inspiromat banalit

Jedním ze sympatických rysů pletení je jeho vratnost. Udělali jste ve vzoru chybu? Vypáře se to. Zvolené barvy vás iritují? Vypářete to. Ten svetr je nějaký velký? Vypářete ho. (Samozřejmě to neplatí pro nevratné techniky typu steekování, kdy se úplet rozstřihne. Tam nepomůže už ani svěcená voda.)


Takhle jsem při úklidu skříně narazila na tuniku z nádherné příze Yomper od Johna Arbona. Krásně měkká a hřejivá kombinace merina a alpaky v mé oblíbené šedé barvě - jenž co naplat, ta tunika byla moc velká navzdory deklarované velikosti M. Zkoušela jsem ji nosit, ale nešlo to. Do párání se mi nechtělo, protože vzhledem k tomu, že to byla tunika, a ne obyč svetr, strávila jsem nad ní mnohem více času (a opravdu bych nedokázala odhadnout, kolik desítek tisíc oček jsem musela uplést).

Pak jsem se ale naštvala. Nechci doma skladovat něco jen proto, že jsem líná to vypárat a vlnu použít na něco jiného. Třeba na Shetland hap.

Shetland hap je tradiční shetlandský šátek, obvykle čtvercového tvaru (nošený přeložený), ale může být i poloviční, trojúhelníkový. Má celkem tři části: střed pletený vroubkovým vzorem, ozdobný barevný krajkový okraj a ozdobnou borduru. Plete se buď od středu směrem ven, nebo od bordury směrem ke středu.
Protože jsem byla zvědavá na rozdíl mezi oběma způsoby konstrukce a taky protože jsem měla v zásobě nejrůznější barvy od Jamieson & Smith, vyrobila jsem šátky rovnou dva.

Ten zeleno-modrý jsem dělala podle návodu z knihy Country Weekend Knits (koupené z druhé ruky z Amazonu za pár šupů), který jsem si poněkud upravila, protože byl na velký čtvercový šátek pletený od okraje ke středu.

Červeno-modrý šátek je podle návodu Hansel od Gudrun Johnston, plete se od středu směrem k okraji a v ceně návodu na poloviční šátek je i návod na šátek velký. Příjemný bonus pro mě byl i dvojí způsob zachycení vzoru: za rozepsaným slovním popisem byl i grafický nákres, za což jsem byla nesmírně vděčná. Nejspíš to je další z kulturních rozdílů mezi pletařskou tradicí kontinentální a ostrovní - my jsme tady zvyklí spíše na vzory rozkreslené do čtverečkové sítě se symboly pro hladce,obrace, nahodit atd. Co jsem vypozorovala na Ravelry, dámy z anglicky hovořících zemí dávají přednost slovnímu popisu a výše uvedené grafické symboly v nich vyvolávají nevolnost hraničící s fóbií...
Když jsem si tedy zkusila oba způsoby pletení šátku, který je lepší? Od středu, nebo ke středu? Popravdě: nevím. Bavilo mě obojí a úplně nejzábavnější bylo hledání té správně barevné kombinace. Navíc jsem svůj, červený, šátek stihla dokončit akorát v době, kdy k nám dorazila předvelikonoční zima, takže jsem ho mohla i otestovat v ostrém provozu a musím uznat, že se nosí velice dobře a zejména ta měkká hřejivá šedá vlna je na krku a obličeji velice příjemná. A pak že se nevyplatí vypárat nenošený svetr!

P.S. S vypáranou vlnou jsem vůbec nic nedělala - nový úplet sice vypadal trochu komicky, jak se různě krabatěl, po vyprání se ale všechno natáhlo a narovnalo. Zkušené pletařky tvrdí, že je mnohem lepší vypáranou vlnu namotat do přadýnek, vyprat, nechat vyvěsit a usušit a pak znovu namotat do klubíček. Jenže komu by se do toho chtělo, že?