Tato fotka je pro mě dost výjimečná. Poprvé v životě jsem fotila na svatbě a je to jedna z mála mých fotek, na níž jsou lidé. Obecně lidi fotím hodně málo, asi nejsem dost odvážná, připadá mi pitomý prosit o svolení (protože pak už lidi nikdy nebudou přirozený) a navíc nemám dost "dlouhý sklo", abych mohla fotit z dálky.
Musím se tedy přiznat, že když jsem se nevěsty Zuzany ptala, jestli bych si mohla vzít na její svatbu s sebou foťák, byla hlavním důvodem moje obava z toho, že ta svatba bude úděsná. Připadalo mi fajn se v tom případě alepoň schovat za objektiv a svůj škleb ve tváři maskovat soustředěním při ostření.
Moje obavy se ale nenaplnily. Svatba to byla moc pěkná a mě moc a moc bavilo fotit přípravy před obřadem. Ze všech fotek se mi asi nejvíc líbí tahle: nevěsta se právě vrátila od kadeřnice a sleduje diskusi svatbeních hostů na terase. S fotkou jsem udělala jedinou věc: lehce jsem zvýšila kontrast, líbilo se mi, že to dodalo tváři určitou křehkost.
Mne tam zrovna ten kontrast vadi :-( Taky mi nejak nesedi kompozice, nevim proc, asi je hlava moc vpravo-uprostred, zvlast kdyz nema moc jasnou konturu. Ale ma ta fotka atmosferu, to zase jo.
OdpovědětVymazat