inspiromat banalit

Pocházím z kraje, kde cosi jako cyklistická sezóna neexistuje. Na kole se jezdí imrvére. Jaro, léto, podzim, zima. Déšť nedéšť, sníh nesníh. Ten jeden dva dny v roce, kdy je náledí hladké jak sklo a lidi se musí obejít bez kola, je v našem městečku cítit napětí ve vzduchu. To je počasí, co? Ani na kolo to není.

Kolo je u nás důležitou součástí nejen ročního cyklu, ale životního cyklu vůbec. Kdo nemá kolo, jako by nebyl. Děti se u nás na kole snad roděj. První větší dárek pod stromeček bývá fungl nové kolo. V dalších životních etapách se na stav kola tolik nehledí. Jezdí se na čemkoli. Občas není od věci, když je bicykl poněkud plečkoidní, protože pak přitahuje méně pozornost potenciálních nenechavců. Pamatuju zoufalý výraz své matky, když si šla (považte!) vyzvednout kolo po každoroční údržbě a pan Velebný jí předával cosi krásného a nablýskaného. Proboha, vždyť mi to hned někdo ukradne, jak jste mohl! Ale pan Velebný – jak příznačné jméno pro opraváře kol v našem kraji - by nepřenesl přes srdce, aby kolo nepředal vypulírovaný.

Kolo je u nás životní nutnost. Pěšky choděj jenom odrodilci a lázeňáci. Jdu na nákup. Jdu do práce. Jdu na návštěvu. Jdu do kina. To všechno u nás znamená „beru kolo a jedu“. Jen matkám s kočárky je nepřítomnost kola tolerována, protože je jasné, že jakmile mrně opustí kočárek, uvelebí se na sedačce matčina kola, kde setrvá do doby, než mu Ježíšek přinese vlastní.

Na kole jezdí zkrátka všichni. Dokonce i naše sousedka paní Krejčíková. Po operaci kyčlí, v podstatě nehybná, uvězněná doma. Co nevidím po pár měsících? Paní Krejčíková na kole, francouzskou hůl připevněnou k rámu – kontakt se světem opět navázán.

Tak takový vztah mám já ke kolům. Pro lidi zvenčí to je dost nepochopitelný. Kocourek nedovede pochopit, proč nechci sportovat a chodit na spinning nebo proč se křením, když mi sděluje svou vizi, že koupíme auto, koupíme pořádný kola a budeme o víkendech jezdit kamsi za město a tam na kolech jezdit po krajině a sportovat.

Ne, ne, ne. Kolo přeci není na sport. Alespoň u nás v Polabí ne. U nás se na kole žije.