Teď už vím, že si na to netroufnu. Je to asi záležitost natolik intimní, že nevím, nakolik by byla srozumitelná pro nezasvěceného čtenáře. Je samozřejmě možné, že se i mezi návštěvníky mého blogu tady na Blogspotu vyskytne někdo, jehož partner se ocitl s nějakým problémem na psychiatrii a který by kvitoval zápisky o tom zmatku, který se první dny odehrával v mé hlavě a srdci, ale předpokládám, že by se našlo mnohem více těch, pro které by podobné čtení bylo buď srdceryvné, dojemné, trapně patetické nebo třeba senzacechtivé až laciné – záleží na úhlu pohledu.

(Vsuvka: Vypadá to tak, že právě oblast internetového poradenství se stává novým fenoménem na internetu. Tak jako je dnes zcela běžné na internetu nakupovat, spravovat svůj bankovní účet, být členem komunity se společným zájmem, stoupá počet těch, kdo mají nějaký problém a neváhají se o něj podělit s ostatními ve snaze nalézt řešení. A že může jít skutečně o cokoli, svědčí například server help.com, který je zároveň důkazem rostoucího zájmu o podobné služby: za poslední rok jeho návštěvnost narostla podle informací z New York Times o závratných 73 % na přibližně 316 000 návštěv měsíčně. Což ale není nic proti Yahoo Answers, kam minulý měsíc přišlo pro radu 34,6 milionů návštěvníků.)

Vím, že je rozdíl mezi radami typu: „Která zahradní sekačka je ta nejlepší?“ a „Můj přítel je v nemocnici – co mám dělat?“, ale i tak mi to nedá. Jestlipak ti, kteří druhý uvedený problém řeší v rámci nějakého diskusního fóra s lidmi, které možná osobně neznají, ale mají pocit, že s nimi vytvářejí určitou virtuální komunitu, vědí, že jejich život v přímém přenosu možná paralelně sleduje i značné množství anonymů, kteří se mohou parádně bavit na jejich účet?

Ne, ne, já zůstanu v těchto věcech u starého dobrého popovídání s nejlepší kamarádkou... A jako odškodnění pro slídily přidávám svou fotku, kterou pořídil Kocourek minulou neděli. :-)