inspiromat banalit

Plech vyložte pečicím papírem, na který rozetřete piškotové těsto. Pečte na 200° C přibližně 5 minut.

Mezitím si na stůl nebo pracovní plochu připravte mokrou utěrku (čistou).

Po vytažení z trouby sundejte papír s těstem ihned z plechu na utěrku. Nechte chvíli vychladnout a poté papír s těstem srolujte a zabalte do utěrky. Po vychladnutí utěrku sundejte a těsto sundejte z papíru.

Naplňte krémem a srolujte.

Krém: smíchejte ušlehanou šlehačku s tvarohem a cukrem a přidejte do něj ovoce nakrájené na kousky.

Roládu jsem dělala ze 3 vajec. Připravovala jsem ji poprvé v životě, protože běžnou kombinaci piškot/krém k smrti nesnáším, tudíž nemám potřebu něco podobného péct - ale krému ze šlehačky a tvarohu jsem dala šanci... Těsto jsem měla rozetřít po celé ploše plechu, nakonec bylo bohužel moc vysoké a nešlo dobře rolovat. Po naplnění krémem se mi roláda úplně rozjela, takže vznikl spíš piškotový tunel se smetanovo-tvarohovo-jahodovým vnitřkem.

RECEPT K VYTIŠTĚNÍ

Připravte si kvásek z mléka, droždí a cukru. Přilijte ho do mouky se solí a vejcem a vypracujte tuhé těsto, které nechte vykynout, dokud nezdvojnásobí svůj objem. 

Vytvarujte knedlíky (z této dávky by jich mohlo být 15-18 podle velikosti), chvilku je nechte ještě kynout a poté uvařte na páře (přibližně 7 minut; zkuste špejlí - když se na ni lepí těsto, nechte knedlíky ještě chvíli vařit).

V mixéru vyšlehejte jahody se smetanou a cukrem. V kastrolku rozpusťte máslo. Nastrouhejte tvaroh.

Knedlíky polijte jahodami a máslem a posypte tvarohem.

RECEPT K VYTIŠTĚNÍ

Knoflíky ve tvaru deštníku/slunečníku, které jsem našla doma ve starých zásobách po své babičce švadleně.

První fotky pořízené novým fotoaparátem a první povzech na tím, proč proboha nejsou barvy a tóny stejné jako u 400D, když mám vše nastaveno úplně stejně...? (To, co vidíte, je výsledek práce s křivkami v Gimpu, původní fotky byly naprosto katastrofální.) Já to minule říkala, že začínám nanovo. Asi bych měla pouvažovat o focení do RAWu.

Ušlehejte šlehačku.

Ve vodní lázni šlehejte žloutky s cukrem tak dlouho, až se vytvoří hustá světlá hmota. Vmíchejte do ní mascarpone a šlehačku.

Polovinu piškotů namočte do kávy a vyrovnejte do formy. Rozetřete na ně polovinu krému, na to další vrstvu piškotů namočených v kávě a navrch zbytek krému. Pomocí sítka hustě posypte kakaem.

Dejte alespoň na 6 hodin do lednice.

(Do tiramisu patří ještě amaretto... já ale dělala verzi bez alkoholu.

Místo šlehačky by do tiramisu patřil spíš sníh z bílků, já mám ale nějaký vnitřní blok použít tepelně nezpracovaná vejce, proto ta šlehačka na odlehčení. Bohužel pouze odlehčení obejmu krému, z kalorického hlediska to je bomba největší. 

Poznámka: Jestli vám připadá, že krém je nějaký přehnaně žlutý, tak vězte, že to není výsledek žádného dobarvování, nýbrž pouhopouhého použití nefalšovaných domácích vajec.)

RECEPT K VYTIŠTĚNÍ

(Blíží se léto a s ním má touha po marnivých tématech.)

Před pár dny jsem na iDnes narazila na článek, že prý první dáma Kamerunu nikdy nenosí stejné šaty dvakrát. Už šestnáct let. Den co den něco nového. Dokonce i v účesech je vynalézavá. Naprostá módní ikona. (Prý.)

Dneska jsem si zase přečetla, že Michelle Obamová nosí – světe div se! - jedny šaty až čtyřikrát. Respektive až čtyřikrát ji v nich vyfotili. Faux pas. Škandál. Ale holt je ta krize. Naštěstí recykluje jen spíše neformální kousky své garderóby. Aspoň že tak.

Já teda ženám v takovémto vysokém postavení vůbec nezávidím. Pořídí si do šatníku vybrané kousky oblečení, vezmou si je na sebe jednou, a než si je vůbec stačí oblíbit, očekává se, že vše pošupajdí někam na charitu (nebo kam vyřazené oblečení vlastně putuje).

Dovedete si to vůbec představit?

Já jsem v tomto směru asi exot. Nakupování oblečení z duše nenávidím, snažím se to odbýt co nejrychleji (hlavně tu fázi v kabince, protože se před tou cizí paní v zrcadle občas celkem stydím) a vytipovaným kouskům dávám cosi jako zkušební lhůtu, během které se prokáže, jestli je můj šatník a já sneseme. Když se osvědčí, jsou s úlevou nošeny a kombinovány doaleluja, v opačném případě se proklínám za blbý nákup, dotyčný kus vyperu a odkládám do tašky pro charitu. Když o tom tak přemýšlím, tak se v těchto případech vlastně chovám jako první dáma – jednou na sebe a ven z domu.

Když si ale k nějaké součásti mé garderoby vytvořím pouto, jsem ztracená. Čím častěji něco nosím, tím častěji si připomínám, že jednoho dne se onen skvělý kousek rozpadne, a co pak? Kde seženu nový? Stejný? Stejně skvělý?

Tuhle jsem měla pocit, že jsem na to vyzrála. Koupila jsem si džíny. Pár testů v různých prostředích – prošly. A mně hlavou problesklo, co budu dělat, až budu potřebovat nové. Mám to! Já si koupím rovnou ještě jedny, dokud je prodávají. Naběhla jsem do obchodu, popadla ty samé džíny (bez zkoušení – proč taky, když už mám jedny ve skříni)... a doma zjistila, že i když cedulka ukazuje stejnou velikost, jsou o chlup menší než ty koupené původně. A tak mám doma dvoje džíny stejného střihu: jedny na tlustší období a jedny na to hubenější.

Vida, o co všechno první dámy přicházejí.

P.S. Zvláštní, že se nikdo nepozastavuje nad tím, že například Barack Obama měl ten samý oblek a kravatu v show Davida Lettermana a později při druhé debatě Demokratů a že je zvyklý kupovat si od jednoho typu obleku rovnou pět kusů, které točí neustále dokola. :-)

Pokus o slovní hříčku. Název tématu je Rope čili provaz, šnůra, lano a skipping rope je anglicky švihadlo...

Říká se, že se má v nejlepším přestat.

Je to něco přes půl roku, co jsem se naštvala při pohledu na naprosto shitové fotky jídel na blogu iDnes a rozhodla se (si) dokázat, že i v domácím prostředí se dá jídlo nafotit kloudně. Stačí low-endová zrcadlovka, stůl u okna a polystyrenová odrazná deska (a Gimp na dotažení křivky jasu). Za tu dobu jsem se dopracovala k určitému postupu a u dnešních fotek jsem si mohla proprvé říct, že jsem s výsledkem spokojená. Cíle jsem dosáhla, a tak je třeba zkomplikovat si trochu život.

Vážení a milí, toto jsou poslední fotky pořízené Canonem 400D. Od příště začínám nanovo s novým fotoaparátem.

Král je mrtev, ať žije král!

V kastrolku ohřejte smetanu a rozpusťte v ní čokoládu nalámanou na kousky. Míchejte, dokud se čokoláda zcela nerozpustí.

Nechte vychladnout.

Směs vyšlehejte.

Banán nakrájejte na kolečka. Dvě kolečka si odložte stranou - na ozdobení.

Cukr nechte za stálého míchání zkaramelizovat, přidejte banány a míchejte, dokud banány nezměknou. Stáhněte z plotny.

Do sklenice dejte vrstvu čokoládové směsi, banán s karamelem a další vrstvu ganache. Ozdobte plátkem banánu.

RECEPT K VYTIŠTĚNÍ

Jsem velice flexibilní. Přizpůsobuji se podmínkám a prostředí. Když objevím v sámošce tamarind, balíček koupím a vymyslím, jak ho zakomponovat do původně naplánovaného flameri. 

Jsem zdatná googlistka. Během několika minut najdu další zajímavý recept s tamarindem, ke kterému mám valnou většinu ingrediencí.

Jsem zorganizovaná. Před odjezdem na víkend si zabalím notebook, fotoaparát a veškerý svůj nesesér. 

Jen občas, ale skutečně jen občas se mi přihodí, že na poslední chvíli vyndám fotoaparát z přepravní crumplerovské brašničky a přihodím ho jen tak navolno s ostatním věcem. A pak nad nachystanou scénou na focení zjistím, že baterka ve fotoaparátu má jen jednu čárku a ta náhradní... ano, je v crumplerovské brašničce sedmapadesát kilometrů daleko. A pak při každé hlášce Change battery pack říkám fotoaparátu: To víš, že jo!, vypínám ho, vyndávám baterku, vracím ji zpět a udělám dvě rychlé fotky. Párkrát to zopakuji, až je baterka dočista neoblomná. 

Takhle to dopadlo tentokrát.

Příprava tamarindu: Pokud nepoužijete tamarindovou pastu, musíte se nejprve dopracovat k dužině. Z lusku odstraňte obal; jde to snadno, ale připravte se na na lepkavý obsah - jenže právě o ten nám jde. Každý "bobeček" lusku obsahuje navíc semínko, které je třeba z dužiny vyloupnout. Pokud máte sklony k zahradničení, můžete si semínka zasadit a čekat, jestli se vám po pár týdnech objeví rostlinky tamarindu...

Toto jídlo jsem vystavila nejtěžšímu testu, jaký vůbec existuje: předložila jsem ho svému otci. Konzervativnímu otci, který je přesvědčen, že jídlo bez masa a knedlíku není jídlo. A můj otec tuto čočku snědl, ani slovem neprotestoval a ani se po obědě nešel dorazit něčím normálním (třeba chlebem se salámem). Zkrátka úspěch.

Flameri je v zásadě krupicová kaše zastudena. Dá se připravit například i z kukuřičné mouky, která dá dezertu hezkou žlutou barvu. Toto jídlo mám neodmyslitelně spjaté se svým vysokoškolským studiem a obědy ve vegetariánské jídelně Oáza poblíž brněnské filozofické fakulty. Pokud vím, podnik funguje dodnes. Když jsem tam byla naposledy, měli pořád tu samou denní nabídku jako před lety. Včetně flameri. A protože jsem už velká holka s vlastním příjmem, dala jsem si ho i v exkluzivní verzi se šlehačkou. :-)

Mléko se špetkou soli přiveďte k varu a za stálého míchání přisypávejte krupičku. Několik minut povařte.

Do kaše zamáchejte semínka/ořechy/ovoce, nalijte ji do formiček a nechte vychladit.

Podávejte například polité tamarindovým sirupem nebo se šlehačkou.

(Flameri se dá také nalít do dortové formy a po vychladnutí krájet na jednotlivé porce - fantazii se meze nekladou.)

RECEPT K VYTIŠTĚNÍ