O cizích jazycích a nevyzpytatelnosti lidské paměti.
Na mou osobu a cizí jazyky by šlo aplikovat ono známé přísloví „Devatero řemesel, desátá bída". S výjimkou angličtiny a němčiny, vztah s nimiž jsem stvrdila vysokoškolským studiem a diplomem na ručním papíře, jsem s ostatními jazyky ve fázi jakéhosi flirtu, v některých případech pravda trvajícího už pěkných pár let. Neustále si opakuji, že když bude potřeba, k tomu kterému jazyku se mohu kdykoli vrátit. Ono to v té hlavě někde je, jen otevřít ten správný šuplík. Postupem času ale zjišťuji, že nejenže jsou příslušné šuplíky nějak... prázdnější, ale hlavně že to, co v nich zůstalo, má poněkud obskurní rozměry.
Prostě paměť je mrcha. Alespoň v mém případě to tak je. Ne abych si zapamatovala základní fráze, pomocí kterých bych v případě nouze mohla v cizině přežít: takové to „dobrý den“, „na shledanou“, „jak se máte?“, „mám hlad“, „mám žízeň“, „kolik to stojí?“, „promiňte“, atd. Ne. Já si zapamatuji výrazy, které bývají velice nepraktické, v praxi téměř nevyužitelné, ba dokonce mám pocit, že kdybych tato ojedinělá slova vybafla na rodilého mluvčího dotyčného jazyka, asi by si poklepal na hlavu. Přesto si má paměť tyto výrazy oblíbila, nehodlá se jich zbavit, a kdyby mě někdo vzbudil o půlnoci a zeptal se mě na ně, bezpečně odpovím.
Zde je tedy má soukromá hitparáda nejméně užitečných výrazů, které ne a ne dostat z hlavy.
EWE – anglicky bahnice. Pracně naučená v prvním ročníku anglistiky a nikdy nevyužitá. Jak já se těším na onen okamžik, až budu moci zaperlit a uplatnit svou znalost bahnice v nějakém překladu! Bohužel makroekonomové ani právníci zatím nic v bahnicích nevyjadřují.
MURMELTIER – německy svišť. Zde se naprosto projevila zákeřnost paměti. V době, kdy jsem měla pocit, že němčinu opravdu, ale opravdu zapomínám, a horko těžko jsem vysvětlovala cestu na Václavák jakýmsi německy hovořícím turistům, se mě má tehdejší vedoucí zeptala, jak se řekne německy svišť, a já odpověděla zcela bez zaváhání. Chápete to?
GEHAKT – nizozemsky mleté maso. Pozůstatek nekonečných hraných scének během studia nizozemštiny – téma vaření a nakupování. Nevím proč, ale k večeři jsme neustále „vařili“ cosi, kvůli čemu jsme na trhu museli koupit mleté maso a cibuli...
С Новым годом! - rusky Šťastný nový rok! Když jsem svého času nastoupila na letní brigádu do recepce lázeňského hotelu, kde byla vyžadovaná znalost cizích jazyků, myslela jsem, že omdlím, protože hotel byl plný Rusů a to jediné, na co jsem si z pradávných hodin ruštiny vzpomněla, byla právě tato nepoužitelná fráze.
CACHE-CACHE - francouzsky schovávaná. Vzhledem k tomu, že má schopnost mluvit aktivně francouzsky se již několik let pohybuje na úrovni vět "Pracuji dobře" a "Netančím", připadá mi jako zbytečný luxus, že má paměť umíněně trvá na znalosti právě tohoto výrazu.
LEABHAR – irsky kniha. V tomto případě se nejedná o to nejpodivnější zapamatované slovo, nýbrž o jediné slovo, které jsem si z irštiny zapamatovala. Po pár lekcích z knihy pro samouky vydané v šedesátých letech jsem pochopila, že tudy cesta nepovede. No řekněte, co je to za jazyk, když už někdy ve čtvrté lekci máte překládat věty jako „Kněz má chromého koně“?
KAHEKSA – zní vám to jako zaříkávadlo z Harryho Pottera? Omyl, takto Estonci říkají osmičce. Bůhví, proč jsem si z těch pár předem naučených základních frází zapamatovala právě toto slovo, a čert ví, kdy ho zapomenu.
A co vy? Také máte v hlavě nějaké cizojazyčné fosílie?
Na mou osobu a cizí jazyky by šlo aplikovat ono známé přísloví „Devatero řemesel, desátá bída". S výjimkou angličtiny a němčiny, vztah s nimiž jsem stvrdila vysokoškolským studiem a diplomem na ručním papíře, jsem s ostatními jazyky ve fázi jakéhosi flirtu, v některých případech pravda trvajícího už pěkných pár let. Neustále si opakuji, že když bude potřeba, k tomu kterému jazyku se mohu kdykoli vrátit. Ono to v té hlavě někde je, jen otevřít ten správný šuplík. Postupem času ale zjišťuji, že nejenže jsou příslušné šuplíky nějak... prázdnější, ale hlavně že to, co v nich zůstalo, má poněkud obskurní rozměry.
Prostě paměť je mrcha. Alespoň v mém případě to tak je. Ne abych si zapamatovala základní fráze, pomocí kterých bych v případě nouze mohla v cizině přežít: takové to „dobrý den“, „na shledanou“, „jak se máte?“, „mám hlad“, „mám žízeň“, „kolik to stojí?“, „promiňte“, atd. Ne. Já si zapamatuji výrazy, které bývají velice nepraktické, v praxi téměř nevyužitelné, ba dokonce mám pocit, že kdybych tato ojedinělá slova vybafla na rodilého mluvčího dotyčného jazyka, asi by si poklepal na hlavu. Přesto si má paměť tyto výrazy oblíbila, nehodlá se jich zbavit, a kdyby mě někdo vzbudil o půlnoci a zeptal se mě na ně, bezpečně odpovím.
Zde je tedy má soukromá hitparáda nejméně užitečných výrazů, které ne a ne dostat z hlavy.
EWE – anglicky bahnice. Pracně naučená v prvním ročníku anglistiky a nikdy nevyužitá. Jak já se těším na onen okamžik, až budu moci zaperlit a uplatnit svou znalost bahnice v nějakém překladu! Bohužel makroekonomové ani právníci zatím nic v bahnicích nevyjadřují.
MURMELTIER – německy svišť. Zde se naprosto projevila zákeřnost paměti. V době, kdy jsem měla pocit, že němčinu opravdu, ale opravdu zapomínám, a horko těžko jsem vysvětlovala cestu na Václavák jakýmsi německy hovořícím turistům, se mě má tehdejší vedoucí zeptala, jak se řekne německy svišť, a já odpověděla zcela bez zaváhání. Chápete to?
GEHAKT – nizozemsky mleté maso. Pozůstatek nekonečných hraných scének během studia nizozemštiny – téma vaření a nakupování. Nevím proč, ale k večeři jsme neustále „vařili“ cosi, kvůli čemu jsme na trhu museli koupit mleté maso a cibuli...
С Новым годом! - rusky Šťastný nový rok! Když jsem svého času nastoupila na letní brigádu do recepce lázeňského hotelu, kde byla vyžadovaná znalost cizích jazyků, myslela jsem, že omdlím, protože hotel byl plný Rusů a to jediné, na co jsem si z pradávných hodin ruštiny vzpomněla, byla právě tato nepoužitelná fráze.
CACHE-CACHE - francouzsky schovávaná. Vzhledem k tomu, že má schopnost mluvit aktivně francouzsky se již několik let pohybuje na úrovni vět "Pracuji dobře" a "Netančím", připadá mi jako zbytečný luxus, že má paměť umíněně trvá na znalosti právě tohoto výrazu.
LEABHAR – irsky kniha. V tomto případě se nejedná o to nejpodivnější zapamatované slovo, nýbrž o jediné slovo, které jsem si z irštiny zapamatovala. Po pár lekcích z knihy pro samouky vydané v šedesátých letech jsem pochopila, že tudy cesta nepovede. No řekněte, co je to za jazyk, když už někdy ve čtvrté lekci máte překládat věty jako „Kněz má chromého koně“?
KAHEKSA – zní vám to jako zaříkávadlo z Harryho Pottera? Omyl, takto Estonci říkají osmičce. Bůhví, proč jsem si z těch pár předem naučených základních frází zapamatovala právě toto slovo, a čert ví, kdy ho zapomenu.
A co vy? Také máte v hlavě nějaké cizojazyčné fosílie?
Původně publikováno na blogu iDnes.
0 komentářů