platit je při jedný cestě. Zahrála jsem si na mrchu, opsala si číslo průvodčí (nastavila mi ňadro a zasyčela: Tak si to opište!) a budu si stěžovat. (Podle pozdějších informací z ČD vlakový personál nepochybil, protože pravidlo zaplacení příplatku jen pro jeden směr platí u zpáteční slevy, zatímco sleva Vlak+ není zpáteční sleva a platit se musí. Miluji přehledný systém slev ČD!)
Další skvělý kousek se povedl v Kolíně. Měli jsme zpoždění, tak když jsme přijeli, vidím na protější koleji osobák na Masaryčku, odjezd 15:27 a čeká! Vlítla jsem do něj, aniž bych si uvědomila, na kterém nástupišti jsem, za chvíli se rozjel a já zjistila, že sice jede na Masaryčku, ale přes Poříčany. Jen debilové u ČD můžou vypravit dva vlaky na Masaryčku jedoucí po různých tratích v úplně stejnou dobu. Vystoupila jsem tedy na Zastávce a pěšky se v tom vedru vrátila na hlavní nádraží. Aspoň že to můžu svést na pátek třináctýho!
0 komentářů