• Home
  • O mně
    • Rozhovor Generace 21
    • Rozhovor Fler Mag
    • Ona Dnes
    • Rozhovor na blogu Lenky Veverkové
  • Recepty
    • Sladká jídla
    • Slaná jídla
  • Kurzy

inspiromat banalit


Tenhle čtvrtek proběhla na internetu akce Fashion Revolution Day, kdy měl člověk obrátit své oblečení naruby a ukázat, kdo ho vyrobil. Účelem bylo poukázat na to, že za každým vyrobeným kusem oděvu není jen nějaká společnost nebo značka, ale především něčí ruce. Bohužel tyto ruce jsou pro nás naprosto anonymní a jen málokdo se zamyslí, komu patří a jak vlastně oblečení vzniká. 

Vlastně ani nevím, jak moc byl tento počin úspěšný a kolik fotek na Twitteru neslo tag InsideOut - já se jako tradičně nezúčastnila, protože nejsem tak úplně stádní typ a navíc jsem na to zapomněla.

Ovšem kdybych se zúčastnila, mohla bych ukázat, že stále víc a víc oblečení, které každý den nosím, nese značku dulique.

Jako třeba můj nejnovější kousek, Ninot Jacket.

Střih na tento kabátek jsem našla na stránkách Pauline Alice, kam jsem se dostala bůhvíproč a bůhvíodkud. Každopádně jsem za tento objev ráda, protože v mém šatníku nějaký lehký jarně-podzimní kabátek chyběl a Ninot Jacket je se svým zadním skladem zkrátka neodolatelný! Střih jsem hned objednala a doufala, že se dokopu co nejrychleji k šití, abych ho stihla ještě toto jaro nosit.

Co se týče střihu, jsem trochu v rozpacích, jestli ho doporučit. Mám ráda nezávislé návrháře a ráda je koupí jejich střihů podporuji, ale je pár věcí, které mě na jejich činnosti neskutečně štvou. Největší zlozvyk, za který bych škrtila, je zahrnutí švových přídavků do střihu. Možná za to může to, že jsem vyrostla na střizích Burda, které jsou bez přídavků a je pro mě přirozenější přídavky dokreslit až na látku podle toho, jak potřebuji. Když mám přídavky už ve střihu, nikdy nevím, kolik se vlastně na přídavky přidalo nebo kolik centimetrů se počítá na záložky (ne vždy to je ve střihu vyznačeno nebo vysvětleno v návodu). Krom toho to komplikuje práci při stříhání výztuh, které někdy nejdou až do švu, takže když je udělám podle střihu s přídavky, musím pak do zblbnutí přídavky odstřihávat.

Na druhou stranu obsahuje Ninot Jacket několik hezkých prvků: výpustkové knoflíkové dírky, výpustkové kapsy a výše zmiňovaný zadní sklad. Navíc je možné kabátek ozdobit kulatým límcem a kdo je líný, vynechá naopak podšívku.

Kdo najde v podšívce kapsy medvěda?
Rozhodla jsem se víceméně ignorovat přiložený návod na šití a opět se řídila knihou Claire Schaeffer Couture Sewing Techniques a další biblí na šití sak a kabátů Tailoring: the Classic Guide to Sewing the Perfect Jacket (dostupné i verzi pro Kindle). Celý kabátek je podložený organzou, přední díly a vrchní část zad jsou vyztužené tenčím krejčovským plátnem. Trochu si vyčítám, že jsem měla strach z příliš nepoddajného zadního skladu a ty dva záhyby, které se setkávají uprostřed, také nevyztužila - dost se to v těch místech mačká. Poprvé jsem se snažila vsadit rukávy "tak, jak se to má" - rezervy tam ještě jsou, ale snaha se snad cení, ne? Rukávy jsou bez vycpávek, protože je bytostně nesnáším (což má zřejmě co dělat s mými širokým rameny a také s dospíváním v osmdesátých letech...). A upozornění: střih je celkem dost úzký v ramenou, pokud hodláte pod kabátkem nosit něco víc než tenké tričko, nespíš budete muset udělat v těchto místech úpravy.
Co se týká použitého materiálu, vrchní látka je tmavomodrý kepr z www.latka.cz, ze stejného obchodu jsou i knoflíky (původně koupené ve větším množství na zimní kabát),organza je ze Sartoru, plátno na vyztužení ze zásob, podšívka kapes ze zbytků v zásobách (takový dotek infantility na neviditelném místě...) a zelená hedvábná podšívka opět (ze slev) za Sartoru. Podšívka je komplet všitá ručně - a musím se přiznat, že třeba takové všívání rukávů mě fakt bavilo! Zvláště poté, co jsem se u Claire Schaeffer dočetla, že do jisté míry neuhlazený vzhled kolem rukávové hlavice je typickým znakem ruční práce. ;-)
Na závěr trochu statistiky: střih jsem vytiskla a složila 25. února a kabátek byl dokončen 20. dubna. Tohle opravdu není žádná fast fashion!

Aktuality najdete vždy na Twitteru.

On: Uděláš nějakou polívku?
Ona: V mrazáku je květák, tak uvařím květákovou.
On: Květákovou neeee! Je hnusná!
Ona: (mlčí)


Ona: Tak co polívka?
On: Dobrá!
Ona: Ty houby v ní jsou fajn, že jo?
On: Jo, je to moc dobrý.
Ona: To je recept Gordona Ramseyho...
On: Toho znám.
Ona: ... na květákovou polívku.
On: (mlčí a jí)


1 květák nakrájený na růžičky
1 větší brambora nakrájená na větší kusy
1 nakrájená cibule
25 g másla
4 lžíce olivového oleje
600 ml plnotučného mléka
142 ml smetany
250 g lesních hub
1-2 lžíce pažitky
1,2 l vývaru

Květák, bramboru a cibuli pozvolna osmahněte na polovině oleje, přiklopte pokličkou a nechte 10 minut dusit za občasného promíchání.
Zalijte vývarem a přiveďte k varu. Poté vlijte mléko a opět přiveďte pozvolna k varu. Dochuťte a vařte dalších 10-15 minut (do změknutí zeleniny). Vlijte polovinu smetany.
Polévku rozmixujte a vmíchejte druhou polovinu smetany.
Houby orestujte na zbytku oleje a osolte a opepřete podle chuti.
Nalijte polévku do talíře, střed posypte houbami a sekanou pažitkou.

-------------------------------------------------------------
Sledujete mě už na Twitteru?

Řekni, kde ty fotky jsou? Kde mohou být?

Tenhle recept jsem fotila už někdy před rokem. Fotky jsem měla i protříděné, vybrané favority na blog, jenže jsem se nějak nemohla dokopat k tomu, udělat z toho článek. Časem jsem je pochopitelně pustila z hlavy.

Vzpomněla jsem si až teď, když jsem se znovu chystala dělat králíka na černém pivu. Vyhrabat ty fotky nebude samozřejmě žádný problém, vše jsem si přeci zkopírovala na externí disk. Jak se ukázalo, přesunuto bylo skutečně vše - jen bez této složky. Starý notebook se mi už vzkřísit nepodařilo, a tak mohu fotky králíka na pivu prohlásit za definitivně ztracené.
Fotky vem čert, ale rozhodně bych nechtěla ztratit tenhle recept!

Po dětství a dospívání stráveném s četnými nedělními obědy v podobě pečeného králíka s bůčkem, knedlíky a zelím či špenátem jsem pojala k tomuto zvířeti naprostý odpor (a ano, i u nás to při obědě vypadalo jako v oné známé scéně z filmu Slunce, seno, jahody). Dneska si tuto averzi vysvětluji především přítomností česneku v této úpravě králíka. Trvalo ještě mnoho let, než jsem zjistila, že mé tělo česnek nesnáší a nebohý králík za nic nemůže. A dalších několik let trvalo, než jsem otevřela Krkonošskou kuchařku a našla v ní recept na králíka v černém pivu. Svatý grál!

Pokud tedy máte častý přísun králíků, vyzkoušeli jste všechny možné úpravy a už nevíte, jakou novotu v kuchyni zavést, doporučuji tento recept. Nebo si zkuste rovnou sehnat někde v antikvariátu tuto kuchařku, má totiž jednu celou kapitolu s králičími recepty. (Mimochodem, Krkonošská kuchařka je také celkem půvabné čtení, úvod k jednotlivým kapitolám je psaný v krkonošském nářečí a sem tam se i v receptech mihne nějaké to regionální výrazivo. Víte například, pro kterou z níže uvedených ingrediencí se v původním receptu používá slovo "vopich"?)
1 menší králík
150 g špeku
2 cibule na kolečka
půl litru černého piva
lžíce hořčice
lžíce octa
2 kostky cukru
lžíce hladké mouky
kousek másla
bobkový list
tymián
libeček
pepř 
sůl

Osmažte špek nakrájený na plátky a cibuli, přidejte porce králíka a opečte je po všech stranách.
Vyjměte maso, do šťávy přidejte koření, nasekaný libeček, hořčici, ocet, cukr, osolte, zaprašte moukou a osmahněte dohněda.
Zalijte pivem, vložte maso a vařte doměkka.
Podávejte s bramborovým knedlíkem.

Jak bystré oko postřehne, práci si ulehčuji a králíka s výše uvedenými ingrediencemi zkrátka peču (dusím?) v troubě.

------------------------------------------------------------
Sledujete mě už na Twitteru?
Díky zkrácené pracovní době si mohu užívat malých každodenních radostí. Kupříkladu takové to "nakoupím cestou z práce". Hned u nádraží v Poděbradech je Coop - na podobné nákupy jako stvořený.
Za ty tři měsíce, do jezdím domů dříve, jsem tam zašla jen jednou. Připadala jsem si jako v Jiříkově vidění, retro, cesta časem, říkejte si tomu, jak chcete. Pořádný jogurt nebo tvaroh tam neseženete, ale můžete si vybrat asi z dvaceti druhů rybiček v oleji a fazolí s klobásou. Chaoticky jsem házela do košíku, co by se teoreticky dalo jíst, případně co by se mohlo někdy hodit.
Například takové kandované třešně. Když jsem před časem potřebovala kandované ovoce, lítala jsem od čerta k ďáblu a nic. A vida! V Coopu mají nejen kandovanou kůru citrusových plodů, ale i třešně. Příště půjdu už najisto.
Třešně jsem použila jako ozdobu dortu pro Šmudlu. Ne že by z něj chudák něco měl, celý jsme mu ho snědli, ale zní to dobře, co? Dort pro psa k narozeninám. (Ti lidi už nevědí, co roupama.)

Základ pro dort jsem našla u Davidal Lebovitze. Jeho citrónová buchta zněla jako skvělé řešení nejrůznějších stravovacích omezení u nás doma, která mi při výběru receptu dost svazovala ruce. Potřebovala jsem totiž něco nepříliš tučného, bez čokolády a kakaa a většiny druhů ovoce. Zkuste podle těchto požadavků něco upéct.
Jak se mi už tolikrát potvrdilo: vezměte i ten nejbanálnější recept na buchtu, těsto nalijte do dortové formy (raději menšího průměru, ať jde pěkně do výšky) - a kolik parády s tím naděláte! Zvlášť, když máte po ruce krabičku kandovaných třešní z Coopu. ;-)

210 g polohrubé mouky
půl prášku do pečiva
půl lžičky soli

300 g cukru
250 g bílého jogurtu
125 ml oleje
2 vejce
2 lžíce citronové šťávy
kůra ze dvou citronů

poleva:
210 g cukru moučky
3 lžíce citronové šťávy

Předehřejte troubu na 180° C.

Vyšlehejte cukr, jogurt, vejce, olej, citronovou šťávu a kůru do hladka. Vmíchejte mouku s práškem do pečiva a solí.

Nalijte do formy a pečte 40 minut. (U vyššího dortu prodlužte pečení tak na hodinu - je třeba vyzkoušet špejlí, jestli je už korpus propečený.) Po upečení vyjměte z trouby a 15 minut nechte chladnout. Poté vyndejte z formy a nechte zcela vychladnout.

Z cukru a šťávy vymíchejte hladkou polevu. Nalijte do středu dortu a stěrkou rozetřete do stran, až poleva začne stékat po stranách.

Dort o průměru 22 cm jsem dělala z 1,5 dávky. Protože nemám ráda přeslazené dezerty, nechala jsem cukru 300 g.

-----------------------------------------------------------------------
Sledujete mě už na Twitteru?
... a tak jsem upekla dort a Šmudla si směl (pouze pro účely fotografování) sednout na stůl, abychom mu pogratulovali.
Jako dárek dostal nový pelíšek a na procházce si vybral nový klacík.
Idyla v pelíšku ale netrvala dlouho. Následující fotka ukazuje, jak vypadá hraní si s klacíkem v reálu. Ano, náš pes se už postará, abychom doma pravidelně uklízeli!
Všechno nejlepší, Šmudlaku!

Recept na "dort" už zítra.
  • Starší příspěvky →
  • ← Novější příspěvky

O mně

Anna Bednaříková
Pletu, šiju, vařím, peču, fotím.

Facebook

Archiv

  • ►  2018 (1)
    • ►  srpna (1)
  • ►  2015 (14)
    • ►  září (2)
    • ►  července (2)
    • ►  května (2)
    • ►  dubna (3)
    • ►  března (1)
    • ►  února (2)
    • ►  ledna (2)
  • ▼  2014 (41)
    • ►  prosince (1)
    • ►  listopadu (1)
    • ►  října (11)
    • ►  září (4)
    • ►  srpna (3)
    • ►  července (3)
    • ►  června (3)
    • ►  května (3)
    • ▼  dubna (5)
      • Já sobě: Ninot Jacket
      • Saltytoothday: květáková polévka
      • Saltytoothday: králík na černém pivu
      • Sweettoothday: citronový koláč
      • Šmudla má narozeniny
    • ►  března (2)
    • ►  února (2)
    • ►  ledna (3)
  • ►  2013 (34)
    • ►  prosince (2)
    • ►  listopadu (3)
    • ►  října (3)
    • ►  září (6)
    • ►  srpna (1)
    • ►  července (1)
    • ►  června (4)
    • ►  května (2)
    • ►  dubna (4)
    • ►  března (3)
    • ►  února (3)
    • ►  ledna (2)
  • ►  2012 (43)
    • ►  prosince (5)
    • ►  listopadu (4)
    • ►  října (4)
    • ►  září (2)
    • ►  srpna (10)
    • ►  července (2)
    • ►  června (3)
    • ►  května (2)
    • ►  dubna (2)
    • ►  března (6)
    • ►  února (1)
    • ►  ledna (2)
  • ►  2011 (132)
    • ►  prosince (1)
    • ►  listopadu (5)
    • ►  října (7)
    • ►  září (6)
    • ►  srpna (16)
    • ►  července (17)
    • ►  června (10)
    • ►  května (30)
    • ►  dubna (13)
    • ►  března (9)
    • ►  února (7)
    • ►  ledna (11)
  • ►  2010 (157)
    • ►  prosince (18)
    • ►  listopadu (12)
    • ►  října (10)
    • ►  září (6)
    • ►  srpna (9)
    • ►  července (20)
    • ►  června (11)
    • ►  května (15)
    • ►  dubna (14)
    • ►  března (15)
    • ►  února (13)
    • ►  ledna (14)
  • ►  2009 (179)
    • ►  prosince (12)
    • ►  listopadu (15)
    • ►  října (11)
    • ►  září (11)
    • ►  srpna (14)
    • ►  července (23)
    • ►  června (21)
    • ►  května (20)
    • ►  dubna (14)
    • ►  března (12)
    • ►  února (11)
    • ►  ledna (15)
  • ►  2008 (109)
    • ►  prosince (18)
    • ►  listopadu (11)
    • ►  října (10)
    • ►  září (7)
    • ►  srpna (6)
    • ►  července (14)
    • ►  června (8)
    • ►  května (8)
    • ►  dubna (5)
    • ►  března (8)
    • ►  února (6)
    • ►  ledna (8)
  • ►  2007 (20)
    • ►  prosince (8)
    • ►  listopadu (5)
    • ►  října (7)

Rádi jste si přečetli

  • Sweettoothday - pišingr
    Sweettoothday speciálně pro Yrenaisnu. Vždycky jsem si myslela, že pišingr je cosi jako piškot.  Z omylu mě vyvedla kamarádka, která Pischi...
  • Cena montáže kuchyně IKEA (Černý Most)
    Nechci z Inspiromatu dělat nějakou poradnu pro spotřebitele, ale jelikož posledních pár týdnů jsem měla co do činění s návrhem, dopravou a m...
  • Sweettoothday - melasový koláč
    Na Vánoce jsem pekla pepparkakor, zůstala mi po něm v lednici takřka plná láhev zlatého sirupu. Na štědrovečerního kapra mi zůstala památ...
  • Platýs
    V souvislosti s avizovanou stavbou domu podle návrhu Jana Kaplického se objevil zajímavý jazykový úkaz. Připomíná vila svým tvarem platýze ,...
  • Sweettoothday - pasteis de nata
    Pasteis de nata (jednotné číslo je pastel de nata) jsou košíčky z listového těsta plněné žloutkovým krémem ne nepodobným pudinku. Pocházejí ...
  • Seznam receptů - sladká jídla
    Bábovka Banánové brownies Banketletter Berliner Luft (dort) Berliner Luft (pěna) Bezinkové želé Biskupský chlebíček Bolas de Berlim...
  • Seznam receptů - slaná jídla
    Bramboračka  Bramborový salát s křenem Cizrna na paprice Cuketový salát s lískovými ořechy  Červená čočka s tamarindem Dýňová polévka ...
  • This is the end
    Autoři textů často používají takovou fintu na čtenáře: použijí nějaký přitažlivý nadpis, který ale - jak se později ukáže - je vlastně zcela...
  • 47 - Schody
    Fotka schodů ve Vítkovicích byla původně pořízená z tramvaje cestou do IKEA. Nebyla nijak pozoruhodná, ale nesmazala jsem ji, co kdyby se ...
  • Vlakem do Londýna
    Během Open House Praha se mi má souputnice Magda zmínila, že se v létě chystá do Londýna na výstavu Alexandra McQueena. Netušila, jakého bro...
  • Domovská stránka
Created by ThemeXpose. All Rights Reserved.