inspiromat banalit

Na metodologii angličtiny se mi jednou dostalo do rukou dvacetibodové pojednání Můžete být učitelem, pokud..., v němž byla velice vtipně vylíčena úskalí povolání učitele. Jasně si vzpomínám na jeden bod, který varoval, že jako učitel je lepší být bezdětný, protože stejně nenajdete pro své dítě jméno, které by vám neevokovalo nějakého nepodařeného žáka.

Po své krátké pedagogické kariéře bych mohla přidat bod jednadvacátý: Můžete být učitelem cizího jazyka, pokud Vám nebude vadit, že si zhnusíte vánoční písně.

A přitom to začalo tak nevinně.

Chtěla jsem zpestřit poslední hodinu před Vánocemi. Když jsem chodila na gymnázium, vždycky jsme zpívali na poslední hodině cizího jazyka v daném roce nějakou vánoční píseň. Představa, že bych měla nyní v roli učitele ostatním předzpěvovat, mě ale poněkud děsila. Vyřeším to kazetou. Zároveň jsem chtěla být velice nekonvenční a místo obligátních Jingle Bells či White Christmas jsem zvolila modernější Happy Christmas od Johna Lennona a Yoko Ono. (Ne že by pro mé studenty nepatřili někam do pravěku spolu se Sinatrou a Crosbym.) Zároveň poučena výše uvedenou metodologií jsem věděla, že tupý poslech je k ničemu, je třeba vymyslet něco aktivnějšího. Zkopírovala jsem tedy text písně a vymazala některá slova – při prvním poslechu budou studenti doplňovat chybějící text, společně to zkontrolujeme, při druhém poslechu vše ověříme a potřetí si studenti píseň sami zazpívají.

Bezva plán, dalo by se říct. Jenže je tady velké JENŽE. Učila jsem osm skupin. Poslední hodina byla rozprostřena do dvou dnů. Za ty dva dny jsem Happy Christmas slyšela nejméně čtyřiadvacetkrát. V plné verzi. Někde mě ukecali a zazpívali si ji dokonce dvakrát.

Při poslechu a zpěvu v první skupině jsem byla takřka dojatá nad tou krásou. Nejen dětský sbor v nahrávce, ale skupina mých patnácti studentů zpívá s Lennonem o Vánocích! Ve čtvrté skupině jsem si řekla, že bych je možná neměla nechat zpívat vůbec a raději pohovořit déle o vánočních zvycích. Večer jsem usínala a hlavou se mi honilo So this is Christmas and what have you done. Druhý den to začalo nanovo. V šesté skupině jsme začala být alergická na vytí Yoko Ono a pochopila, proč se Beatles rozpadli. Poslední skupinu jsem přetrpěla z posledních sil a zařekla se, že žádné vánoční písně už nikdy pouštět nebudu. Čert vem Lennona! Čert vem Yoko Ono! Čert vem dětský sbor!

Kdo mému znechucení nevěří, může si to zkusit na vlastní kůži a dát si následující klip za dva dny čtyřiadvacetkrát. A pěkně od začátku až do konce.