Dozrály višně a já mám rýmu. Přes zdánlivou nesouvislost se v obojím případě jedná o špatné zprávy.

Rýma dosáhla přes noc toho stádia, že jsem se ráno nemohla ani protáhnout. Když jsem se předklonila, cítila jsem, jak se mi vráží do nosu a já nemůžu dýchat. Vzdala jsem to.

Že dozrály višně, jsem poznala včera podle plecháčku, který na mě čekal po příchodu z práce na stole. V něm višně na zhodnocení. Nerada jsem musela uznat, že jsou zralé. Dneska na mě tedy čekal plný plechový kýbl.

Takže jsem navečer s rýmou myla skleničky, máčela se v míse s višněma, abych je vypeckovala, a následně vařila marmeládu. Narvala jsem do ní tolik Gelfixu, že by se musela povíst, i kdyby nechtěla.

Ano, takto nabručené jsou hospodyňky, když mají rýmu. Aspoň já jo!