• Home
  • O mně
    • Rozhovor Generace 21
    • Rozhovor Fler Mag
    • Ona Dnes
    • Rozhovor na blogu Lenky Veverkové
  • Recepty
    • Sladká jídla
    • Slaná jídla
  • Kurzy

inspiromat banalit

Autoři textů často používají takovou fintu na čtenáře: použijí nějaký přitažlivý nadpis, který ale - jak se později ukáže - je vlastně zcela v rozporu s vyzněním těla textu. Například pokud jsem já použila odkaz na píseň Doors sdělující, že je konec, mohlo by se ukázat, že vůbec žádný konec není, ale naopak začátek.

Někdy jsou ale autoři až příliš průhlední. Napíší, že je konec, a on skutečně je.

Jako já dneska.

Za pár týdnů mi bude čtyřicet. Nejsem právě z těch, kdo si na začátku roku dávají slavnostně předsevzetí, aby si je pak průběžně vítězoslavně odškrtávali (nebo sklopili po několika týdnech uši, že to zase letos nevyšlo), ale blížící se kulatiny mě přece jen přiměly k určité rekapitulaci, ohlédnutí za minulostí a plánům do budoucna. Tohle všechno zní děsně vzletně - zkrátka jsem si na začátku roku sedla a sepsala si, co všechno bych chtěla do oněch narozenin zvládnout, zažít či vidět. Představovala jsem si, že ten seznam bude mít čtyřicet položek, aby to bylo takové pěkně symbolické, leč nepodařilo se. S vypětím všech sil jsem dala do kupy něco přes dvacet věcí, z nichž jen hrstka byly zásadní kroky a zbytek banality a ptákoviny.

Došlo i na úvahy ohledně tohoto blogu. Nakonec jsem si do seznamu napsala dva body: psát víc na blog a zrušit blog. Slušné extrémy, co? Vyjadřují ale přesně můj rozpolcený postoj.

Inspiromat banalit existuje skoro osm let. Za tu dobu se mnou prošel vším možným, sledoval moji cestu focení od kompaktu přes superzoom ke zrcadlovce a full-framu až zpátky ke kompaktu, zachytil, kam ráda cestuju, co ráda vařím a peču i jak jsem se vrátila k šití a pletení. Během té doby jsem se stihla rozejít s dlouhodobým boyfriendem, seznámit se s Kocourkem i si ho před pěti lety vzít. A poslední tři roky se stal součástí zápisků i Šmudla.

Na druhou stranu ve mně stále více sílí pocit, že jsou blogy už tak trochu za zenitem. Určitě fungují dobře jako marketingový nástroj, ale jako veřejné deníky nebo zápisky pro okruh fanoušků byly už dávno nahrazeny sociálními sítěmi.

Jednu věc ale přece jen udělám jinak, než jsem si zapsala do svých předsevzetí. Blog nebude zrušen, jen uložen k ledu. Občas je fajn podívat se zpátky.

Děkuji všem čtenářům, že se ode mě nechávali osm let inspirovat. Pokračujeme na Inspiromatu banalit na Facebooku!


Za prázdniny to tady tak trochu zarostlo pavučinami, což? 
Eurostar dorazil do Londýna v sobotu kolem čtvrté odpoledne, na zpáteční časný let v pondělí jsem vstávala ve čtyři ráno. Měla jsem tedy třicet šest hodin s dvěma pevně danými body: vstupenkou do divadla a vstupenkou na výstavu.

Při výletu do Londýna v létě jsou asi nejlepší variantou ubytování vysokoškolské koleje. Již několikrát vyzkoušená Passfield Hall (kolej School of Economics nedaleko Russel Square) nebyla bohužel k dispozici, našla jsem ale více než adekvátní náhradu v mém oblíbeném východním Londýně: Don Gratton House, který patří londýnské akademii umění. Leží pár stanic metra od St Pancras, kam přijíždí Eurostar, na stejné lince jako Victoria & Albert Museum, kde se koná výstava Alexandra McQueena, a v docházkové vzdálenosti od Liverpool Street, odkud mi pojede ranní vlak na Stansted. Velice příjemným bonusem byl i ručník a toaletní potřeby v ceně - zvláště pokud jedete jako já jen s malým batohem!
Během Open House Praha se mi má souputnice Magda zmínila, že se v létě chystá do Londýna na výstavu Alexandra McQueena. Netušila, jakého brouka mi tím nasadila do hlavy. Výstava by se mi taky zamlouvala, ale úplně jsem v té době nepočítala s dovolenou... Musela bych tam opravdu jen na skok. Poletím Ryanairem, aby to bylo co nejlevnější? Ovšem představa kodrcání se ze Stanstedu a zase zpátky mě nenaplňovala nadšením. Není nějaká alternativa k letadlu...?

A tak jsem si vymyslela, že se do Londýna vypravím vlakem. Nebude to levné jako letadlem, ale projedu se Eurostarem. Během pauz mezi přípoji se mohu podívat do měst, kam bych asi jen tak cíleně nejela. A v neposlední řadě bude výzvou cestovat jen s malým batohem na zádech, protože kufr, jakkoli prťavý, je na podobnou cestu poněkud nepraktický.

Na internetu najdete popisy cesty vlakem do Londýna přes den, s ranním odjezdem z Prahy a podvečernm příjezdem na St. Pancras. Pro mě tato varianta nepřipadala v úvahu, protože se na tak brzký odjezd nedostanu do Prahy, proto jsem zvolila cestu nočním vlakem z Prahy do Kolína nad Rýnem, pak vlakem ICE do Bruselu a nakonec Eurostarem do Londýna. Celkem cesta trvá dvaadvacet hodin.

City Night Line Phoenix. Cílová stanice Oberhausen a Bazilej je trochu matoucí - v Berlíně se vlak dělí a každá část pak pokračuje jinam. Naopak k tomu "našemu" vlaku se připojí vagóny jedoucí z Varšavy.
Nikdo mi nevymluví, že to všechno není nějak zacyklený.

Když mě začátkem roku chytla toulavá a já si řekla, že výlet do New Yorku asi jen těžko bude někdy levnější, tak proč ho neuskutečnit letos, začala jsem se rozhlížet, co se kdy zajímavého v New Yorku koná, abych mohla všechno pěkně sladit s prací a dovolenou. Zaujala mě akce nazvaná Open House - koná se vždy jeden víkend na podzim, kdy se otevřou pro veřejnost běžně nepřístupné budovy po celém městě (respektive městech - Open House je dnes už celosvětová záležitost). Konají se prohlídky a procházky za účasti architektů a dalších odborníků, představují se budoucí urbanistické projekty a výklad se může odehrávat třeba i po západu slunce - to když se veřejnosti přibližuje například koncept osvětlení nějaké budovy.

Fajn akce, napadlo mě a objednala letenky kolem termínu newyorského Open House.

Za pár týdnů jsem s překvapením zjistila, že se Open House bude v květnu poprvé konat i v Praze. Otevře se třicítka budov, mezi nimi i Invalidovna, do které jsem se zatoužila podívat od chvíle, co jsem během své jarní dovolené objevila v archivu České televize Amadea a propadla mu tentokrát natolik, že jsem ho musela vidět dvakrát, a následně sjížděla další Formanovy filmy, ať už z ČT, internetu nebo domácích zdrojů, ćímž se z mé dovolené stal malý soukromý formanovsko-ondříčkovský festival. Na vysvětlenou pro neznalé: v Invalidovně se točily scény se starým Salierim v ústavu pro choromyslné.

S  kamarádkou jsme tedy vyrazily onu sobotu od Libeňského plynojemu přes Invalidovnu, vltavské nábřeží, Masarykův salónek na Masarykově nádraží, hotel Fusion, Palác Langhans až do Lucerny. Ten den jsme nachodily celkem patnáct kilometrů a ani nám to nepřišlo.

Jsem zvědavá, jak se akce rozroste do příštího ročníku - rozhodně si ho nenechám ujít!

Dole je výběr fotek, kompletní album je na stránce Inspiromatu na Facebooku.


Krajkový svetr jsem si naposledy upletla někdy v šestnácti na gymplu - hlavně proto, že mi mé okolí tvrdilo, že "dírkový vzor" je úplně jiný level pletení a znak mistrovství. Takže jsem měla krajkový svetr se spadlými rameny v pastelově-duhovém provedení z nějaké umělotiny s podílem mohéru (ano, bylo to chlupaté). Není divu, že s prozřením (ne, není to krásné a podle návodu to uplete i vopice) můj vztah ke krajce ochladl a i v dnešní době je spíše zdrženlivý.

Jedním ze sympatických rysů pletení je jeho vratnost. Udělali jste ve vzoru chybu? Vypáře se to. Zvolené barvy vás iritují? Vypářete to. Ten svetr je nějaký velký? Vypářete ho. (Samozřejmě to neplatí pro nevratné techniky typu steekování, kdy se úplet rozstřihne. Tam nepomůže už ani svěcená voda.)

Není to tak dávno, co jsem SI upletla deku, aby mi nebyla zima, když do noci pletu a dívám se při tom na detektivní seriály. Dopadlo to tak, že si deku přivlastnila kočka a dneska mi pouze milostivě dovolí zašít na dece díry, které do ní vytvoří svými drápky. Což znamená, že potřebuju novou deku. A tak jsem SI ušila quilt.

Je tady další termín kurzu pletení pro začátečníky! Kdo si touží vyzkoušet naprosté základy a strávit při tom příjemných několik hodin nad kávou či čajem ve společnosti dalších dam (či možná i pánů...?), může se přihlásit na stránkách Ateliéru KK.

Sejdeme se 28. března v Ateliéru KK v Poděbradech - oproti minule jsme workshop trochu prodloužili a budeme se zápasu s hladce a obrace věnovat plné tři hodiny!

Malá obrazová ochutnávka z minulého workshopu:

Při pohledu na dnešní příspěvek si říkám, že jsem si měla dát jako novoroční předsevzetí, že budu dokumentovat vše, co jsem upletla a ušila, co nejdříve po dokončení. Nebo alespoň v příslušné sezóně.

Tenhle svetr jsem totiž upletla a nosila už loni v létě. 

Jako asi každý účastník Shetland Wool Weeku jsem se vracela domů s kufrem plným vlny. Celkem na tři svetry plus dvě klubíčka, která jsme i s návodem na šálu dostali jako dárek po návštěvě továrny Jamieson's of Shetland.

Začínám napravovat resty tady na blogu a jako první ukážu šálu a čepici,které jsem dokončila před více než pěti měsíci.
Když jsem začala mapovat svůj pletařský vývoj a dávat sem fotky svetrů, které jsem vyrobila, ozvalo se mi v diskusi nebo mailem pár lidí s dotazem, jestli bych jim něco neupletla. Vždycky jsem odmítla se slovy, že je mnohem lepší, když se naučí plést a vyrobí si něco sami. Taková hraběcí rada, já vím.

Ono to je ale u pletení tak: naprosto nejdražší položkou pletení je čas. U materiálu si můžete vybrat, jestli levný akryl, středně drahou vlnu nebo luxusní materiál, zkrátka podle toho, jaký je momentální stav vaší peněženky nebo jak moc chcete experimentovat s přízí. Ale práce a čas u ní strávený neobalamutíte. Nemůžu si říct: tak, a tenhle svetr udělám jen za dvacet hodin, i když normálně bych potřebovala osmdesát. Ten čas u ručního pletení musíte odsedět.

Samozřejmě mohu uplést svetr, vzít si symbolickou tisícovku za práci a pak v duchu přepočítávat, že jsem si za hodinu pletení vydělala krásných patnáct korun. Nebo si nechat práci zaplatit a vypadat jako nanažranec, který chce na zákazníkovi trhnout majlant (příklad: chci stovku na hodinu, výroba svetru trvá osmdesát hodin = osm tisíc za práci).

Proto když jsem dostala před Vánoci nabídku na spolupráci s poděbradským Ateliérem KK na lektorování kurzu ručních prací, vzpomněla jsem si na svou hraběcí radu a přišla s nápadem workshopu pletení pro úplné začátečníky. Kurz bude trvat dvě a půl hodiny a jeho největší ambicí je naučit ty, kdo v životě nedrželi jehlice v ruce, naprosté základy: hladce a obrace, jak se nahazuje a jak se ukončuje práce plus ukázat pár výrobků z různých materiálů a něco si k nim povědět. Po této úvodní hodině asi ještě nezvládnete svetr se skandinávským vzorem, ale budete si moci troufnout třeba na rovnou šálu s plastickým vzorem nebo klidně i na polštář.

Kurz se koná 7. února 2015 v Poděbradech na Riegerově náměstí (kterému místní neřeknou jinak než Rigrák), nanejvýš deset minut klidnou chůzí od nádraží. Vlaky z Prahy nebo Hradce Králové jezdí každou hodinu a v obou případech trvá cesta kolem 50 minut. Kurz končí kolem poledne, takže budete mít ještě celé odpoledne na procházku kolem Labe a po kolonádě, ochutnání poděbradky a lázeňských oplatků a třeba si dáte i mléčný koktejl v prodejně Milko u nádraží.

Přihlásit se můžete tady (kde najdete i další praktické informace) nebo mi napište na adresu dulique@centrum.cz. 

Budu se na vás těšit a pletení a ovcím zdar!


  • Starší příspěvky →
  • ← Novější příspěvky

O mně

Anna Bednaříková
Pletu, šiju, vařím, peču, fotím.

Facebook

Archiv

  • ►  2018 (1)
    • ►  srpna (1)
  • ▼  2015 (14)
    • ▼  září (2)
      • This is the end
      • Slovácký rok 2015
    • ►  července (2)
      • 36 hodin v Londýně
      • Vlakem do Londýna
    • ►  května (2)
      • Open House Praha 2015
      • Já sobě: dvoubarevná šála
    • ►  dubna (3)
      • Já sobě: lace cardigan
      • Já sobě: Shetland hap
      • Já sobě: quilt
    • ►  března (1)
      • Kurz pletení II. - 28. března
    • ►  února (2)
      • Já sobě: svetr Que Sera
      • Já sobě: Tree and Star Cardigan
    • ►  ledna (2)
      • Já sobě: Fair Isle + Old Shale
      • Pletení je v kurzu
  • ►  2014 (41)
    • ►  prosince (1)
    • ►  listopadu (1)
    • ►  října (11)
    • ►  září (4)
    • ►  srpna (3)
    • ►  července (3)
    • ►  června (3)
    • ►  května (3)
    • ►  dubna (5)
    • ►  března (2)
    • ►  února (2)
    • ►  ledna (3)
  • ►  2013 (34)
    • ►  prosince (2)
    • ►  listopadu (3)
    • ►  října (3)
    • ►  září (6)
    • ►  srpna (1)
    • ►  července (1)
    • ►  června (4)
    • ►  května (2)
    • ►  dubna (4)
    • ►  března (3)
    • ►  února (3)
    • ►  ledna (2)
  • ►  2012 (43)
    • ►  prosince (5)
    • ►  listopadu (4)
    • ►  října (4)
    • ►  září (2)
    • ►  srpna (10)
    • ►  července (2)
    • ►  června (3)
    • ►  května (2)
    • ►  dubna (2)
    • ►  března (6)
    • ►  února (1)
    • ►  ledna (2)
  • ►  2011 (132)
    • ►  prosince (1)
    • ►  listopadu (5)
    • ►  října (7)
    • ►  září (6)
    • ►  srpna (16)
    • ►  července (17)
    • ►  června (10)
    • ►  května (30)
    • ►  dubna (13)
    • ►  března (9)
    • ►  února (7)
    • ►  ledna (11)
  • ►  2010 (157)
    • ►  prosince (18)
    • ►  listopadu (12)
    • ►  října (10)
    • ►  září (6)
    • ►  srpna (9)
    • ►  července (20)
    • ►  června (11)
    • ►  května (15)
    • ►  dubna (14)
    • ►  března (15)
    • ►  února (13)
    • ►  ledna (14)
  • ►  2009 (179)
    • ►  prosince (12)
    • ►  listopadu (15)
    • ►  října (11)
    • ►  září (11)
    • ►  srpna (14)
    • ►  července (23)
    • ►  června (21)
    • ►  května (20)
    • ►  dubna (14)
    • ►  března (12)
    • ►  února (11)
    • ►  ledna (15)
  • ►  2008 (109)
    • ►  prosince (18)
    • ►  listopadu (11)
    • ►  října (10)
    • ►  září (7)
    • ►  srpna (6)
    • ►  července (14)
    • ►  června (8)
    • ►  května (8)
    • ►  dubna (5)
    • ►  března (8)
    • ►  února (6)
    • ►  ledna (8)
  • ►  2007 (20)
    • ►  prosince (8)
    • ►  listopadu (5)
    • ►  října (7)

Rádi jste si přečetli

  • Sweettoothday - pišingr
    Sweettoothday speciálně pro Yrenaisnu. Vždycky jsem si myslela, že pišingr je cosi jako piškot.  Z omylu mě vyvedla kamarádka, která Pischi...
  • Cena montáže kuchyně IKEA (Černý Most)
    Nechci z Inspiromatu dělat nějakou poradnu pro spotřebitele, ale jelikož posledních pár týdnů jsem měla co do činění s návrhem, dopravou a m...
  • Platýs
    V souvislosti s avizovanou stavbou domu podle návrhu Jana Kaplického se objevil zajímavý jazykový úkaz. Připomíná vila svým tvarem platýze ,...
  • Sweettoothday - melasový koláč
    Na Vánoce jsem pekla pepparkakor, zůstala mi po něm v lednici takřka plná láhev zlatého sirupu. Na štědrovečerního kapra mi zůstala památ...
  • Seznam receptů - sladká jídla
    Bábovka Banánové brownies Banketletter Berliner Luft (dort) Berliner Luft (pěna) Bezinkové želé Biskupský chlebíček Bolas de Berlim...
  • Smalt Art 2011 - Jitka Svobodová
    Kouř IV (62 xx 62 cm)
  • Seznam receptů - slaná jídla
    Bramboračka  Bramborový salát s křenem Cizrna na paprice Cuketový salát s lískovými ořechy  Červená čočka s tamarindem Dýňová polévka ...
  • 47 - Schody
    Fotka schodů ve Vítkovicích byla původně pořízená z tramvaje cestou do IKEA. Nebyla nijak pozoruhodná, ale nesmazala jsem ji, co kdyby se ...
  • Megera, magor a blbec
    Dneska to je devět let, co jsem udělala státnice a stala se ze mě oficiálně megera. Kdyby byl můj akademický titul dítě, už by na mě dávno...
  • Sprejeři patří do podzemí
    ... řekli si na radnici v Poděbradech a poslali je do podchodu u nádraží. Stalo se toto: Podchod spojující lázeňský park, nádraží a čtvr...
  • Domovská stránka
Created by ThemeXpose. All Rights Reserved.