O mapách Schmap jsem netušila do chvíle, kdy jsem od nich dostala v polovině ledna na Flickru zprávu, že se jedna z mých fotek dostala do užšího výběru pro šesté vydání průvodce po Praze. Dala jsem jim souhlas, že fotku mohou použít. A minulou sobotu jsem dostala další zprávu, že fotku opravdu vybrali.
Hm, tak jsem teď slavná. Jen škoda, že se průvodci Schmap moc neobtěžují ověřovat si reálie, jinak by se má fotka Hiltonu u Masarykova nádraží neobjevila u Hiltonu, který stojí u Vltavy. :-)
Ale radost mám, to zase jo!
Je to pár dnů, co televize Nova oslavila patnáct let.
V dubnu to bude patnáct let, co se zastřelil Kurt Cobain.
A o pár týdnů později to bude patnáct let, co jsem odmaturovala.
Včera jsem se probírala starými fotkami ze stužkováku a říkala si, jak asi všichni vypadají dneska, po patnácti letech. Sraz asi nebude, tak to hned tak nezjistím. My jsme žádný velký kolektiv nebyli, dokonce i naše třída na spoluzaci.cz je prakticky mrtvá. Ale stejně je zvláštní, že před těmi patnácti lety jsme všechny holky vypadaly podobně. Teda ne tím, co jsme nosily, to ani náhodou, ale postavou. Prostě štíhlý osmnáctiletý holky. Dneska mi to přijde dost jiný, je to od extrému k extrému, anorektičky nebo oplácaný, skoro nic mezi tím. U nás byla výrazně tlustší jen jedna spolužačka, H. Na fotkách ze stužkováku to je ještě markantnější, tři brady a obtloustlý tělo ve vytahaný mikině, ale v tomhle případě ji omlouvá to, že měla tři měsíce po porodu. To zase nebejvá dneska, aby se holky z gymplu vdávaly sotva pár dnů po sedmnáctých narozeninách a o prázdninách místo k moři jely do porodnice.
Dceři spolužačky H. bude v srpnu šestnáct. Jestli se nechá inspirovat maminkou, může být H. příští rok babička. Já příští rok tak maximálně začnu uvažovat o tom, jestli není na čase mít dítě.
Příští rok budu mít dvacet let od základky.
A deset let od vysoký.
Ksakru, nechtěl by se ten čas trošililinku zastavit?!
Pohled dolů z věže ostravské Nové radnice (ano, té disneylandovské...).
Fotka vznikla 1. září 2008, tedy po našem prvním víkendu v novém bytě. Občas není od věci podívat se na svět z jiné perspektivy, tak jsme se s Kocourkem vyšplhali (no dobře, vyvezli se výtahem) na věž radnice a hledali, kde stojí náš dům.
Mou pozornost zaujala dvojice, která v onen horký den blbla dole u fontány. Udělala jsem pár fotek a říkala si, že je škoda, že nemám delší objektiv, protože ten kontrast rozpálené dlažby, stínů a cákající vody vypadal moc hezky. To, co vidíte tady, je výřez...
Pokud si myslíte, že takto vypadá ostravská radnice pouze v čase adventním, šeredně se mýlíte! Takto vypadá v noci celoročně.
Teda nevím, kterou chytrou hlavu napadlo zdůraznit světly linie radniční věže, asi to byl někdo, kdo se cítí náramně dobře v Disneylandu, protože právě ten mi tato výzdoba připomíná nejvíce. Zase na druhou stranu, když jsem se rozhodovala, kterou radnici si zvolím za objekt pro toto téma, zvítězila právě ostravská bizarnost.
Uznávám, že fotka by mohla být mnohem lepší, kdybych měla stativ. Ten zatím nemám a nevím, jestli kdy mít budu, protože moc dobře tuším, že bych byla líná se s ním tahat. Bohužel kolem radnice nebylo ani kde si Viktorku položit, tak jsem musela fotit z ruky. Udělala jsem pár fotek a doufala, že na monitoru alespoň jedna svou ostrostí obstojí.
Jak jsem tak měla Viktorku v ruce, napadlo mě, co to udělá, když radnici trochu rozpohybuju. Nejdřív jsem dělala půlobloučky, postupně prodlužovala čas a dělala rozmáchlejší pohyby, z obloučků se stávaly vlny a vlnky a tohle z toho vzniklo. Z jedné fotky jsem udělala výřez, aby se zdůraznily abstraktní linie a odstíny oranžové a žluté - doteď je to má "nejzajímavější" fotka na Flickru.
