Krajkový svetr jsem si naposledy upletla někdy v šestnácti na gymplu - hlavně proto, že mi mé okolí tvrdilo, že "dírkový vzor" je úplně jiný level pletení a znak mistrovství. Takže jsem měla krajkový svetr se spadlými rameny v pastelově-duhovém provedení z nějaké umělotiny s podílem mohéru (ano, bylo to chlupaté). Není divu, že s prozřením (ne, není to krásné a podle návodu to uplete i vopice) můj vztah ke krajce ochladl a i v dnešní době je spíše zdrženlivý.
Občas masochisticky procházím modely z pletené krajky na Ravelry a ujišťuju se, že tradiční krajka v dnešní době působí jako pěst na oko. Ano, je pracná, a pokud se plete třeba kolový šátek, jehož obvod se počítá na metry, musíte mít setsakra sitzfleisch, abyste u toho vydrželi, ale... Kam to nosit, pokud nejste zrovna nevěsta?
Na druhou stranu čas od času narazím na kousek, který působí naprosto moderně, krajka má šmrnc a mě začnou svrbět ruce. Že bych dala krajce znovu šanci?
Z Shetland jsem si tedy přivezla vlnu na jeden krajkový svetr. Obě shetlandské společnosti Jamieson & Smith i Jamieson's of Shetland vyrábějí vlnu na krajku ve dvou tloušťkách: úplně nejtenčí na šátky lehké jako peříčko (podle tradice se měl krajkový svatební závoj dát protáhnout snubním prstenem) a maličko silnější na méně ušlechtilé úplety typu propínací svetr. Moje vlna je od Jamieson's of Shetland typu Ultra v odstínu Atlantic.
Doma jsem v knize Country Weekend Knits našla návod na svetr, jehož vzor je z kategorie méně fantaskních - vlastně je docela střízlivý a jednoduchý. Takový kompromis mezi tradicí a nositelností.
A při focení se dá použít i jako modrý filtr se strukturou.
Tak ten je opravdu krásný! Moc se Vám vydařil. Už se těším na další pletené (a hlavně šicí) příspěvky!! :)
OdpovědětVymazatHodně energie k dalšímu tvoření - Aneta K.