Tenhle čtvrtek proběhla na internetu akce Fashion Revolution Day, kdy měl člověk obrátit své oblečení naruby a ukázat, kdo ho vyrobil. Účelem bylo poukázat na to, že za každým vyrobeným kusem oděvu není jen nějaká společnost nebo značka, ale především něčí ruce. Bohužel tyto ruce jsou pro nás naprosto anonymní a jen málokdo se zamyslí, komu patří a jak vlastně oblečení vzniká.
Vlastně ani nevím, jak moc byl tento počin úspěšný a kolik fotek na Twitteru neslo tag InsideOut - já se jako tradičně nezúčastnila, protože nejsem tak úplně stádní typ a navíc jsem na to zapomněla.
Ovšem kdybych se zúčastnila, mohla bych ukázat, že stále víc a víc oblečení, které každý den nosím, nese značku dulique.
Jako třeba můj nejnovější kousek, Ninot Jacket.
Střih na tento kabátek jsem našla na stránkách Pauline Alice, kam jsem se dostala bůhvíproč a bůhvíodkud. Každopádně jsem za tento objev ráda, protože v mém šatníku nějaký lehký jarně-podzimní kabátek chyběl a Ninot Jacket je se svým zadním skladem zkrátka neodolatelný! Střih jsem hned objednala a doufala, že se dokopu co nejrychleji k šití, abych ho stihla ještě toto jaro nosit.
Co se týče střihu, jsem trochu v rozpacích, jestli ho doporučit. Mám ráda nezávislé návrháře a ráda je koupí jejich střihů podporuji, ale je pár věcí, které mě na jejich činnosti neskutečně štvou. Největší zlozvyk, za který bych škrtila, je zahrnutí švových přídavků do střihu. Možná za to může to, že jsem vyrostla na střizích Burda, které jsou bez přídavků a je pro mě přirozenější přídavky dokreslit až na látku podle toho, jak potřebuji. Když mám přídavky už ve střihu, nikdy nevím, kolik se vlastně na přídavky přidalo nebo kolik centimetrů se počítá na záložky (ne vždy to je ve střihu vyznačeno nebo vysvětleno v návodu). Krom toho to komplikuje práci při stříhání výztuh, které někdy nejdou až do švu, takže když je udělám podle střihu s přídavky, musím pak do zblbnutí přídavky odstřihávat.
Na druhou stranu obsahuje Ninot Jacket několik hezkých prvků: výpustkové knoflíkové dírky, výpustkové kapsy a výše zmiňovaný zadní sklad. Navíc je možné kabátek ozdobit kulatým límcem a kdo je líný, vynechá naopak podšívku.
 |
| Kdo najde v podšívce kapsy medvěda? |
Rozhodla jsem se víceméně ignorovat přiložený návod na šití a opět se řídila knihou Claire Schaeffer Couture Sewing Techniques a další biblí na šití sak a kabátů Tailoring: the Classic Guide to Sewing the Perfect Jacket (dostupné i verzi pro Kindle). Celý kabátek je podložený organzou, přední díly a vrchní část zad jsou vyztužené tenčím krejčovským plátnem. Trochu si vyčítám, že jsem měla strach z příliš nepoddajného zadního skladu a ty dva záhyby, které se setkávají uprostřed, také nevyztužila - dost se to v těch místech mačká. Poprvé jsem se snažila vsadit rukávy "tak, jak se to má" - rezervy tam ještě jsou, ale snaha se snad cení, ne? Rukávy jsou bez vycpávek, protože je bytostně nesnáším (což má zřejmě co dělat s mými širokým rameny a také s dospíváním v osmdesátých letech...). A upozornění: střih je celkem dost úzký v ramenou, pokud hodláte pod kabátkem nosit něco víc než tenké tričko, nespíš budete muset udělat v těchto místech úpravy.
Co se týká použitého materiálu, vrchní látka je tmavomodrý kepr z www.latka.cz, ze stejného obchodu jsou i knoflíky (původně koupené ve větším množství na zimní kabát),organza je ze Sartoru, plátno na vyztužení ze zásob, podšívka kapes ze zbytků v zásobách (takový dotek infantility na neviditelném místě...) a zelená hedvábná podšívka opět (ze slev) za Sartoru. Podšívka je komplet všitá ručně - a musím se přiznat, že třeba takové všívání rukávů mě fakt bavilo! Zvláště poté, co jsem se u Claire Schaeffer dočetla, že do jisté míry neuhlazený vzhled kolem rukávové hlavice je typickým znakem ruční práce. ;-)
Na závěr trochu statistiky: střih jsem vytiskla a složila 25. února a kabátek byl dokončen 20. dubna. Tohle opravdu není žádná fast fashion!
Aktuality najdete vždy na Twitteru.
Aktuality najdete vždy na Twitteru.
