inspiromat banalit

Moje babička byla švadlena. V roce 1928 (to jí bylo dvacet) si  s pomocí své mámy, mé prababičky,  koupila šicí stroj Singer, model 51K26 z roku 1910 za 1650 korun československých. Nebyla to žádná láce - v roce 1928 byl průměrný plat inženýra 1750 korun, lékárníka 1350, učitele 1100 a rolníka 550. Babička si svoji Singrovku koupila na splátky, o čemž svědčí splátková knížka, kterou jsem před pár lety objevila mezi starými fotkami. Proto vím, že babička svůj šicí stroj splatila v lednu 1930 a –

světe div se –

ten stroj máme pořád doma. A pořád šije.
Už odmala mě to k naší Singrovce táhlo. Měla jsem ale přísný zákaz se jí jen dotknout. Ten samý zákaz platil pro látky. Všechny ty vlny a hedvábí ještě po babičce.

Zákaz hrát si se šicím strojem padnul asi v mých třinácti letech, kdy máma u mě v pokoji objevila pod postelí schovanou riflovou sukni s kanýrem, kterou jsem si vlastnoručně ušila. Doslova vlastnoručně. Nejdřív mi tedy máma vynadala, jak jsem si mohla bez dovolení vzít látku, pak se jí mě ale zželelo a posadila mě k Singrovce. Naučila mě, jak se navléká nit, upravuje délka stehu a šlape na pedál (díkybohu za úpravu na elektřinu!). Ukázala mi, kde se stroj promazává, a vysvětlila, že nůžkami na látky se v žádném případě nestříhá papír.
 A já začala šít. V té době jsme měli hodiny šití i ve škole. Měli (nebo spíš měly) jsme se naučit šít sukni. Dva sešité obdélníky, nahoře tunel na gumu. Primitivní. Do školy jsem přinesla svou sukni ušitou podle Burdy. Džínový typ, vzadu do sedla, rozparek, kapsy, džínový zip, zapínání na druk, všechny švy dvojitě proštepované. Soudružka učitelka mě s tím vyhodila, že mám přinést svou sukni do gumy, a ne něco, co mi ušila maminka. To mě smrtelně urazilo, protože moje matka by ušila právě tu sukni z obdélníků a nepárala by se s nějakým štepováním. Ona šila jen proto, že musela – na nekonfekční postavu se nikdy nedalo sehnat nic kloudného.

Mě šití bavilo. Mohla jsem si ušít, co jsem chtěla, z jakékoli látky, jakékoli barvy. Časem jsem začala experimentovat se střihy a dokonce si udělala základní střihy na svou postavu. Objevila jsem kouzlo šikmého střihu a rafinovanost řasení. Šila jsem si všechno: sukně, kalhoty, košile, blůzy, saka, kabáty, šaty. Ušila jsem si velkou večerní róbu z černého sametu na maturitní ples. Ve vlastnoručně ušitých šatech jsem dělala státnice na němčině, na státnicích z angličtiny jsem měla zase svoje kalhoty. Zrovna minulý týden jsem ze skříně vyřadila dvoje hedvábné šaty, které jsem si šila ještě na vysoké. Měla jsem je jedenáct let. (Mimochodem - ty šaty ze státnic na germanistice jsem si šila ve třeťáku na gymplu a pořád je mám v šatníku. )
Postupně jsem ale šít přestala. Na trhu se objevily řetězce, kde šlo koupit oblečení poměrně kvalitní a za málo peněz. Jen jsem zjistila, že si na sebe oblečení neumím koupit. Když je fajn střih, je špatná barva, když sedí barva, je vypracování hrůza. Nebo je hnusnej materiál.

Teď jsem si řekla, že je na čase se k šití vrátit. Potřebuju odpočívat, vyčistit si hlavu od práce, od toho všeho překládání a čtení. Napadlo mě, jestli není ta správná doba pořídit si moderní šicí stroj. Singrovka je skvělá, hotový tank, není materiál, který by neprošila, ale přece jen má jenom jeden steh. Už mě nebaví trávit hodiny začišťováním švů a vyšíváním dírek. A taky je na Singrovce už vytahaný klínový řemen, potřebuje vyměnit. To je znamení.

Poslední dva týdny jsem strávila na internetu vybíráním nového stroje. Bez úspěchu. Je to jako s kompaktními fotoaparáty: na trhu se objevují novinky, které mají pořád víc a víc megapixelů, předefinovaných programů a hejblat a kejklat, ale ten čip stojí pořád... za nic. Šicí stroje jsou nemlich to samé. Mají zákazníka ohromit množstvím stehových kombinací, vyšívacích programů a množstvím abeced, ale aby byl na trhu cenově dostupný silný stroj, který bude důkladně vyrobený z kvalitního materiálu, to ne. Možná je chyba ve mně, že mám někde v podvědomí zasunuto, že stroj si člověk kupuje na celý život. Ale výrobci na nějaký „celý život“ už dávno nehrají. Dokonce i Singer se dneska vyrábí v Číně a patří mezi vůbec nejhorší stroje.

Musím ten svůj výběr úplně přehodnotit. Vybrat stroj, který bude třeba i po dvou letech šít pořád stejně kvalitně jako na začátku.

A taky se musím podívat po tom klínovém řemeni do Singrovky.