Zamilovala jsem se. Objekt mé touhy se jmenuje Holga, je jí dvacet sedm a je z Hongkongu. Je dost laciná, umělohmotná a nevyzpytatelná. Jo, a dá se s ní fotit. Fotky z ní lezou naprosto příšerné: neostré, s úděsnou vinětací (to jsou takové ty černé rohy), s přehnaně sytými barvami. A to se mi líbí. Moc a moc. Chci Holgu a chci si s ní hrát.
Kvůli Holze jsem se zpronevěřila svým zásadám. Já, fotopurista, který neustále hlásal, že se nesníží k ničemu jinému než k občasnému ořezu a úpravě jasu nebo kontrastu, jsem strávila dva večery úpravami svých starších fotek. Chci, aby vypadaly jako z Holgy! Fotky jsem ořízla do čtvercového tvaru a pak použila software natolik primitivní, že by v něm nedělaly snad ani děti. Jedním kliknutím jsem přidala vinětaci a druhým cross efekt. Ostrost jsem nechala, protože a) jsem líná, b) tolik kroků při úpravě fotek mi už nepřipadá jako zábava a c) na ty správně neostré a zrnité fotky si počkám, až mi z Hongkongu dorazí můj vlastní exemplář Holgy.
A takto tedy vypadá Ostrava, když člověk propadne Holze.
Poznámka: Fotky (z) Ostravy jsem zvolila zcela záměrně, protože dnes to je právě rok, co jsem se do ní vypravila na setkání se spolublogerem Radkem Bednaříkem. Vznikla z toho blogoláska, a i když Radek mezitím z tohoto blogu odešel do pelíškového exilu, my dva jsme stále spolu...
Původně publikováno na blogu iDnes.
0 komentářů