O knihách, knihovnách a březnu – měsíci knih.
To bylo pořád: knihovna na Letné bude, pak že zase nebude, pak že bude, ale jinde. Heleďte, mně to je úplně fuk, ale nějaká pořádná knihovna by se teda postavit měla, aby si lidi měli kde půjčovat knihy. Nebo se na ně alespoň chodili koukat. Všimli jste si totiž, že čím dál tím míň lidí má knihy doma?
Mně to došlo teprve nedávno. Na iDnes jsem z čiré zvědavosti klikla na článek v rubrice Bydlení. Zajímalo mě, jak čtyři lidé mohou bydlet v takzvaném 1+1, či spíš 2kk. Výsledek je pro mě poměrně rozpačitý, postel vedle dřezu bych moc mít nechtěla, ale ze všeho nejvíc mě zarazila absence knihovny. Chápu, že ti lidé musejí šetřit místem, ale v bytě dvou architektů bych čekala víc než pár patetických knih nad postelí (hned vedle závěsných kuchyňských skříněk). Stohy knih o architektuře a umění, ale nic takového tam nebylo.
V duchu jsem si prolítla články o bydlení, které jsem pro inspiraci shlédla v poslední době, a najednou jsem zcela jasně viděla ten opakující se vzorec. Vymydlený, vystajlovaný interiér s obrovským obývacím prostorem, sedačkou, krbem, plazmovou televizí, ale knihy nikde. Maximálně tak naaranžované časopisy. Vím, že podobné interiéry se pro časopisy fotí krátce po dokončení, ještě než tam lidé začnou bydlet, aby všechno bylo ťip ťop a bez poskvrnky. Ale ti lidé tam na ty knihy nemívají ani připravené knihovny.
Tak nevím. Lidi nečtou, tudíž žádné knihy nemají? Nebo si knihy půjčují v knihovně, aby se jim doma nehromadily? Nebo je mají snad poschovávané po sklepích, aby jim nenarušovaly barevnou harmonii designového interiéru?
Je teda fakt, že kdybych neměla knihy, byl by můj život mnohem lehčí. Doslova. Nemuseli bychom s Radkem řešit, kam je ve společném ostravském bytě dáme, vybírat knihovnu, nechat si ji dovézt a posléze vlastnoručně montovat. Já bych pak nemusela týden co týden provádět vskutku Sofiinu volbu a vybírat, které z knih si chci opravdu nechat, a poté jimi týden co týden plnit kufr a vozit je z Prahy do Ostravy. I když se krotím, pomalu začínám mít obavy, jestli se mi ten výběr nejoblíbenějších knih do nové knihovny vůbec vejde. To nemluvím o slovnících, kterých mám za ta léta pěknou sbírku.
Asi se budu muset smířit s tím, že jsem se svou zálibou v knihách skutečný outsider. Naprosto de la mode. Holt jiné časy, jiné mravy. Koneckonců už ani březen není měsícem knih...
To bylo pořád: knihovna na Letné bude, pak že zase nebude, pak že bude, ale jinde. Heleďte, mně to je úplně fuk, ale nějaká pořádná knihovna by se teda postavit měla, aby si lidi měli kde půjčovat knihy. Nebo se na ně alespoň chodili koukat. Všimli jste si totiž, že čím dál tím míň lidí má knihy doma?
Mně to došlo teprve nedávno. Na iDnes jsem z čiré zvědavosti klikla na článek v rubrice Bydlení. Zajímalo mě, jak čtyři lidé mohou bydlet v takzvaném 1+1, či spíš 2kk. Výsledek je pro mě poměrně rozpačitý, postel vedle dřezu bych moc mít nechtěla, ale ze všeho nejvíc mě zarazila absence knihovny. Chápu, že ti lidé musejí šetřit místem, ale v bytě dvou architektů bych čekala víc než pár patetických knih nad postelí (hned vedle závěsných kuchyňských skříněk). Stohy knih o architektuře a umění, ale nic takového tam nebylo.
V duchu jsem si prolítla články o bydlení, které jsem pro inspiraci shlédla v poslední době, a najednou jsem zcela jasně viděla ten opakující se vzorec. Vymydlený, vystajlovaný interiér s obrovským obývacím prostorem, sedačkou, krbem, plazmovou televizí, ale knihy nikde. Maximálně tak naaranžované časopisy. Vím, že podobné interiéry se pro časopisy fotí krátce po dokončení, ještě než tam lidé začnou bydlet, aby všechno bylo ťip ťop a bez poskvrnky. Ale ti lidé tam na ty knihy nemívají ani připravené knihovny.
Tak nevím. Lidi nečtou, tudíž žádné knihy nemají? Nebo si knihy půjčují v knihovně, aby se jim doma nehromadily? Nebo je mají snad poschovávané po sklepích, aby jim nenarušovaly barevnou harmonii designového interiéru?
Je teda fakt, že kdybych neměla knihy, byl by můj život mnohem lehčí. Doslova. Nemuseli bychom s Radkem řešit, kam je ve společném ostravském bytě dáme, vybírat knihovnu, nechat si ji dovézt a posléze vlastnoručně montovat. Já bych pak nemusela týden co týden provádět vskutku Sofiinu volbu a vybírat, které z knih si chci opravdu nechat, a poté jimi týden co týden plnit kufr a vozit je z Prahy do Ostravy. I když se krotím, pomalu začínám mít obavy, jestli se mi ten výběr nejoblíbenějších knih do nové knihovny vůbec vejde. To nemluvím o slovnících, kterých mám za ta léta pěknou sbírku.
Asi se budu muset smířit s tím, že jsem se svou zálibou v knihách skutečný outsider. Naprosto de la mode. Holt jiné časy, jiné mravy. Koneckonců už ani březen není měsícem knih...
Publikováno také na blogu iDnes.
Reseni je prozaicke. Pred stehovanim udelali pod okny sveho puvodniho bytu vatru a vsechny knihy spalili. A ja jim tleskam za jejich proziravost! Protoze ja jsem tahal do prvniho patra 18 vietnamskych tasek bratru po 40 kilech, a knihy nechci aspon mesic ani videt...
OdpovědětVymazatTak to moc dobře znám... Pravidelně mi polovinu kufru na cestu do Ostravy tvoří knihy. Polovina to je proto, že plný kufr knih bych ve vlaku nezvládla zvednout nahoru. A pak to překvapení, že ta polovina kufru narovnaná do knihovny je zcela zanedbatelná...A to prosím má knihovna v Ostravě je podstatně menší než to, co mám doma. Původně jsem si totiž myslela, že si přestěhuju jen ty nejoblíbenější kusy, což je ale opravdu nadlidský úkol.
OdpovědětVymazatČasto si vzpomenu na slova Miloše Formana, že opravdu svobodný byl v době, kdy se mu všechny osobní věci vešly do dvou kufrů...
Ahoj, občas mrknu na Váš blog - čítávala jsem Vás na mfdnes.
OdpovědětVymazatJen jsem chtěla připojit malou zkušenost z Francie, kde v pořadech ohledně zařizování bytu je výsledkem byt bez knihoven. Navíc vedle gauče se pak o zeď opře velký karton, na kterém jsou nakreslené hřbety knih. HRUZA.
Zvlášť pro mě, která má knihy všude.
Mějte se fajn, zase si Vás někdy počtu :-)
Eva
PS: doporučuju police u stropu po délce celé zdi a nad dveřmi :-)