Jako asi každý účastník Shetland Wool Weeku jsem se vracela domů s kufrem plným vlny. Celkem na tři svetry plus dvě klubíčka, která jsme i s návodem na šálu dostali jako dárek po návštěvě továrny Jamieson's of Shetland.
Svetr, který vidíte nahoře i dole, byl nečekaně komplikovaný. Chtěla jsem vyrobit tradiční shetlandský propínací svetr se sedlem se vzorem stromečku a hvězdy, přesně podle postupu, který jsem našla ve své knize o pletení Fair Isle.
Měla jsem stejný materiál jako v knize (vlna od Jamieson & Smith), dokonce i jehlice stejné velikosti 3,25 mm, které jsem koupila v Anglii, protože sem tyto velikosti končící na X,25 a X,75 zatím nedorazily. Jenže ouha. Zkušební vzorek ukázal, že pletu hrozně, hrozně volně. Na 10 cm jsem měla mít 33 ok, a já měla tak 24. I při pletení jehlicemi 2,5 mm jsem nedostala víc než 27-28 ok. A byla bych fakt blázen, abych pletla svetr takhle prťavými jehlicemi, zvlášť vzhledem k té velké ploše pletené nudným žerzejem.
Takže jsem se nakonec řídila rozpisem pro nejmenší velikost, abych dostala velikost největší.
Musím se přiznat, že pletení se táhlo jako Lovosice. Vůbec se nedivím, že na Shetlandách tenhle typ svetru vyráběli zčásti na stroji - rukávy i tělo až k sedlu. Zbytek se pletl ručně. Při tom nekonečném žerzeji jsem si dost často přála, abych pletací stroj měla taky (a uměla s ním dělat).
Pak už jen rozstřihnout steek v oblasti sedla (zbytek těla jsem pletla sem a tam), dodělat zapínání...
... svetr vyzkoušet a konstatovat, že pro babičku by to bylo dost dobrý.
Co naplat, tradiční střih nepočítal s marnivostí 21. století, které touží po zvýraznění křivek ženského těla. Kdybych měla tenhle svetr dělat znovu (což dost pochybuju, protože to je opravdu nezáživná práce), určitě bych vytvarovala pas a svetr udělala přiléhavější, a to včetně rukávů.
Zatím jsem ještě nekoupila knoflíky a zřejmě to ani neudělám - raději nechám svetr rozepnutý, aby tričko pod ním trochu rozťalo neforemnost úpletu.
Takže výsledek mého pokusu o tradiční svetr skončil remízou: sice se mi vcelku podařilo zkombinovat barvy a úspěšně imitovat stínování vzoru, střih je ale propadák, který by potřeboval důkladné zmodernizování.
Víte, že je Inspiromat banalit na Facebooku?
je nádherný, barevně úplně luxusně. tvar netvar není z fotek patrný... a z to stříhání bych asi nedala, měla bych panickou hrůzu, že se to celé rozjede
OdpovědětVymazatMoc děkuju! když střih není nejslušivější, nezabrání mi svetr nosit! :-) Beru to jako součást "výzkumu" - dřív holt lidi tak neřešili, jestli svetr sluší, tu marnivou část evidentně obstaral vzor na sedle, zbytek byl funkční a praktický. A steeku není třeba se bát, tady se stříhá jen ten pruh se vzorem, zkusila jsem si dokonce dvě metody najednou (podle Ann Kingstone a Kate Davies) a přijde mi, že to je dokonalá kombinace!
VymazatVypadá krásně!
OdpovědětVymazatSteek jsem ještě nezkoušela; napřed ho nastuduju - dík za ta dvě jména, najdu si to.
Rozesmála mne poznámka, že máte doma všude vlnu. Můj muž zase žije v přesvědčení, že všude doma máme látky :)
OdpovědětVymazatVzhledem k tomu, že se nemůžu dostat ani opravám oblečení, docela ho chápu.
Vaše pletené výrobky vypadají nádherně a je mi až skoro líto, že mám tolik jiných koníčků a nenajdu osmdesát hodin práce, abych...
...si mohla vyrobit vlastní svetr s knoflíky na boku u krku, vlastní svetrovou vestu s pořádným rolákem z kvalitní vlny, co drží tvar a hřeje
atd. :)
Jako obvykle děkuji za otevírání nových obzorů.
Veronika
Jen poznámku - jehlice s čtvrtinovými velikostmi už do české kotliny dospěly :-) Dají se sehnat i v galanterii v Palladiu. A zcela běžně na českých e-shopech (třeba igatex je má v sortimentu už hodně dlouho).
OdpovědětVymazatB.